Biatlonista ONDŘEJ MORAVEC (33) se chystá na svoji čtvrtou olympiádu. V mládí přitom slyšel krutou zprávu:
Bojovník. Ondřej Moravec patří k nejúspěšnějším českým biatlonistům. Během své kariéry vybojoval tři olympijské medaile, jako člen týmu smíšené štafety je rovněž mistrem světa z Kontiolahti z roku 2015. Jeho hvězdná kariéra se ale málem zadrhla ze zdravotních důvodů hned na samém začátku.
Přes nepřízeň osudu se však silnou vůlí přenesl a odrazil se k úctyhodným výsledkům.
PERTHESOVA CHOROBA
Ondřej Moravec začínal původně s běžeckým lyžováním a prakticky hned od začátku kariéry v žákovské přípravce prokazoval svůj sportovní talent.
Již v deseti letech ale přišla šokující zpráva. Lékaři mu diagnostikovali Perthesovu chorobu. „To znamenalo okamžitý konec s běháním a sportováním vůbec,“ vzpomíná Moravcova maminka Magdalena.
„Musel jenom ležet. To bylo v jeho deseti letech, kdy měl za sebou první úspěch v podobě třetího místa na mistrovství republiky v běhu na lyžích,“ připomíná.
Patálie vypukly na podzim, kdy při běžecké přípravě začala Moravce bolet noha. Bolest bohužel neodeznívala.
„Navštívili jsme proto lékařku, potom ortopeda, následovala cesta do Hradce Králové na ortopedickou dětskou kliniku a zde se potvrdila ta krutá diagnóza,“ popisuje začátek patálií paní Moravcová.
Perthesova nemoc je postižení kyčelního kloubu.
„Ondra byl hospitalizován a docent Charvát nám sdělil, že řešením by byla operace.“
První problém ihned následoval další. „V nemocnici se někde ztratily Ondrovy papíry a na tu operaci nás stále nezvali. Opakovaně jsem jim volala, oni stále slibovali, že nás pozvou, takže nakonec se z ledna stal březen,“ usmívá se Magdalena Moravcová, protože nepříjemný odklad měl jeden pozitivní dopad. „Když nám dělali kontrolní snímek už přímo před operací, lékaři zjistili, že se Ondrův stav zlepšil.“
Malý pacient totiž nohu nezatěžoval, chodil jen o berlích, a lékaři se rozhodli, že budou pokračovat v konzervativní léčbě. „To znamenalo jen ležet a rehabilitovat,“ vzpomíná ještě nyní s hrůzou nad nicneděláním olympijský medailista.
JEDENÁCT MĚSÍCŮ PRYČ
Ondřej Moravec nastoupil rehabilitaci ve vyhlášeném centru v Košumberku. Tam přišel v dubnu roku 1995, domů se vrátil v březnu 1996. „Bylo to hodně těžké, mít dítě jedenáct měsíců v nemocnici,“ připouští Moravcová.
„Fakt mi to doslova trhalo srdce, ale ta představa, že mu to pomůže nás posilovala.“
Zatímco mladý sportovec byl po náročné rehabilitaci plný energie a chuti do normálního života, nařízení doktorů bylo striktní. Nesměl běhat, skákat, žádné dopady na nemocnou kyčel. Povoleno měl pouze plavání a jízdu na kole.
Rodiče si jej navíc odváželi domů s krutým rozsudkem: „Nikdy nebudeš moci dělat žádný sport. Maximálně rekreačně!“
MODRÁ KNÍŽKA A DUKLA
Moravcovi proto také později utekl lyžařský kurs v sedmé třídě, navíc nebyl ani klasifikován z tělesné výchovy.
O pár let později dokonce kvůli své diagnóze dostal modrou knížku. „A potom jsem nastoupil do střediska Dukly,“ směje se třiatřicetiletý biatlonista.
Přes nevábné vyhlídky se ale postupně Moravec ke sportu nenápadně vrací. A přichází další rána osudu.
Po březnovém návratu domů z rehabilitačního centra si začátkem července zlomil stehenní kost! Dokonce na stejné noze, se kterou laboroval… „To byla pro mě větší rána, než ty dlouhé měsíce v Košumberku,“ netají Moravec.
Ještě horší byla tato situace pro rodiče. Ondřej byl na další měsíc odkázán pouze na nemocniční lůžko. „V té době jsem se vůbec nemohl hýbat, což bylo o mnoho horší, než předtím. Tam jsem alespoň mohl chodit o berlích a omezeně dovádět,“ dodává Moravec.
Po uzdravení byl Moravcův život plný zákazů. „Ani rodiče mi nechtěli nic dovolit,“ naoko si stěžuje.
„Nedařilo se mi je nijak překecávat. Ale v osmé třídě už jsem normálně zase začal chodit do lyžáku,“ vzpomíná na svůj návrat do letohradského oddílu.
Moravec byl přesvědčen, že bude sportovat dál: „Nic mě nebolelo ani neomezovalo, takže jsem neviděl žádnou příčinu, proč bych to neměl dělat.“
Maminka si ještě nechala celé synovo sportování posvětit u jiného ortopeda: „Jeho názor byl jasný. Tělo si řekne. Určitě bych mu nedoporučoval hokej, nějakou jízdu v boulích, pro jeho klouby jsou nárazy a dopady nebezpečné,“ prozradila příjemný rezultát konzultace Magdalena Moravcová. Synovi pak už nic nebránilo k cestě na biatlonové výsluní.
SLADKÁ ODMĚNA
Ondřej Moravec se za všechnu podporu v těžkých chvílích rodičům v dospělosti maximálně odvděčil zlatou medailí z mistrovství světa a trojicí cenných kovů z olympijských her. „Za jeho kariéru jsme moc rádi a jsme šťastní,“ netají Moravcová. „Zvlášť v okamžicích, kdy přišly jeho velké úspěchy. Skutečnost, že absolvuje tři olympiády, to jsme vůbec nečekali.“
V únoru velmi pravděpodobně přidá Ondřej Moravec do sbírky i čtvrtou účast na největším sportovním klání světa. Zdravotním obtížím z mládí navzdory, svým ohromně trpělivým a chápajícím rodičům k radosti.
Vyšlo také v: Havlíčkobrodský deník; Pelhřimovský deník; Třebíčský deník; Žďárský deník
Přidejte odpověď