Jsem tak unavený, že nedokážu žít. Takovou větu může vyslovit půl milionu Italů, kteří trpí syndromem chronické únavy. Pacienti to mají složité: na jedné straně jsou zde příznaky, které jsou pro ně velmi zřejmé, na druhé straně tady jsou rodinní příslušníci, lékaři a zaměstnavatelé, jimž je těžké vysvětlit, jak trpí.
Ve své dramatické formě, která vede k invaliditě, nejsou lidé schopni zvednout se z postele, jít do školy, pracovat nebo vyjít z bytu. Syndrom chronické únavy, Chronic Fatigue Syndrome (CFS), je těžké někam zařadit a diagnostikovat. Má různé příznaky, není známý jeho původ a neexistuje test k jeho identifikaci. A vede k sociálnímu vyloučení.
„Pacienti často popisují nemoc jako vleklou infekci,“ vysvětluje ředitel oddělení onkologie na klinice v Avianu Umberto Tirelli, který se chorobou začal zabývat mezi prvními.
Zdá se, že příznaky jsou takovéto: nespecifikovatelné bolesti v různých částech těla, zemdlenost, nateklé žlázy na krku a v podpaží, problémy se soustředěním. Určit diagnózu není jednoduché. Praktičtí lékaři CFS neuznávají a specializovaných center je jen několik. Někdy trvá měsíce či dokonce roky, než se člověk dostane ke specialistovi, poznamenal italský deník La Repubblica.
Mezi některými lékaři je rozšířeno přesvědčení, že jde o psychickou poruchu. „Když tyto pacienty vidímě, je jasné, že nejde o problém duše. Pacient s depresemi má všechny možnosti k tomu, aby byl aktivní, ale on po tom netouží. Pacient s CFS ale chce někam jít, studovat, mít normální sexuální život, ale nemá na to sílu,“ upozorňuje Tirelli.
Rozptýlit pochybnosti kolem CFS by mohl jakýsi bio ukazatel, který by nemoc zjistil. Tímto směrem také vede výzkum. Ve Spojených státech nedávno zdvojnásobili rozpočet na výzkum: na letošní rok je na něj věnováno více než 15 milionů dolarů (382 milionů Kč).
Některé studie vypadají slibně, například vědci z Kalifornské univerzity v San Diegu navrhují diagnostickou metodu pomocí jednoduchého krevního testu. Vědci studovali vzorky krve od 45 osob trpících CFS. Analyzovali úroveň 612 chemických látek spojených s buněčným metabolismem a nalezli desítku metabolitů, které zřejmě byly přítomny v menší míře u všech pacientů a které, použity jako diagnostický test, zaručují přesnost vyšší než 90 procent. Jde o předběžné výsledky, které však umožnily další hypotézu: symptomy by mohly vycházet z anomální odpovědi organismu na stres, který pravděpodobně vede buňky ke zpomalení metabolismu.
„Nemoc má pravděpodobně celou škálu různých příčin. V posledních letech byly předloženy různé hypotézy,“ říká Tirelli. Jednou z nejrozšířenějších je ta, podle které je CFS spojen se špatnou funkcí imunitního systému. Syndrom se totiž často objevuje po nějaké infekci. Avšak dvě desítky let výzkumů zatím nepřinesly výsledek – nepodařilo se izolovat specifický mikroorganismus, který je za CFS zodpovědný. Jsou i další faktory, které mohou syndrom spustit, jako je trauma, stres či alergie.
Za těchto podmínek se lékaři musejí snažit kousek po kousku najít podnět, který CFS vyvolává, a musejí se ho snažit eliminovat. Nejdůležitější je jednou provždy zjistit mechanismus spouštějící chorobu, protože jen tak lze vyvinout účinnou léčbu.
Přidejte odpověď