Naprosto neobyčejná česká kapela The Tap Tap loni oslavila plnoletost a sklízí zasloužené úspěchy nejen u nás, ale i za hranicemi. Spolupracuje se známými zpěváky a nebojí se nazývat věci správnými jmény. To potvrzují nejen texty, ale i mluvčí kapely Ladislav Angelovič a kapelník Šimon Ornest, kteří Deníku poskytli rozhovor před koncertem v příbramském letním kině v rámci programu legendární kapely Keks.
– S Keksem jste si už několikrát zahráli? Jste kamarádi?
Šimon: Spolupráci s Keksem oceňujeme, protože naše cílové skupiny fanoušků se skvěle doplňují. Hráli jsme společně už několikrát.
– Muzikanti z The Tap Tap jsou studenti a absolventi škol pražského Jedličkova ústavu. Všichni?
Šimon: Dvou lidí se to netýká. Je to klávesák Péťa Hudec, který je z Karviné a částečně kvůli kapele a částečně studiu se dokonce přestěhoval s maminkou a bratrem do Prahy. Potom je to Honza Polák, basista.
Láďa: On si nás našel, drží tu basu trochu zvláštně, jako kontrabas a hraje na ni skvěle. Nám se basa do kapely moc hodila a Honza se od svého nástupu hodně zlepšil.
– Nároky na muzikanty jsou asi velké.
Šimon: Oba kluci dokázali překousnout, že jsme na začátku úplně nebyli spokojeni s jejich výkonností. Ale talent a potenciál jsme v nich cítili.
– Jak vůbec kapela vznikla? Kde se vzal ten název?
Láďa: The Tap Tap vznikl původně jako volnočasová aktivita, zájmový kroužek v domově mládeže TAP (Technicko administrativní práce) v pražském Jedličkově ústavu a školách. Trochu se nám to časem vymklo z rukou.
– Předpokládám, že se členové v kapele obměňují.
Šimon: Ze začátku se obměňovali, ale už skoro deset let je sestava stálá. Tak, jak jsme se postupně vyvíjeli, začali jsme lidi v kapele hodnotit i finančně a teď už jsou placeni všichni účinkující. Někdo méně, někdo více. Ti, kteří tu kapelu táhnou, myslím berou peníze srovnatelné s platem profesionálů, kteří mají konzervatoř. To je mimo jiného dobrý důvod proč setrvat.
– Zkoušíte denně?
Šimon: Zhruba dvakrát týdně, když je potřeba, tak častěji. Odehrajeme zhruba 60 koncertů za rok. K invalidnímu důchodu, který většina členů pobírá, je to významný přivýdělek.
– Hudba léčí. Jaký vliv má na muzikanty s handicapem?
Šimon: My máme v kapele dvě základní pravidla, která jsme si za ta léta ujasnili. Chodíme vždy včas a vždy plníme, co si slíbíme. To je úplný základ pro to, aby k vám zaměstnavatel nebo lidi v týmu mohli mít důvěru. Tahle dvě pravidla ale nezvládá spousta lidí bez jakéhokoli handicapu. The Tap Tap zjednodušeně funguje tak, že někteří pracují více hlavou a někteří rukama.
– Hodně se mi líbí písnička Řiditel autobusu. Jak vznikla?
Láďa: Napsal jí pro nás Xindl X. Je to příběh našeho bývalého kolegy bicáka Marka Valenty, který měl problém s pražskými autobusáky. Nechtěli ho s jeho malým kolem pouštět do autobusu, byť to byla jeho kompenzační pomůcka.
MARKÉTA LIŠKOVÁ
Rakovnický deník
http://www.rakovnicky.denik.cz/
Přidejte odpověď