V naší krásetínské hospodě je dnes koncert. Na první pohled kapela jako každá jiná. Punkrockový repertoár oslavnému večírku sluší. Oči přítomných hostů se však zastavují při pohledu na podivnou figurku zvukaře jakoby z jiného světa.
Martina si pětiletého skřítka přivezla domů před čtvrtstoletím. Dítě na odpis, těžká skolióza mu zkroutila tělíčko a rodiče pohled na něj nezvládli. Péťa byl v kojeňáku, po operaci dlouho v sádrovém lůžku v nemocnici, pak žil v kovovém postroji – ortopedickém korzetu. V pěti letech nechodil, nemluvil a vážil jako odrostlé batole. Až v péči Martiny začal dělat neuvěřitelné pokroky.
Páteř se mu sice nenarovnala, ale Péťa si s pohybovým handicapem poradil. Dokonce i srdíčko původně utlačené křivou páteří do středu hrudi mu operací poskočilo. Sice na pravou stranu, ale silné a zdravé.
Horší to bylo se zanedbanou komunikací, s mluvením a pochopením sdělovaného obsahu. V době, kdy si dítě tyto dovednosti osvojuje, ležel Péťa osaměle ve špitále a pak v kojeneckém ústavu. Všichni si mysleli, že je bez perspektivy, a tak byl zařazen do prostředí těžce postižených dětských pacientů. Martina s ním pak doma trpělivě pracovala a od začátku ji překvapovala skřítkova vnitřní síla, se kterou bojoval o své místo na slunci. Doslova – Péťa je totiž narozen ve Lvu a tomuto znamení vládne Slunce. Péťa bojoval jako lev.
Bude mu třicet a má svůj jiný svět. Ačkoliv mu běžné dorozumívací situace nejsou úplně srozumitelné, jeho talenty o to víc vynikají. Od dětství miluje počítačové technologie. S tímto neživým světem umí komunikovat lépe než s lidmi. Opravuje počítače své rodině a kamarádům z okolí. Teď dokonce profesionálně – našel si zaměstnání v místní firmě.
Má nového koníčka, zvučí kapelu svého pěstounského táty Honzy a také chodí pomáhat do rockového klubu. Zvládl řidičský průkaz a koupil si starší auto. Pod zadkem má půl metru polštářů, aby dohlédl přes volant.
Péťa je šťastný, spokojený a všude oblíbený. Jako malý král přijímá pochvaly a pocty mlčky a se samozřejmostí jemu vlastní. Do Martininy rodiny, kterou mezitím prošly další pěstounské děti, patří trvale a nastálo. Jeho zvláštnosti a jinakosti jsou brány s láskyplným humorem. Našel si své místo na slunci.
Přeju vám krásné adventní dny plné příběhů se šťastným koncem!
RENATA ŠTOLBOVÁ
Českobudějovický deník
http://ceskobudejovicky.denik.cz/
Přidejte odpověď