Lidé by měli dopředu vědět, jakou oční čočku dostanou a kolik za ni zaplatí. Dnes nic z toho jasné není. Skupina senátorů v čele s Alenou Dernerovou se proto obrátila se stížností na Ústavní soud. Ten by měl rozhodnout v těchto dnech.
Co platí dnes, nemusí být pravda za měsíc. V tom, jakou pomůcku lidem zaplatí zdravotní pojišťovny a jakou částku za ni vydají, panuje obrovský chaos. To by se mělo změnit. Skupina senátorů v čele s Alenou Dernerovou se kvůli tomu obrátila na Ústavní soud.
„Dnes pojišťovna přispívá jen na některé pomůcky – proplatí lidem jen tu nejlevnější variantu výrobku na trhu, a to ze tří čtvrtin. Nehledí přitom na to, jestli je pro daného pacienta vhodná, nebo ne,“ popisuje senátorka současnou praxi.
CENA NENÍ TRVALÁ
O tom, která pomůcka je nejlevnější, se navíc nerozhoduje v soutěži. Pojišťovna si zkrátka vybere na základě jednání s výrobci. „S některými se dohodne, a s jinými ne,“ pokračuje senátorka.
Vyjednaná cena také není trvalá. Průběžně se upravuje podle průzkumu trhu. Částka, kterou pojišťovna za pomůcku zaplatí, se proto může v čase lišit. Pacient tak dopředu neví, co ho čeká.
Senátoři proto chtějí po Ústavním soudu, aby tento „netransparentní a neústavní systém“ zrušil. Ceny pomůcek by příště měla určovat předem daná pravidla v zákoně. Částky by měly být přezkoumatelné. Pojišťovny by také za stejnou pomůcku platily všem lidem i nemocnicím shodné sumy.
ÚŘADY SE NEŘÍDÍ ZÁKONEM
Jenomže podle právníka Platformy zdravotních pojištěnců Ondřeje Dostála senátoři u soudu zřejmě neuspějí. A to přesto, že mají v mnoha věcech pravdu. „Navrhovatelé správně brojí proti praxi číselníků pojišťoven a libovůli při jejich tvorbě. Následkem toho nejsou některé pomůcky zařazeny do úhrady vůbec, jiné pak jen s omezenou úhradou.
To vede k jejich nedostupnosti, a tedy omezování ústavních i zákonných nároků některých pojištěnců,“ říká Dostál. Oprávněný je podle něj i požadavek, aby byly ceny výrobků vysoutěžené v otevřeném řízení a zpětně přezkoumatelné.
Problém je v tom, že chaos nezpůsobil špatně sepsaný zákon, ale to, že se jím úřady neřídí. „Platný zákon už dnes vyžaduje, aby byl stav pacienta individuálně posouzen a podle toho mu byl vybrán ten nejvhodnější a nejlevnější zdravotnický prostředek,“ uvádí Dostál. Samozřejmostí je podle něj i soutěžení o cenu. „Ústavní soud by ale mohl alespoň popsat základní požadavky na to, čím se musí příště zdravotní pojišťovna řídit při výkladu pojmu ekonomicky nejméně náročná varianta,“ uzavírá právník.
Mluvčí ministerstva zdravotnictví Štěpánka Čechová potvrdila, že se zástupce úřadu jednání zúčastní. „Informace, jakým směrem se bude ústní jednání ubírat, ale zatím nemáme,“ sdělila. Zdravotnických prostředků se vyrábí asi šest tisíc. Jsou to krycí materiály, stříkačky, jehly, inkontinenční pomůcky nebo prostředky pro lidi s vývodem z vnitřního orgánu. K pomůckám se řadí i glukometry, berle, invalidní vozíky, nitrooční čočky či sluchadla. Ročně se v Česku vydá těchto prostředků za 40 miliard korun. Za pomůcky na poukaz vydají zdravotní pojišťovny více než dvě procenta peněz na léčení.
VERONIKA RODRIGUEZ
Jihlavský deník
http://www.jihlavsky.denik.cz/
Přidejte odpověď