Ještě než vzejde slunce nad indickými Himalájemi, před dveřmi Ješeho Dhondena, ikony tibetské medicíny, která přitahuje pacienty z celého světa, stojí řada lidí. Tato alternativní medicína stará několik století zažívá v Asii i mimo ni nový vzestup, ačkoli na ni vědecké kruhy pohlížejí skepticky, píše agentura AFP.
Ješe Dhonden byl více než 30 let osobním lékařem dalajlamy. Nyní tiskne prsty a dlaň jednoho pacienta. Sklání hlavu, aby si mohl zkontrolovat puls.
„Nedělám žádné testy, žádný rentgen a podobně. Věřím si. Zkoumám pouze puls a moč,“ svěřuje se dvaadevadesátiletý buddhistický mnich.
Starobylé techniky, které používá při léčbě všech chorob, sahají od pouštění žilou po vkládání bylinek na energetické body na těle.
Tisíce lidí trpících rakovinou, degenerativními nemocemi či dalšími problémy se k němu chodí poradit na jeho kliniku McLeod Gandž v horském městečku na severu Indie, kam se uchýlila tibetská exilová vláda.
„Když ke mně nemocní přicházejí, pečuji o ně,“ prohlašuje Ješe Dhonden, který ordinuje ve své pracovně vyzdobené tibetskými diplomy a fotografiemi usmívajícího se dalajlamy.
Stoupenci tibetské medicíny ujišťují, že dělá zázraky, ale o její skutečné účinnosti bylo vypracováno jen málo vědeckých studií. Praxe této medicíny vychází ze čtyř základních textů nazývaných tantry, z nichž vznikly dvě skupiny, Šakpori a Men-Ce-Khang.
Tyto tantry zahrnují tisíce nemocí. V každém případě předepisují určitou směs bylinek a minerálů, které se většinou nalézají v Himalájích.
„Věříme, že nemoci jsou způsobeny tím, když se naše vnitřní energie dostane do nerovnováhy,“ vysvětluje lékař Cchewang Tam Din ze školy Men-Ce-Khang při klinice McLeod Gandž, jednom z mnoha zařízení tohoto druhu v Indii.
„Ideou našeho systému je to, že by nikdo neměl brát po celý život léky na chronické problémy, jako je artritida nebo cukrovka,“ říká.
Na tibetskou medicínu stejně jako na četné tradiční medicíny v Asii pohlíží Západ, stejně jako oficiální lékaři, podezíravě.
„Jedním z důvodů, proč je tibetská medicína populární v Asii i jinde, tkví možná v tom, že přistupuje k pacientovi s velkou empatií, která má svůj původ v buddhismu,“ říká indický kardiolog D. Prabhakaran.
Chybí jí však standardizace a klinické zkoušky, takže ji čeká dlouhá cesta, než vstoupí do západní praxe, konstatuje.
Čína a Indie se snaží využívat tibetské medicíny a její rostoucí popularity: v dubnu obě asijské velmoci, každá zvlášť, předložily UNESCO návrh na to, aby se stala nehmotným dědictvím lidstva.
Otázka Tibetu a jeho lidu je pro obě země citlivým problémem. Na indickém území žije dalajlama a významná tibetská diaspora od roku 1959, kdy uprchly před čínskými jednotkami.
Dillí v roce 2010 tibetskou medicínu oficiálně uznalo a to jí otevřelo dveře do zdravotnických zařízení v Indii a usnadnilo investice a výzkum v této oblasti.
Pro její stoupence, jako je šedesátiletý Abdul Rahmán, to je dobrá zpráva. Abdul Rahmán dává tibetské medicíně přednost před moderním lékařstvím. „Měl jsem chronickou rýmu, kterou mi do roka vyléčili,“ prohlašuje a ukazuje pilulky z bylinek, které mu předepisují na klinice na bohatém předměstí Dillí.
Přidejte odpověď