Handicapovaný sportovec z jihu Čech přispěl výkonem na dobrou věc. Vítá i závody, jako je Czech Run 2017.
České Budějovice – Účastí na půlmaratonu lze přispět na dobrou věc. Stačí, když si běžec vybere neziskovou organizaci pro kterou chce běžet, zkontaktuje ji a vybraná neziskovka mu prodá startovní číslo.
Podobných charitativních běhů je pochopitelně více a jednoho takového se zúčastnil i handicapovaný sportovec z Českých Budějovic Zbyněk Sýkora. „Jednalo se o celosvětový běh s názvem World run, neboli Světový běh, a pořádala ho nadace Wings of life, čili Křídla pro život,“ vysvětluje Sýkora.
Výtěžek běhu jde na výzkum poranění míchy. „Zvláštností tohoto závodu je, že se běží v několika velkých městech po celé zeměkouli. Běží se ve stejný den a ve stejný čas. To znamená, že třeba v Austrálii se běželo v noci s baterkami na čele,“ pokračuje Jihočech v poutavém vyprávění.
Dvaatřicetiletý Zbyněk Sýkora je po nehodě na motorce, která se stala v roce 2001, upoután na invalidní vozík. Na život nerezignoval a ačkoliv je omezen v pohybu, začal sportovat. Věnoval se atletice, basketbalu a v současné době hraje florbal na vozíku.
Pohyb Sýkora miluje, a když ho oslovili organizátoři bratislavského závodu, neváhal ani chvíli. „Pořadatelé se o mě dozvěděli díky mým aktivitám. Pohyb mám rád a oslovilo mě i to, že výtěžek akce jde na dobrou věc,“ říká vozíčkář z jihu Čech.
Do hlavního města Slovenska se Sýkora vydal i se svou manželkou Michaelou a malým synkem, kteří se závodu rovněž zúčastnili.
Zbyněk Sýkora přidal další zajímavost netradičního závodu. Běh totiž neměl pevný cíl. „Zhruba půl hodiny po startu vyjelo takzvané zachytávací auto pohybující se rychlostí zhruba patnáct kilometrů v hodině. Po nějaké době začalo zrychlovat a chytalo závodníky. Každý z nich měl čip, a když to auto projelo kolem něj, zaznamenalo jeho uběhnutou vzdálenost a dosažený čas. Závod pak pro takového účastníka skončil,“ objasňuje českobudějovický sportovec, který se na trať vydal na svém invalidním vozíku, který používá ke každodennímu pohybu.
„Zachytávací“ automobil Zbyňka Sýkoru dostihl přesně po 20 ujetých kilometrech a osmi stech metrech. Takovou vzdálenost žádný jiný z vozíčkářů, jejichž počet odhadl Sýkora zhruba na dvacet, ujet nedokázal. „Díky sluchátkům jsem měl přehled o tom, jak daleko je auto za mnou. Když slyšíte, že se auto blíží, dokážete ze sebe vymáčknout ještě víc. Byl to neskutečný adrenalin,“ líčí Jihočech.
Závod vedl převážně centrem Bratislavy a nejtěžším úsekem prý byl pro sportovce na vozíku nájezd na most SNP. „Tady jsem si myslel, že to vzdám. Pak ale zase byly úseky, kdy to jelo jako po másle,“ říká Sýkora.
Na závod se nijak speciálně nepřipravoval. „Pouze jsem dofoukal kola, zkontroloval, jestli se všechno točí a vyrazil jsem. Myslel jsem si, že bych mohl urazit tak patnáct kilometrů,“ předpokládal. Výsledek však nakonec předčil jeho očekávání.
Po skončení závodu sledovala rodina Sýkorova na velkoplošných obrazovkách přímé vstupy z dalších měst, kde závod právě probíhal. „Pozorovali jsme, jak si vedou kolegové ve Vídni, Varšavě a Dubaji. Byla to úchvatná podívaná,“ popisuje hlava rodiny atmosféru bratislavského závodu.
Pokud to bude možné, Zbyněk Sýkora by rád na Slovensko vyrazil i příští rok. „Užil jsem si to, byl to bezva zážitek. Tato akce může ukázat nový směr a to je na tom dobré,“ uzavírá své vyprávění českobudějovický vozíčkář.
MICHAL HAVELKA
Českobudějovický deník
http://ceskobudejovicky.denik.cz/
Přidejte odpověď