Klavíristku Ráchel Skleničkovou, jež přišla na svět se zrakovým handicapem, od lezení na stěně důrazně zrazovala její profesorka klavíru. Prý proto, aby si nezranila ruce.
Mladá žena, která se tuto neděli účastní závodů nevidomých v lezení na horolezeckou stěnu na Smíchově, neposlechla.
Na tuto aktivitu nedá dopustit, pomohla jí při hře na její milovaný hudební nástroj. „Ono to mělo naprosto opačný účinek. Najednou zahraju všechny Chopiny a vůbec mě to nebolí. Nemám ztuhlé prsty, protože se mi posílily šlachy, předloketní svaly. Je to pro mě úžasná rekreace,“ nadšeně vyprávěla Právu Ráchel, která loni vystoupila na Pražském jaru a spolupracuje s Nadačním fondem Světluška, jenž pomáhá zrakově postiženým.
Tradiční závody Nekoukej a lez. Ok! ve smíchovském lezeckém centru SmíchOFF absolvují trojčlenné týmy složené z nevidomého, vidícího člověka a dítěte. Ve chvíli, kdy zdolávají stěnu, mají zrakové znevýhodnění všichni. Ti, co vidí, dostanou klapky na oči. „Což loni způsobilo, že Honza, jinak zdatný lezec, nám spadnul na druhé příčce, protože byl vynervovaný. Jeden krok, druhý krok a bum. Kvůli tomu jsme se nedostali do finále, přitom já i Eliška jsme lezly jako pavouci,“ vzpomíná s úsměvem Ráchel.
Lezení se věnuje pouze rekreačně. „Pro mě je těžké sehnat někoho, kdo si troufne trénovat se zrakově postiženým,“ vysvětluje. Nejvíc trénuje čtvrt roku před kláním. To bere spíš jako společenské setkání než bitvu o prvenství. „Je to srandička. Pokaždé se setkám s lidmi, které jsem dlouho neviděla, hrajeme si slepecké hry, najíme se pořádného bramborového salátu a řízku,“ těší se.
Samozřejmě lezci, kteří nevidí, řeší na trati jiné nástrahy než zdravý člověk. „Když jsem na méně stabilním místě, vyčerpávám se jenom proto, že mně trvá déle, než najdu dobrý chyt. Visím za jednu ruku na malinkém chytu, takové malinké kostičce, protivné, druhou rukou se snažím i několik vteřin kdekoliv jinde najít vhodný úchop. Vidomý se rozhlédne, vidí, zapře se, vyhoupne se,“ líčí Ráchel. Když si opravdu neví rady, poradí jistič, který bedlivě celou dobu přihlíží.
V pátek absolvuje poslední trénink. „Musím apelovat na našeho vidomého dospělého, aby si to šel nanečisto vyzkoušet se zavázanými očima,“ směje se dívka, která má tak vytříbený sluch, že se při hře na pódiu dokáže orientovat jen podle dirigentova dechu. Mluví několika světovými jazyky včetně finštiny. Nejbližší klavírní vystoupení ji čeká 6. dubna v Klatovech, 3. června se představí v Galerii Akademie múzických umění. „Významné koncerty mám za sebou a teď mám chvilku klid na učení, cvičení,“ vypráví Ráchel, která ráda plave, cvičí jógu, těší se na procházky do lesa.
Lucie Fialová
Právo
Přidejte odpověď