Má se stát postarat o osoby se zdravotním postižením?

Ústavní soud se ve středu zastal autistického mladíka, jemuž úřady dlouhodobě nebyly schopny zajistit adekvátní sociální služby. Obecně vzato tedy jsou podle rozhodnutí Ústavního soudu kraje povinny zajistit lidem se zdravotním postižením dostupnost vhodné sociální služby, i když to neznamená, že kraj musí zajistit péči podle ideálních představ žadatelů. Nemůže jejich žádost odmítnout s odůvodněním, že například potřebné zařízení má plnou kapacitu nebo neexistuje. V pořadu Radiofórum hovořil Petr TŘEŠŇÁK, redaktor časopisu Respekt, předseda spolku Naděje pro děti úplňku, iniciátor filmu Děti úplňku

Je naše země dost vyspělá na to, aby se dokázala postarat o slabší jedince? Dokáže jim poskytnout péči, kterou skutečně potřebují a dokáže se podobně postarat i o jejich rodiče a prarodiče, které péče o postiženého potomka může enormně vyčerpat. V čem se úřadům vyplatí investovat nejenom finanční pomoc rodinám s postiženými členy rodiny? S námi je ve studiu Petr Třešňák, redaktor časopisu Respekt a také předseda spolku Naděje pro děti úplňku a iniciátor stejnojmenného filmu, tedy Děti úplňku, a Petr Dostál, který se věnuje rodinám s dětmi postiženým autismem.odborník na zdravotnické právo, právník advokátní kanceláře PricewaterhouseCoopers Legal

Vladimír KROC, moderátor
Ještě připomenu číslo sem k nám do studia 221552777. Povězte, jak se díváte na rozhodnutí Ústavního soudu. Už včera jste řekl, že vlastně je svým způsobem přelomové.

Petr TŘEŠŇÁK,
Já nerad používám silná slova, ale myslím si, že slovo přelomové v tomhle tom případě sedí se vším všudy, protože paní soudkyně Šimáčková skutečně dala velice jasný výnos, který říká, co by kraje měly pro lidi s těžkým postižením dělat a jakým způsobem jsou povinni jako naplňovat, naplňovat jejich potřeby, které, které si ti lidé sami jako nedokážou obstarat, takže v tomhle tom smyslu mám pocit, že na úrovni justice nikdy nebyl tak jasný vzkaz státní správě, co má změnit a zlepšit.

moderátor
Já vím, že nejste právník, ale co si myslíte, že to může znamenat v praxi, ten soudní verdikt?

Petr TŘEŠŇÁK,
Paní soudkyně mimo jiné v komentáři k tomu dodala také, že rozsudky Ústavního soudu jsou tady pro to, aby je brali všichni vážně, s čímž se plně ztotožňuji, takže já předpokládám, že kraje i ministerstvo práce skutečně ten nález vážně brát budou a zařídí se příště podle toho, mimo jiné proto, že v současné době každá rodina, která se ocitne v podobné situaci, a tu adekvátní pomoc od kraje by nedostala, tak může využít stejnou, teď již prošlapanou cestu. Čili, tohle bude nějaký nástroj a já předpokládám, že to tu situaci skutečně posune směrem dopředu.

moderátor
Podle rozhodnutí Ústavního soudu musí úřady postižené osobě zajistit adekvátní sociální služby. Jak často podle vašich informací se stávalo, že vlastně o to žádali bez, bez toho, že by jako se dostali vlastně k té sociální službě.

Petr TŘEŠŇÁK,
Je to u těch lidí s postižením, které se vlastně náš spolek snaží nějakým způsobem hájit, to znamená, zejména lidé s takzvaně nízkofunkční formou autismu, kteří mají nějaké snížené komunikační a jiné dovednosti a často na to nabalené chování, které je náročné na péči, tak tam je to téměř pravidlo, my jsme dělali takovou malou anketu mezi rodiči, které máme v databázi a těch případů odmítnutí jsou skutečně jako vysoké desítky, možná i stovky samozřejmě jako nevidíme celou, celou tuhle skupinu lidí, ale pro, od určitého stupně náročnosti péče je to pravidlo a těch dostupných míst, která by se o takové lidi postarala nebo jim nabídla třeba pobytovou službu, je skutečně minimum.

moderátor
Co všechno musí dnes rodič autismem postiženého dítěte udělat, aby dosáhl specializované péče a sociálních služeb.

Petr TŘEŠŇÁK,
On ten autismus je takový nepříjemně široký termín, protože v tom správném významu porucha autistického spektra zahrnuje jak lehčí formy, což jsou často lidé, kteří jsou schopni samostatného života a chodí normálně do práce a mají rodiny, až po ty těžší formy, které tedy zajímají mě, protože můj rodinný příběh, moje dcera touto formou postižení trpí. A tam skutečně ke službám se dostanou jenom lidé velmi aktivní, pravděpodobně i z velkých měst, a třeba s vyšším jako ekonomickým statutem nebo vyšším vzděláním, kteří si umí leccos zajistit sami, včetně třeba nějakých grantů, dotací z nadací na tu službu, protože těch služeb je málo, nejsou ve všech regionech a často ta rodina na ně nemá peníze, takže byl jsem v rodinách, které nevyužívají víceméně žádnou sociální službu, ačkoliv ta situace je velmi dramatická.

moderátor
Říká náš dnešní host v Radiofóru Petr Třešňák, který je kromě jiného předseda spolku Naděje pro děti úplňku. My teď máme u telefonu Ondřeje Dostála, odborník na zdravotnické právo a právník advokátní kanceláře PricewaterhouseCoopers Legal. Dobrý den.

Ondřej DOSTÁL, odborník na zdravotnické právo, právník advokátní kanceláře PricewaterhouseCoopers Legal
Dobrý den.

moderátor
Vidíte potřebu plošné změny péče o jedince s autistickou poruchou,

Ondřej DOSTÁL,
Já se domnívám, že ano, že to pěkně Ústavní soud naznačil, je zapotřebí a pomůže to i k většímu propojení zdravotní a sociální oblasti. Ona totiž ta nedostatečnost, nezajištěnost té sociální péče se může přelívat i do zdravotnictví, kde lidé, kteří nejsou nutně zralí na hospitalizaci, přesto v nemocnicích nebo psychiatrických léčebnách končí, protože není kam s nimi.

moderátor
A co by se podle vás mělo změnit tedy hlavně.

Ondřej DOSTÁL,
Ten rozsudek krásně říká, že nestačí pro občany postavit Potěmkinovu vesnici, ale že pokud se vybraly daně a něco se slíbilo v zákonech, tak to musí být také reálně dosažitelné a nejen pro toho, jak správně řekl můj předřečník, kdo je schopný si to zařídit, ale pro každého. To znamená, že bude zapotřebí všechno, co bylo zákonem slíbeno, skutečně zhodnotit, kolik je na to potřeba peněz a kolik je na to potřeba pracovníků, a tyto jim i zajistit. A to budou obrovské investice.

moderátor
Odborník na zdravotnické právo Ondřej Dostál. Děkujeme, na shledanou.

Ondřej DOSTÁL,
Na shledanou.

moderátor
U telefonu je teď Lenka Kohoutová, expertka pro sociální oblast ODS, členka správní rady Asociace veřejně prospěšných organizací, ředitelka domova pro osoby se zdravotním postižením Sulická. Dobrý den.

Lenka KOHOUTOVÁ, členka správní rady Asociace veřejně prospěšných organizací, ředitelka domova pro osoby se zdravotním postižením Sulická
Dobrý den.

moderátor
Jaký je váš názor na ten verdikt Ústavního soudu, který dnes probíráme?

Lenka KOHOUTOVÁ,
Tak já si myslím, že je dobře, že se těmito věcmi Ústavní soud zabývá, protože z toho vyvstává jedno, a to je, že nejenom pro autisty bych dodala, je nedostatek všech průřezem sociálních služeb. Je to dáno tím, že stát rozdělil financování služeb na 14 různých oblastí, nebo na 14 krajů, včetně hlavního města Prahy, a nestará se koncepčně o to, co musí být zajištěno, čili průřezem všemi zdravotními postiženími a potřebami o sociální péči je zapotřebí, aby stát vytvořil koncepční systém sociálních služeb, které jsou od těch terénních, ambulantních, až po ty ústavní, čili pobytové, a v tuto chvíli takový systém prostě nemáme a je na každém kraji, jak si takové služby nastaví, já pracuji v Praze, tady ta situace je o něco lepší, ale souhlasím s tím, že není dostatek péče pro lidi žijící s autismem, ale ono není ani dostatek služeb například pro seniory, a není také třeba dostatek péče pro tělesně postižené lidi, kteří potřebují 24hodinovou péči.

Vladimír KROC, moderátor
Naším hostem je v Radiofóru Petr Třešňák, předseda spolku Naděje pro děti úplňku. Tak vy na stránkách vašeho spolku uvádíte svoji vizi zlepšení komplexní dostupnosti péče. Odkud konkrétně by měla pomoc státu přijít?

Petr TŘEŠŇÁK,
My v tomhle tom smyslu v současné době zpracováváme analýzu, která porovnává systémy evropských zemí v tom, jak se, jak jsou schopni zajistit potřeby těch nejpotřebnějších a tím pádem i nejnákladnějších klientů, takže z toho by měly vzejít nějaké konkrétní návrhy. V současné době si myslím, že je určitě potřeba, aby ten stát na centrální úrovni ministerstva práce a sociálních věcí tento problém nějakým způsobem uznal a uznal potřebnost jeho řešení, což se i částečně děje, vznikla pracovní skupina k tomuto tématu, v které také jsem, a na úrovni krajů je určitě potřeba aktualizovat střednědobé plány služeb, což jsou takové koncepční dokumenty, které říkají vlastně, jací lidé s postižením v tom kraji žijí a jaké jsou jejich potřeby a v těchto dokumentech, jejichž kvalita je velmi různá, napříč těmi kraji, často potřebnost služeb pro lidi s autismem zohledněna není. Takže to jsou takové asi hlavní kroky, od kterých by měla potom začít ta náprava.

, moderátor
My máme mu telefonu Petra Forejtka, dobrý den.

posluchač
Dobrý den.

moderátor
Vy jste rodičem potomka s poruchou autistického spektra. Co to pro vaší rodinu znamená?

posluchač
Je to věc, která je velice zatěžující pro běžný život. Dostáváte se do situací, vlastně které jste se nenaučil odmalička řešit, musíte se zabývat záležitostmi, které rodiče s dětmi, které toto postižení nemají, nikdy řešit nemuseli a nebudou muset.

, moderátor
Jak důležitá je pro dítě s autismem péče doma a naopak speciální péče?

posluchač
Speciální péče je to, co ty děti potřebují od začátku, a pokud k tomu člověk se nenarodí způsobilý, tak velice těžko to dokáže zvládnout.

, moderátor
Čili to rozhodnutí Ústavního soudu vy, předpokládám, vítáte?

posluchač
Já jsem to zaregistroval a jsem rád, že se tak stalo. A myslím si, že je ostuda, že teda úřady k tomu musel donutit soud.

, moderátor
Tak to si myslí Petr Forejtek, děkujeme, na shledanou.

posluchač
Na shledanou.

, moderátor
Reakce Petra Třešňáka.

Petr TŘEŠŇÁK,
Já s panem Forejtkem souhlasím. A chtěl jsem vlastně doříct jenom takovou důležitou věc, ty sociální služby často umožňují, aby vlastně…, ti lidé s autismem žijí doma, až ta jejich poslední část, ty takzvaně pobytové služby, potom umožní nějakou jejich vlastní samostatnost a samostatný život, ale v tom klíčovém období od nějakého raného dětství po ranou dospělost samozřejmě sociální služby typu asistence, respitní péče a další naopak podporují ten kvalitní život v rodině, čili vlastně to, co paní soudkyně Šimáčková naznačuje, neznamená, že my chceme lidi s autismem vytahovat z rodin ale umožnit v tom přirozeném čase, kdy rodiny patří, aby tam mohli kvalitně být a potom mohli žít kvalitně samostatný život.

, moderátor
Spolu s námi je ve studiu Marián Vojtek, editor sociálních sítí Českého rozhlasu Plus. Dobrý den.

Marián VOJTEK, editor sociálních sítí Českého rozhlasu Plus
Dobré odpoledne.

moderátor
Jak reagují posluchači na Facebooku k dnešnímu tématu?

Marián VOJTEK,
Nejenom na Facebooku. Samozřejmě jako vždy máme pro vás také anketu. Ptáme se dnes, má se podle vás stát postarat o osoby se zdravotním postižením? Hlasujete na Twitteru, máte zhruba ještě tak 13, 14 minut. K ostatním názorům z Facebooku třeba Miroslav Lazák píše: „Kdyby stát výrazně omezil plýtvání a zneužívání sociálních dávek a nevyhazoval miliardy za platby solárním baronům, starým i hrozícím novým arbitrážím, viz kauza lithium, či předražené tendry a nákupy, zbylo by dost peněz na pomoc zdravotně handicapovaným a sociálně slabým lidem. Bohužel je to běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem.“ Ladislav Harvánek napsal toto: „Má se stát postarat o osoby se zdravotním postižením? Kdybych měl na tuhle otázku odpovědně odpovědět, musel bych říci nepochybně. Ale s určitým omezením, především má zajistit důstojné životní podmínky, aby se necítil diskriminován. Nicméně by si měl také uvědomit, že vlivem svého zdravotního postižení těžko bude moci vést plnohodnotný život a nějakým způsobem se s tím smířit. Je tu ale něco, nad čím bychom se měli zamyslet i my zdraví. Ze spousty zdravých lidí se stali zdravotně postižení jen proto, že přecenili své síly a mysleli si, že tomu tak bude navždycky.“ Z naší webové aplikace Jan Pisar naprosto konkrétně reaguje na ten verdikt Ústavního soudu a píše: „Ústavní soud má pravdu v tom, že nelze nechat postiženého člověka bez pomoci s odkazem na nedosažitelnost vhodné péče v daném regionu. A řešení by mělo být velmi rychlé, odborné, fundované a v řádu několika málo týdnů, nikoliv měsíců či dokonce let. Finanční náročnost by měla, by měla hrát pouze podružnou roli. Prostě stát má co dohánět.“

, moderátor
Hostem Českého rozhlasu Plus je dnes Petr Třešňák, redaktor časopisu Respekt a také předseda spolku Naděje pro děti úplňku. Povězte tedy, jak je důležité nebo co je důležitější, pomoc finanční nebo spíš ty takzvané odlehčovací služby?

Petr TŘEŠŇÁK, r
Máte namysli přímo finanční pomoc rodině? Já mám pocit asi, že ty věci musejí vždycky jít v nějakém souběhu, v současném systému příspěvek na péči, což je taková hlavní dávka finanční pomoci lidem a rodinám s postižením, samozřejmě těm rodinám pomáhá, ačkoliv ta částka není dostatečná na to, aby si za to nakoupili sociální služby v množství, které potřebují. Takže to určitě. I ten příspěvek má pro lidi s autismem velkou nevýhodu, že metodiky jeho posuzování trochu nepočítají s určitými fenomény, jako je právě problémové chování typu agrese nebo, nebo nějaký výraznější neklid. A podle mě to musí být jako celá, celá paleta pomoci, kdy z jedné strany pomáháme té rodině vést normální život a umožníme se jí rozhodovat, jakou sociální službu potřebuje a samozřejmě v současném systému, kde to financování je ze dvou stran, tak je třeba financovat i ty sociální služby prostřednictvím státního rozpočtu skrze kraje, je to asi nějaký souběh těch dvou věcí.

, moderátor
V čem je vlastně uchopení této poruchy problematické?

Petr TŘEŠŇÁK,
Myslím si, že jednak neuvěřitelné pestrosti a rozmanitosti, ta diagnoza skutečně se stanoví součtem určitých symptomů v rámci nějaké množiny, takže vy můžete mít několik lidí s autismem a každý z nich bude úplně jiný, to je jisté, a to dělá jistou nepřehlednost, jedním z důvodů, proč jsme se vlastně rozhodli pustit se do natočení filmu Děti úplňku, bylo o to, že jsme se právě pokoušeli představit tu méně známou formu, tu takzvaně nízkofunkční, která lidi většinou znají člověk typu Rain Man, nebo někoho, kdo má nějaké geniální vlohy, a je to ten autismus té druhé části spektra, takže tohle to hodně komplikuje. A já mám pocit, že situaci rodin, jako je třeba rodina toho Vratislava Davida, který včera vyhrál u toho Ústavního soudu, si skutečně málokdo dovede představit, to je jako drama, v několika takových rodinách jsem byl, to je drama, které přesahuje naší fantazii o tom, co je možné ve vyspělém světě v 21. století.

, moderátor
Tak my se k tomu možná ještě vrátíme, a teď máme u telefonu paní Goldmanovou. Vítejte ve vysílání, dobrý den.

posluchačka
Dobrý den, doktorka Marie Goldmanová. Jednak zdravím pana Třešňáka, my se známe z diskusí a pomoci o péči o paliativní nemocné, kteří jsou umírající a o hospicích. A teď rychle k tématu. Jednak si nejsem jistá, jestli už známe prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu a hlavně, jestli už jsou stanoveny sankce. Obávám se, že dokud toto nebudeme vědět, tak se nemůžeme radovat. Za druhé, navazuji přímo na teď, co říkal pan Třešňák, je velmi složité u malých dětí, které mají nějaké příznaky autismu, už říci, toto je autista a toto je nějaký miminko, který má jiný postižení a autismus je tam jako jeden z příznaků. A proto doktoři tak neradi tuto diagnózu stanovují. A čekají teprve, jestli se jedná o to, čemu se řekne porucha autistického spektra a nebo o jiné postižené, které potřebuje ale úplně stejnou péči a stejnou pomoc rodičům. A za třetí, čerstvá kazuistika. Moje sestra, speciální pedagog, pracuje v jedné základní škole, a je taky logoped, to je její odbornost. A když má volno, tak chodí jako osobní asistent do třídy, kde mají autistu v rámci integrace. A je to bohužel právě ten daleko častější typ autismu, kde to nešťastný děťátko není nějak extra chytrý, asi by na to základní stačilo, kdyby nemělo autismus a je to takový človíček, který stačí, aby zazvonilo a on se chudinka splaší a začne si strašně ubližovat a není schopen vnímat tu třídu, která samozřejmě není organizovaný jedinec, ale dochází tam ke spousta podnětů. A když moje sestra mluví s rodinou, tak zvlášť ta maminka není nějak hloupá, je laskavá a tak dále, ale trvá na tom, aby to dítě chodilo do základní školy, a pak se sestře přiznala, že v podstatě ten, tu dobu, kdy dítě není doma, že to prostě pro mě je něco jako, já nevím, prostě /nesrozumitelné/ pobyt dítěte, aby si ta maminka třeba lehla a vyspala.

moderátor
Dobře. Děkujeme za vaše postřehy, paní doktorko, na shledanou.

posluchačka
Na shledanou.

, moderátor
Těch postřehů bylo víc, na co byste, pane Třešňáku, rád reagoval, co ta legislativa, jakým způsobem by měla být upravena?

Petr TŘEŠŇÁK,
Srdečně zdravím paní doktorku Goldmanovou. Ano, tam toho bylo víc, já chci jenom zdůraznit, kolem autismu je spousta témat k řešení, vzdělávání, diagnostika, lékařská péče a tak dál, ten včerejší rozsudek se týkal sociálních služeb a to je i oblast mého zájmu, takže například školství pro tuto chvíli skutečně nechávám stranou. Samozřejmě ten nález Ústavního soudu nemá přímý dopad na legislativu. My předpokládáme, že zákon o sociálních službách 108 se během následujícího vládního období, až budeme mít nějakou stabilní vládu, bude měnit, a pravděpodobně bude potřeba v něm provézt změny. V těch změnách nejde jenom o poruchu autistického spektra, protože v současné době tu nedostatečnou péči, s ní se setkává každý, jehož zdravotní postižení je z principu nákladné, to je ten faktor. Možná, možná důležitější, než ten samotný autismus. Čili, v tomhle tom smyslu my skutečně musíme pružně vyjít vstříc lidem, kteří jsou významně postižení tak, jako jim zdravotnictví vychází vstříc ve chvíli, kdy je nákladnější jejich zdravotní péče.

moderátor
Kdybychom připomenuli ten film, o kterém jste mluvil, když jsem vás tedy přerušil, jmenuje se to Děti úplňku. Kde je možno k němu přijít, kde ho třeba stáhnout, vidět, podívat se na něj?

Petr TŘEŠŇÁK,
My máme licenční práva, protože jinak je majitelem práv Česká televize, která film produkovala, to znamená, že na našem webu www.detiuplnku.cz je film k vidění v češtině i s anglickými titulky, stejně tak na iVysílání České televize. A je tam také teď už řada kratších videí s dalšími příběhy rodin, které cíleně dotáčíme, abychom ukázali celou variabilitu tohoto problému.

, moderátor
Vy jste připomenul postavu filmu Rain Mana. Máte pocit, že třeba většinová společnost si to postižení trošku „romantizuje?“

Petr TŘEŠŇÁK,
Myslím si, že v jistém smyslu ano, spíš tak jako stereotypizuje, ten romantický rozměr je tam taky, občas si toho všímáte v určitých videích nebo fotogaleriích, které jsou zaměřené na nějaké mimořádné schopnosti nebo senzorické odlišnosti těch lidí s autismem. Čili, já si nemyslím, že bychom se měli snažit říkat, že Rain Man, to není autismus, ačkoliv ta skutečná předloha této filmové postavy trpěla ve skutečně jinou diagnózou, ale to je vedlejší, nicméně jde o to ten pohled na poruchu autistického spektra rozšířit tak, aby se do obecného povědomí dostaly různé typologie, které čelí různým výzvám a je potřeba jim pomoci různým způsobem.

, moderátor
Řekl byste, že v České republice je autismus u řady, o proti jiným typům postižení, třeba poněkud opomíjen?

Petr TŘEŠŇÁK,
O autismus je relativně dost mluví v poslední době, čili z hlediska veřejného ohlasu bych řekl teď, že jsme se dostali na úroveň, kterou potřebujeme, ale protože vlastně toto postižení je léta zanedbáváno, tak skutečně v některých oblastech, jako je třeba terapie velmi malých dětí, což je naprosto klíčová věc pro to, aby se jejich rozvoj mohl posunout co nejvíc dopředu, co nejvíc to umožňuje ten jejich zdravotní stav, tak v tomhle skutečně to zpoždění je obrovské. A stejně tak v dostupnosti sociálních služeb pro ty nejtěžší případy, tam mám pocit, že, to, jak to tady vypadá, není obrazem toho, jak v bohaté části světa žijeme.

moderátor
V Radiofóru se opět obracím na Mariána Vojtka, jak to vypadá s anketou na Twitteru. My jsme ptali, má se podle vás stát postarat o osoby se zdravotním postižením. Ano, ne, nevím.

Marián VOJTEK, editor sociálních sítí Českého rozhlasu Plus
Ano. 92 % konkrétně hlasovalo na Twitteru. Anketa skončila před malou chvílí. Ještě nám přišel do naší aplikace iRádio tento vzkaz: „Úplně stejně je to u všech sociálních služeb a dávek. Kdo má ostré lokty, ten bere a ti, kteří je nemají, jen živoří bez pomocí.“ Není to podepsané, takže tento názor byl z aplikace iRádio.

, moderátor
Pane Třešňáku, jsou ve světě příklady státu, které zvládly systémovou péči o děti, potažmo dospělé s autistickou poruchou spektra?

Petr TŘEŠŇÁK,
Bojuje s tím asi každý, ta situace není nikde úplně optimální, ale například ve Spojených státech v tuto chvíli většině, většině zemí je z veřejného pojištění hrazena terapie. V Evropě je řada příkladů zemí, které mají rozvinutý sociální systém, ať už to jsou některé skandinávské země, relativně Británie, Malta překvapivě, řekl bych, že západním směrem je to skutečně v tomto smyslu všude lepší než u nás.

moderátor
Jak byste tedy charakterizoval ten, to rozhodnutí Ústavního soudu, je to první krok správným směrem. Myslíte, že se třeba dočkáme v budoucnu zjednodušení toho byrokratického vyřizování potřebné péče?

Petr TŘEŠŇÁK,
Mně, když jsem se o tom rozhodnutí dozvěděl, napadlo to anglické slovo /nesrozumitelné/, já si myslím, že ten včerejší nález může změnit tu velice náročnou strastiplnou hru, kterou každý, komu se v rodině vyskytne autismus, nějakým způsobem nevyhnutelně u nás hraje, a pomoci tak, abychom ty lidi dokázali lépe vidět, lépe vnímat jejich individuální potřeby a lépe je naplňovat samozřejmě v rámci možností, které nám dává ekonomická situace, ale ty zdaleka nejsou tak špatné v současné době.

moderátor
A jak tedy pomáhá váš spolek Naděje pro děti úplňku, jehož jste předsedou?

Petr TŘEŠŇÁK,
My v tuto chvíli neděláme přímou péči, věnujeme se zejména osvětě, to znamená, že natáčíme, propagujeme příběhy rodin ve spolupráci s jednou nadací, pro ně i sbíráme peníze, pokud je to potřeba, ta druhá část je taková výzkumná, provádíme dvě analýzy, jedna se týká českého prostředí a druhá Evropy, právě sociálních systémů a jejich vztahu k poruše autistického spektra, a potom se snažíme působit advokačně, to znamená, účastnit se nějakých pracovních skupin, vybízet zodpovědné představitele, aby se tím problémem zabývali, nabízet jim nějaké řešení, prostě ten systém koncepčně měnit, to je naše úloha.

, moderátor
Čili, ale i radíte třeba konkrétně v konkrétních případech, jak je možno vás vyhledat, kam se obrátit?

Petr TŘEŠŇÁK,
Na webových stránkách jsou kontakty, jenom bych poprosil, protože ty případy se množí, je-li někdo v současné době v kritické situaci, my jako relativně malá skupinka nemáme nástroje, jak pomáhat někde, řekněme, na Karlovarsku rodině, která se ocitla v krizi, od toho tu jsou skutečně poskytovatelé sociálních služeb a od včerejška víme, že na ně je dobré se obracet, případně na kraj.

moderátor
Říká Petr Třešňák, redaktor časopisu Respekt. Děkuju vám, mějte se hezky, na shledanou.