Účastníci panelové diskuse 1. 12. 2017 na konferenci dětské paliativní péče v Olomouci kladli důraz na zlepšení komunikace ve společnosti a mezi odborníky různých zdravotnických, ošetřova-telských profesí, protože paliativní péči lze dobře poskytovat jak ve zdravotnických zařízení, tak i v domácím prostředí.
Jak zdůraznil MUDr. Jan Hřídel, Ph.D., z Kliniky dětského a dorostového lékařství́ 1. LF UK a VFN v Praze, nezbytným předpokladem pro zlepšení současného stavu je prosa-zení výuky paliativní péče do pregraduálního i postgraduálního vzdělávání lékařů a dal-ších profesí, které se na péči o děti s nepříznivou prognózou podílejí. „Aktuálně se nám podařilo prosadit několik hodin výuky paliativní péče do povinného kurzu před základním kmenem vzdělávacího programu pediatrie, což považuji za veliký úspěch. Absolventi lékař-ských fakult jsou velmi dobře připraveni léčit, ale o tom, co provází umírání dětí, se tak dozvědí velmi pravděpodobně poprvé,“ připomněla MUDr. Mahulena Mojžíšová, před-sedkyně Sekce dětské́ paliativní́ péče ČSPM ČLS JEP, primářka dětského oddělení Nemocnice Hořovice.
Základem rozvoje dětské paliativní péče v nemocnicích je mimo jiné nalezení způsobu jejího financování. Mgr. Jiří Krejčí, manažer Sekce dětské́ paliativní́ péče ČSPM ČLS JEP, v této souvislosti připomněl, že ministerstvo zdravotnictví v minulém volebním ob-dobí rozhodlo o tříletém pilotním projektu, během něhož chce ověřit, jak by mohly palia-tivní týmy v nemocnicích fungovat, jak by měla být jejich činnost standardizována a jaký vyčíslitelný benefit zdravotnímu systému i pacientům by přinesla. Jedním z optimálních výstupů tohoto pilotního projektu by měl být model úhrady nemocniční paliativní péče. „Lze oprávněně očekávat, že se doplňování, resp. nahrazování intenzivního přístupu palia-tivní péčí nakonec ukáže být racionálnější v alokaci zdrojů a v konečném důsledku tak i lev-nější,“ připomněl MUDr. Jan Hřídel.
MUDr. Katalin Štěrbová z Kliniky dětské́ neurologie 2. LF UK a FN Motol poukázala na nedostatečně funkční spolupráci mezi klinickou a ambulantní sférou. “Existence ne-mocničních paliativních týmů je jedna věc, ale pokud nebude komu předávat takové paci-enty do domácí péče, pozbývá celé snažení smysl.” Účastníci panelové diskuse se shodli v tom, že přirozeným centrem, kolem kterého by se měla paliativní péče o dětského paci-enta v domácím prostředí soustředit, je registrující praktický lékař pro děti a dorost. „Ne-mocnice informuje registrujícího praktického lékaře o připravovaném propuštění dítěte do domácího ošetřování. Ošetřující praktický lékař nabídne co je v dané lokalitě možné zajistit (např. spolupráci s agenturami domácí péče, psychologickou poradnu apod.). Mobilní hos-pice by měly být primárně určené pro nemocné s klinicky nestabilním onemocněním či se závažnou symptomatologií, která je nad možností poskytování domácí péče. Rozhodně by-chom se v ČR neměli štěpit na desítky různých modelů dle jednotlivých poskytovatelů, ale měli bychom hledat průsečíky v tom, co nás spojuje,“ vyjádřil své přesvědčení Pavel Kli-meš, vrchní sestra mobilního hospice Cesta domů.
MUDr. Alena Šebková, předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lé-kařů ČLS JEP k tomu ve svém dopise adresovaném účastníkům panelové diskuze dodává, že dětští praktičtí lékaři uvítají účast v kultivaci systému poskytování paliativní péče dě-tem v domácím prostředí, které je ostatně pro práci lékařů v primární péči charakteris-tické. „Uvítali bychom v tomto systému existenci paliativních týmů v regionech, do kterých by aktuálně mohli přistupovat praktičtí lékaři pro děti a dorost. V paliativní dětské péči vi-díme jedno ze závažných témat současnosti a klasickou ukázku nutné mezioborové i mezi-rezortní spolupráce.“ Účastníci panelové diskuze se dále shodli, že pro zajištění dět-ské paliativní péče v ČR není potřeba měnit zákony, ale pouze správně využít platný legislativní rámec. Od ledna 2018 je v úhradové vyhlášce nově agregovaný výkon, pod kterým lze žádat zdravotní pojišťovny o úhradu mobilní specializované paliativní péče. „Zavedením úhrady mobilní specializované péče z prostředků veřejného zdravotního pojiš-tění se nijak nezvýší výdaje na poskytovanou zdravotní péči v systému. Umožníme tím ale zajištění stejně kvalitní péče o dítě v domácím prostředí bez toho, aby strávilo poslední mě-síce svého života na oddělení ARO, a tím zvýšíme kvalitu života nejen dítěti samotnému, ale i všem pečujícím“ je přesvědčen MUDr. Jan Hřídel.
Přidejte odpověď