Pro někoho je zima se závějemi sněhu zdrojem radosti. Pro Zdenku Karim z Aše, která po autohavárii před patnácti lety zůstala upoutaná na invalidní vozík, byly donedávna zimní měsíce naplněné obavami, zda se vůbec dostane do práce.
Když jí před několika měsíci začali pomáhat členové ašské jednoty baptistů, ukázalo se, že může obavy pustit z hlavy a konečně se svobodně nadechnout. Díky jejich pomoci přečkala letošní zimní měsíce bez problémů.
„Spolupráce s baptisty funguje skvěle. Nikdo si nedokáže představit, jak se mi ulevilo, když stále nemusím myslet na to, komu zavolám, koho budu každý den prosit, aby mi pomohl překonat ty tři schody u nás v domě a kluzký chodník, aby odházel sníh před autem nebo oškrábal namrzlá skla, abych mohla vyjet do práce,“ vypočítává Zdenka, na kterou každý všední den někdo z baptistů v půl osmé před domem čeká, aby jí připravil auto k jízdě a pomohl nasednout.
„Mohu zůstat v práci, nebo si v Chebu zajet ke kadeřníkovi. Stačí, když pak zatelefonuji, že vyjíždím z Chebu, a v Aši už na mne před domem někdo čeká, aby mi pomohl z auta na vozík. Můj život se od základů změnil,“ chválí ašské baptisty Zdenka, která má štěstí, že podobně ochotné duše našla i v Chebu. A to přímo ve firmě Marketa Remone, kde už jedenáct let pracuje.
„Tady mi vždy ráno, když přijedu do práce, pomáhá náš IT specialista Petr Tvarůžek, ale i ostatní zaměstnanci. Jsme malý tým, a tak tu vládne téměř rodinná pohoda. Vstříc mi vychází také vedení firmy. Dřív se někdy stávalo, že mi mohl někdo přijít pomoct do auta třeba až po obědě. Ale náš ředitel Jan Kristek to bral sportovně. Prý mám přijet, až to půjde,“ směje se Zdenka.
Ta se těší, že se letos konečně dostane na výlet i o víkendech. „Baptisté mi nabídli, že mi pomohou i v sobotu či v neděli, když budu potřebovat. Nechci toho nijak zneužívat, ale přiznám se, že už se těším, až někdy někam vyrazím. Až dosud jsem trávila všechny víkendy doma, zavřená mezi čtyřmi stěnami,“ raduje se Zdenka, které v Aši pomáhá tým přibližně sedmi lidí. Kazatel sboru Bratrské jednoty baptistů Alois Boháček, který si vzal péči o Zdeňku za své, se domluvil s ostatními muži jednoty. Každý pracovní den ráno, když Zdenka odjíždí do práce, a večer, když se vrací, se u ní pomocníci střídají.
„Není to úplně organizačně jednoduché. Ale dali jsme to dohromady a sami máme radost z toho, jak to klape,“ vysvětluje Boháček.
Ten doufá, že se mu podaří pomoc pro Zdenku rozšířit. „Čas ukáže, v čem jí ještě můžeme pomoci. Rád bych třeba řešil rozbitý chodník před domem paní Zdenky. Když je namrzlý, je manipulace s vozíkem někdy až nebezpečná. A chtělo by něco udělat s těmi třemi schody, které jí brání vyjet z domu,“ dodává.
Jitka Dolanská
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď