Sport je více než aktivita. Leckdy pomůže překonat i opravdové neštěstí.
Mělnicko – Vše mají mnohem složitější. Ale bojují. Chtějí sportovat a to jim pomáhá zapomenout na své trable. Řeč je o hendikepovaných sportovcích. Někteří dělají sport jen pro zábavu, rekreačně, jiní do toho jdou naplno. Rvou se nejen se svým osudem, ale také se soupeři. A zasluhují obrovský respekt.
Hendikepovaní sportovci nezůstávají pozadu za těmi zdravými. Také oni mají své šampionáty. Republikové, evropské, světové. A také paralympiádu, vrchol jejich úsilí.
Mezi nejznámější postižené sportovce patří na Mělnicku stolní tenista Jiří Suchánek. Po zbytečné autonehodě, kdy jel pod vlivem alkoholu ze zábavy, boural a zranil jen sám sebe, skončil na invalidním vozíku. Životní facka ale rodáka z Chlumína nezlomila.
Volné chvíle si po neštěstí krátil ping pongem. A nakonec si „vypinkal“ národní dres a bronzovou medaili na olympiádě v Riu.
Kromě pomoci lidem se stejným osudem v pozici instruktora soběstačnosti se Suchánek aktivně podílí na úspěších, které čeští hendikepovaní sportovci sbírají s pravidelností. Kromě medaile z Brazílie například nedávno získal další – na evropském šampionátu ve Slovinsku skončil třetí. Taková je i jeho současná pozice v evropském žebříčku.
„Medaile z Ria je pro mě zatím absolutním vrcholem,“ říká o svém jednoznačně největším úspěchu Suchánek. Ten se kromě náročnosti samotného života musí vypořádat i s ne příliš dobrými podmínkami, které v Česku podle něj pro hendikepované sportovce panují: „Když podmínky u nás srovnám se zahraničím, nejvíce chybí jistota a podpora. Celý systém nesměřuje k nějaké větší míře profesionalizace.“
ZACHRÁNIL HO FOTBAL
S mírně odlišným, v celkovém součtu ale stejným osudem, se musel vypořádat i dvacetiletý Petr Málek, který je od narození neslyšícím. Odmala se však sportu věnoval s neskutečnou vervou, nejbližší mu byl fotbal. A právě s ním slavil svůj největší úspěch – Málek byl součástí českého výběru na fotbalovém mistrovství Evropy neslyšících v roce 2016. Trenéři s ním navíc počítají i na další velkou akci, kterou je blížící se světový šampionát ve Švédsku.
„Fotbalová základna neslyšících u nás není zrovna velká. Zatímco v Česku máme pět klubů, třeba v Turecku jich je téměř devadesát,“ upozorňuje Málek.
A jak se obdivovatel Portugalce Cristiana Ronalda vyrovnává se speciálním naslouchátkem během zápasu? Více než obstojně: „Jen při hlavičkách se musím trochu hlídat a trefovat míč druhou stranou. Někteří spoluhráči ale nemají možnost slyšet vůbec, ti to mají mnohem horší.“
Sportovní redakce Mělnického deníku smeká nejen před Jiřím Suchánkem a Petrem Málkem. Obrovský respekt patří všem hendikepovaným borcům, kterým sport pomáhá k lepším zítřkům.
JAN PECHÁNEK
Mělnický deník
http://www.melnicky.denik.cz
Přidejte odpověď