Funguje vůbec ještě český stát? Nezakrývají nám méně podstatné události typu permanentních vládních krizí, prakticky neustálých volebních kampaní nebo donekonečna rozebíraných citací jednotlivých politiků schopnost vnímat podstatu problému?
Upozorňoval na to už dva roky ombudsman, kritizovala je Národní rada osob se zdravotním postižením (NRZP), ale nedělo se nic. Až nyní si ministryně práce a sociálních věcí Ludmila Müllerová nechala vypracovat právní analýzu – a světe, div se – povinné zřizování spořitelního účtu k sKartě se opravdu ukázalo být v rozporu s ústavním pořádkem. A to je podle paní Müllerové prý „nepodkročitelné“.
Ministerstvo práce a sociálních věcí od loňského léta do konce února letošního roku stihlo lidem vnutit 255 tisíc „karet sociálních systémů“ i s povinným účtem v České spořitelně. Na dalších 100 tisíc občanů už sKarta čeká, byť počet těch, kdo její převzetí odmítají, roste úměrně s tím, jak se celý projekt někdejšího ministra Jaromíra Drábka postupně hroutí a kolik špíny přitom vyvěrá na povrch.
Na počátku března se proto zdálo, že neústavní projekt sKaret „nepodkročitelně“ skončí, a dokonce ani Petr Nečas nevylučoval, že vlajkovou loď sociálních reforem své vlády a ministrů za TOP 09 zruší jako takovou.
Podporu jí už totiž vypověděli i někteří poslanci ODS. Nakonec vše ale znovu dopadlo tak nějak nerozhodně a agónie trvá – vláda se shodla, že neústavní sKarty poběží dál, ale s jakýmisi legitimizujícími záplatami, které má časem dodat ministryně Müllerová. Čím chce asociální reformu sociálních dávek vyspravit, není zatím zřejmé, protože MPSV (a potažmo TOP 09) odmítá dopředu cokoli prozradit.
Spekuluje se o tom, že MPSV už připravilo návrh novely, která by z sKaret udělala povinné obyčejné průkazky, a povinné konto k nim u České spořitelny by už zákon nevyžadoval. Dávky by jim tak mohl – stejně jako před Drábkem – rovnou posílat stát, což se ale nezdá České spořitelně, pro niž účast na projektu, do kterého už údajně vložila 300 milionů korun, „ztrácí smysl“.
Státu by tedy mohla hrozit arbitráž, a tak – v kontextu vzletů a (skoro)pádů sKaret i svérázného chápání právního státu v České republice – nelze vyloučit ani to, že neústavnost nakonec nemusí být až tak nepodkročitelná…
„Nenapravitelné škody“
V každém případě se ale zdá, že velenákladný projekt sKaret, které jsou po odstranění veškerých píárových legend v praxi jen obyčejnou platební kartou vydanou Českou spořitelnou prostřednictvím úřadů práce, nepřežil v původní podobě ani rok. Je přitom ale jen dílčí a mediálně nejznámější součástí radikálních sociálních reforem, které na MPSV nastartoval Jaromír Drábek. A ty „přinesly nenapravitelné škody“, „nabouraly dobře fungující systém podpor a utlumily začleňování lidí se zdravotním postižením do společnosti,“ prohlásil předseda NRZP Václav Krása na tiskové konferenci, na níž představil manifest o dopadech reforem na lidi se zdravotním postižením.
„Do krátkého časového úseku byly nakumulovány zásadní změny ve správě sociálních dávek, jejich administraci, posuzování nároků na jednotlivé dávky, změna posuzování nároků na průkazy osob se zdravotním postižením. Od počátku bylo jasné, že tyto změny nemohou zůstat bez negativních dopadů na cílové skupiny,“ zdůraznil.
„Změny se dotkly deseti procent všech obyvatel a s jejich rodinnými příslušníky je celkem řeč o více než dvou milionech lidí. A ti všichni se propadají do stále větší bídy, ztrácejí možnost se integrovat a ztrácejí víru, že naše společnost je ochotna jim pomoci.“
Drábkův duch na MPSV drtí tu nejzranitelnější část společnosti i dlouho po ministrově pádu. Nově byl totiž zrušen institut osoby zdravotně znevýhodněné, což podle NRZP povede k tomu, že do konce letošního roku přijde o práci asi 45 tisíc lidí.
Nepobírali invalidní důchod, ale stát až dosud finančně podporoval zaměstnavatele, kteří jim dávali práci… Už od roku 2010 se u nás přitom – úředním snížením stupně invalidity – zázračně „uzdravilo“ asi 15 tisíc lidí ročně, byť jejich skutečný fyzický či psychický stav změn samozřejmě nedoznal.
Většina z nich přežívá na neschopenkách, nemají tak nárok na podporu v nezaměstnanosti a nejsou proto ani zahrnuti v oficiálních statistikách nezaměstnanosti.
Tyto „černé duše“ tak jen dále rozšiřují oficiálně přiznané a historicky rekordní davy lidí bez práce, jichž je v současnosti v České republice už na 600 tisíc. A s tím úzce souvisí další pochmurná čísla: Český statistický úřad v roce 2011 konstatoval, že pod hranicí chudoby, tedy s příjmem necelých 10 tisíc korun měsíčně, u nás přežíval více než milion lidí, a těsně nad hranicí chudoby (s příjmem pod 11 tisíci korunami) se strachovalo dalších 1,7 milionu lidí. Řeč je o době před navýšením DPH a ořezáním většiny sociálních dávek…
Úřady práce v krachu
Při pohledu na filozofii Nečasovy vlády pak nejspíš nepřekvapí, že východiska z této situace nenabízí a že vše je ve skutečnosti ještě horší. Zpravodajský portál Aktuálně.cz nedávno získal zápis z porady ředitelů krajských poboček úřadů práce, z něhož jasně vyplynulo, že právě úřady práce, oficiálně jeden z hlavních nástrojů boje proti nezaměstnanosti, mají samy de facto na kahánku – úsporná opatření vlády je připravila nejen o zaměstnance, ale i o peníze na samotný provoz.
„V rozpočtu chybí finanční prostředky na provoz, je třeba navýšení minimálně o 550 milionů korun. Platí stav nouze,“ konstatuje zápis citovaný Aktuálně.cz s tím, že citelně chybí také asi 500 zaměstnanců. „Kromě výplaty dávek tak hlavně nemá kdo pomáhat lidem při hledání zaměstnání.“
„Některé činnosti opravdu musíme odbývat, protože prostě nemáme lidi, a my, co tam ještě jsme, často už ani sílu,“ potvrdila Literárkám pracovnice jednoho z pražských úřadů práce, která si z obav o udržení i tohoto špatně placeného místa nepřeje být jmenována. „Často musíme do práce chodit i v sobotu, abychom dohnali resty, ale to se zase nelíbí nadřízeným, protože nám musejí platit přesčasy v době, kdy je zase jejich nadřízení nutí šetřit prakticky na všem. Je to začarovaný kruh.“
„Situaci ještě zhoršuje záplava potíží s funkčností nových systémů na výplatu dávek, které ani po bezmála roce od jejich spuštění nezaručují ani spolehlivou výplatu dávek, včetně procesů navazujících na zpracování dat (evidence, statistika). Výsledkem je permanentní stres a přepracovanost zaměstnanců, vedoucí k častějšímu výskytu nemocí či zvýšené fluktuaci,“ uvádí zpráva o stavu úřadů práce za loňský rok.
„Potýkáme se nejen s technickými chybami systému, který je dědictvím minulého vedení úřadu. Řešíme také radikální změny na úřadech práce od počátku loňského roku, které přinesly velké pracovní přetížení zaměstnanců,“ připustila koncem února Ludmila Müllerová, ale její stra nický nadřízený Miroslav Kalousek prý věří, že nových lidí netřeba, stačí prý počkat, až se správně rozběhnou nové systémy výplaty dávek. Ty ovšem nefungují už více než rok a zaměstnancům úřadů práci jen komplikují, neli často rovnou znemožňují.
„Fakt jsme byli nadšení, když jsme se doslechli, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže konečně jasně řekl, že při zavádění nových programů byl porušen zákon,“ říká pracovnice pražského úřadu práce. „Do půl roku se teď musí všechno zastavit, a tak je naděje, že se vrátíme ke starým programům, které fungovaly bez chyb.“
Naděje? „Nyní se neví, jak dlouho bude fungovat stávající systém. Vysoutěžit nové dodavatele nebo návrat k původnímu systému nelze stihnout v termínu. Otázka také je, kdo je vlastníkem systému,“ konstatuje zápis z ředitelské porady citovaný na Aktuálně.cz.
Přidejte odpověď