Možná si myslíte, že je to něco podivného, co se vás netýká. Přitom epilepsie může postihnout kohokoli a kdykoli – třeba jako následek úrazu hlavy.
Moje první setkání s touhle nemocí bylo za dost dramatických okolností. Procházela jsem právě mezi regály v samoobsluze a moje myšlenky se točily kolem nákupu, když vtom se za mými zády ozval těžko popsatelný zvuk. To se řítila k zemi obrovská skleněná tabule vstupního vestibulu obchodu. Střepy byly všude, a opravdu jen zázrakem nikoho uvnitř nezranily. Dokonce ani muže, který uhnout nemohl a kolem kterého doslova pršel skleněný déšť. Ten totiž celou svou vahou vteřinu předtím do průhledné plochy vrazil, jak v křečích padal na zem. Epileptický záchvat jsem do té doby znala z teorie… Po prvním leknutí přišel pro mě další, ještě větší šok. Za tou prosklenou tabulí stál kočárek s mou půlroční dcerou. Střecha kočárku byla bohudíky zatažená, padající střepy se do ní „jen“ zabodly. Dcera se dokonce ani neprobudila, natož aby vytušila, že se podruhé narodila. Stejně jako onen pán… Nepříjemný zážitek ve mně utvrdil představu mnoha laiků, totiž že epileptik rovná se těžce nemocný člověk s nekontrolovatelnými křečovitými záchvaty a následným bezvědomím. Teprve kolega, který se touto nemocí potýká už hezkou řádku let, opravil mé zjednodušené a zkreslené představy. A pomohl mi pochopit, že i s takovouto diagnózou se dá žít běžný život…
Nadbytečná elektřina v mozku
Epilepsie, nebo také padoucnice, je onemocnění mozku a je stará jako lidstvo samo. Typické jsou pro ni opakované záchvaty, což jsou vlastně přechodné poruchy funkce mozku. Vyvolávají je nekontrolované elektrické výboje skupiny zvýšeně dráždivých nervových buněk. Záchvat mohou vyvolat například nedostatek odpočinku, nepravidelný denní režim, alkohol nebo třeba blikavé světlo (např. u starších typů televizorů a počítačových monitorů). Epileptických záchvatů je mnoho druhů, některé se projevují například jen krátkou změnou chování nebo záškuby, a lidé okolo je nemusejí vůbec postřehnout. Epilepsie může být vrozená, tu způsobují různé zásahy do vývoje plodu při nitroděložním vývoji, svoji roli tu může sehrát i dědičnost. Získanou epilepsii spouštějí nejčastěji různé úrazy hlavy, ale také infekční choroby, nádory i cévní onemocnění.
Nervové buňky pod kontrolou
V dnešní době se epilepsie dá úspěšně léčit či držet pod kontrolou. Pomáhají takzvaná režimová opatření, tedy změna životního stylu, a dále léky – antiepileptika – a to jak preventivně, tak přímo při záchvatu. U těžkých epilepsií nastupuje i léčba chirurgická. Operace mozku pacienta trpícího epilepsií je ale výjimečná, provádí se pouze u kritických případů, kdy pacient prodělává záchvaty velice často. Prognóza pochopitelně závisí na typu a závažnosti onemocnění, ale obecně člověk s epilepsií při odpovídající léčbě může vést téměř normální život.
Kde vám pomohou Jako pacienti nebo jejich rodinní příslušníci se můžete o pomoc a radu obrátit na Občanské sdružení Společnost E., informace o něm a jeho aktivitách najdete na webových stránkách spolecnost-e.cz.
NENÍ ZÁCHVAT JAKO ZÁCHVAT Epileptický záchvat, to nejsou zdaleka jen pád na zem, křeče a bezvědomí… 1. ČÁSTEČNÝ ZÁCHVAT postihuje jen určité ložisko mozku. Projeví se dočasnou poruchou postižené oblasti (hmatu, sluchu, zraku, myšlení…). Člověk sice neupadá do bezvědomí, nicméně se chová zcela automaticky, „zvláštně“, nereaguje na oslovení, nekomunikuje a na příhodu si poté nepamatuje. Při ataku nemoci mohou vznikat samovolné záškuby obličeje, končetiny nebo jedné poloviny těla, přechodné pocity brnění jedné poloviny těla, záblesky před očima, vnímání různých pachů nebo divná chuť v ústech. Je-li postižená oblast větší, může se záchvat projevit gestikulací, pošklebováním, pomlaskáváním nebo třeba křikem a výstředním chováním. 2. CELKOVÝ ZÁCHVAT BEZ KŘEČÍ, tzv. absence, postihuje celý mozek, projevuje se náhlou a krátkou poruchou vědomí, strnulým pohledem a přerušením činnosti. Omylem může být považován za nepozornost a vést k potížím ve škole nebo práci. Po odeznění se vědomí téměř okamžitě vrací do normálu a člověk ani neví, že k něčemu došlo. 3. CELKOVÝ ZÁCHVAT S KŘEČEMI je klasickým obrazem toho, co si lidé představí pod pojmem epilepsie. Jde o křeče a výpadek vědomí, může být spojený s hromaděním pěny kolem úst, pomočením. Záchvat trvá několik minut a pak ještě několik minut (až hodin) trvá, než se člověk dostane zpět do normálu. Ptáme se odborníka…
Jak poskytnout první pomoc při velkém epileptickém záchvatu?
„Při záchvatu spojeném s křečemi není nejnebezpečnější samotný záchvat, ale to, že se při něm může dotyčný zranit. V té chvíli se stávají všechny okolní předměty nebezpečím. Při ztrátě vědomí nejčastěji hrozí poranění hlavy, proto je při velkém epileptickém záchvatu nejdůležitější člověka zachytit a zmírnit jeho pád. Následně je potřeba mu chránit hlavu před možným zraněním. Není nutné mu násilně bránit v pohybu. Poté co odezní křeče, sledujte, zda začne dýchat, pokud ne, proveďte resuscitaci. Jestliže dýchá, ale zůstal v bezvědomí, uložte ho do stabilizované polohy. Stává se, že si postižený po probuzení nepamatuje okolnosti záchvatu. V takovém případě hrozí, že zpanikaří, a pokud se nachází na otevřeném prostranství, může se například připlést pod projíždějící auto. Proto se ho snažte uklidňovat a přivolejte záchrannou službu. Jestliže během záchvatu došlo k poranění hlavy, bude potřebovat odborné vyšetření, aby se vyloučila možná vnitřní poranění,“ doporučuje Miroslav Nagy.
Co určitě nedělat? „Při záchvatu se může člověku špatně dýchat, není ale potřeba mu tahat jazyk ven z úst ani násilím otevírat pusu. Stejně tak mu nic nevkládejte mezi zuby, protože tím by si mohl ještě víc ublížit, kdyby například začal krvácet a dusit se tím,“ dodává odborník.
Miroslav Nagy, hlavní trenér zdravotnických záchranářů Falck Academy
Koho padoucnice poznamenala? S epilepsií (nebo také svatou nemocí) žilo mnoho slavných osobností – římský panovník Julius Caesar, Sokrates, Alexandr Veliký, ale i Johanka z Arku, houslový virtuos Paganini nebo ruský spisovatel l Dostojevskij. Trpí jí také herec Miroslav Donutil a moderátor Dalibor Gondík, který vzpomíná: „Po prvním záchvatu rvním jsem si nic nepamatoval, nebyl jsem schopný odpovědět, ani jak se jmenuju. Dlouho jsem přicházel k sobě a byl to opravdu šok. Upřímně, můj život se změnil velmi výrazně. Bylo to jako rána z čistého nebe. Dojde vám, že zdraví je to nejdůležitější a že máte opravdu jen jedno. Všechno ostatní je malichernost. Musím říct, že jsem se hodně zklidnil.“
Zuzana Macková
Překvapení
Přidejte odpověď