V úterý podstoupí kutnohorský boccista operaci krční páteře.
Kutná Hora – Handicapovaní sportovci nemají v životě nic snadné. Jedním z nich je i Kutnohorák Leoš Lacina, český reprezentant a paralympijský medailista ve sportu zvaném boccia, který by se dal s lehkou představivostí přirovnat k pétanque. Rok 2017 byl pro Leoše Lacinu zlomový. Kvůli zdravotním problémům musel svůj milovaný sport bocciu přestat hrát na vrcholové úrovni. „V úterý mě čeká operace krční páteře, kterou mám nějakým způsobem zborcenou vlivem většího sportování,“ prozradil kutnohorský boccista. Problémy s páteří měly vliv i na dýchací trubici a Lacinovi se při větší zátěži hůře dýchalo a polykalo.
Bez svého sportu však nemůže být. O víkendu jede do Kladrub, kde bude hlavním rozhodčím. „Zřejmě také i jako paralympijský maskot,“ usmíval se Lacina, který na akci nebude sám: „V Kladrubech se mnou bude i týmový parťák, se kterým jsem získal stříbrnou medaili na paralympiádě v Londýně.“
Místo hraní boccie si letos Lacina našel jinou zábava.
Cvičení pro vozíky. „Začátkem října jsem dostal dotaci na cvičení vsedě. Akce se zúčastnilo dvacet čtyři vozíčkářů a jedenáct doprovodů. S nimi jsem dělal dvoudenní cvičení v kutnohorském Gasku,“ popsal Lacina. Sám vedle sportování propadl i tradiční čínské medicíně a józe. Nejprve pomáhal sám sobě, aby vůbec mohl bocciu hrát. „Pak mě oslovila lektorka z Ruska, zda bych jí nedělal manažera. Zaměstnání jsem tehdy neměl a peníze jsem k důchodu potřeboval, takže jsme se dali dohromady. Začal jsem jí připravovat kurzy. Měl jsem práce nad hlavu,“ usmíval se kutnohorský vozíčkář.
BOCCIA NENÍ LEVNOU ZÁLEŽITOSTÍ
Boccia, i přes veškeré aktivity, Lacinovi letos chyběla: „Ohlížím se za svou kariérou. Momentálně jde o pěknou nostalgii.“ V životě sportovce vozíčkáře hraje významnou roli i jeho asistentka. „Díky mému sportování málem přišla o svou práci,“ upozornil Lacina, „Jen kvůli faktu, že se mnou jezdila a obětovala mi čas. Byli jsme na mistrovství světa v Pekingu, na paralympiádě v Londýně, v Portugalsku nebo i v Kanadě. Zadělala si na velké problémy. Musel jsem už letos přestat hrát. Neměl jsem asistenci ani zdraví.“
Sport je také drahou záležitostí. Sezona vyšla Lacinu až na tři sta dvacet tisíc ročně. „Pro áčkového sportovce, který potřeboval hodně trénovat, aby se udržel ve špičce, už to dál nešlo. Vyhrálo u mě zdraví,“ řekl Leoš Lacina, který se po operaci chce ke svému milovanému sportu vrátit, ale už ne na vrcholové úrovni: „S kluky se rád sejdu. Rád bych dělal osvětu našemu sportu, nebo pomohl kamarádovi s trénováním. Občas mohu fungovat i jako rozhodčí.“
PARALYMPIJSKÉ STŘÍBRO BYLO VRCHOLEM
Vrcholem Lacinovy kariéry bylo jednoznačně stříbro z paralympiády v Londýně v roce 2012. „Stříbro jsem považoval za největší úspěch i z důvodu, že jsme měli parádní zázemí a krásně se o nás starali. Vše spělo ke zlepšení. Nemusel jsem mít nervy, že na akci neseženu peníze. Do Ria jsme nejeli proto, že měl parťák Radek na začátku zdravotní problémy. Když už by šlo do Brazílie jet, tak nám řekli, že nemáme peníze na bodovaný turnaj. Jakmile nemáte body v tabulce, tak se na paralympiádu nedostanete,“ vysvětlil Lacina.
Na paralympiádu se kvalifikuje v boccie jen osm zemí z celého světa v párech. Mezi nimi byl jeden rok i Kutnohorák!
MICHAL PAVLÍK
Kutnohorský deník
http://www.kutnohorsky.denik.cz
Přidejte odpověď