Neobvyklý dar má bývalý strážník Robert Jirák. Přestože trpí Parkinsonovou nemocí a má omezenou pohyblivost, když slyší anglickou písničku, vybaví se mu k ní český text. Anglicky ale neumí.
Ústí n. L. – „Slova mě inspirují, do tří dnů mám text, a když je mi mizerně, je dost smutný. Prostě ze mě slova padají, už teď se o ně perou dvě místní kapely,“ popisuje svou radost i prokletí muž z Nového Oldřichova u České Lípy. Jeho chlouba je hit Mandy od Barryho Manilova, zpívá ji jako Jen vejdi. Za vše prý mohou zatím neschválené léky z USA léčící Parkinsonovu nemoc. Odborníci je na něm testují.
„Možná se budou dít zvláštní věci, řekla mi lékařka, když mi léky nabídla. Někdo po nich má barevné sny, jiní pěkně fotí, píší básničky či malují. Já mohu psát texty,“ říká 48letý Robert Jirák.
Jako parkinsonik v invalidním důchodu to má prý těžké. Dopoledne a přes den je v pohodě, k večeru se pro něj ale pohyb stává těžký. Na to, že je nemocný, přišel před pár lety, když ještě jako strážník dělal sebeobranu, karate a šerm. Začal být víc unavený, pak ale při zásahu v práci najednou nemohl zareagovat a rozklepal se. Přesnou diagnózu mu řekli až v pražském Motole. Na čas dostal invalidní důchod, poslali ho do lázní, kde se rozhýbal.
DÁVAJÍ RUCE PRYČ
„Operovali mi koleno, brzo mě čeká čtvrtá operace. Lékařům se ale do operací parkinsoniků moc nechce. S touto nemocí si připadáte jako občan čtvrté kategorie,“ je Jirák zklamaný.
Chtěl zpět k městské policii, ale s jeho diagnózou ho i přes dlouholeté zkušenosti nevzali. Dál chce být užitečný a paradoxně mu to umožňují léky na jeho nemoc. „Víc se mi daří pomalé písničky, textovat pro kapelu je můj sen, který se pomalu plní. Ale když někdo slyší, že jsem parkinsonik, dá ode mě ruce pryč. Ale to snad časem zlomím,“ věří Jirák.
RADEK STRNAD
Ústecký deník
http://www.ustecky.denik.cz/
Přidejte odpověď