Unikátní sytém pomáhá dětem a dospívajícím s Downovým syndromem, poruchou pozornosti či zhoršenou hybností – ale nejen jim.
Metoda dovoluje pracovat s dětmi od prvního dne jejich narození. Je sice postavená na základech jógy, ale se směry, které z dnešní jógy známe, nemá moc společného,“ vysvětluje Petra Fridrichová, terapeutka systému Yoga for the Special Child, jak se metoda oficiálně nazývá. „Cvičení je striktně rozděleno podle věku dítěte a jeho schopnosti spolupracovat. Stupně jsou celkem čtyři – první popisuje práci s dítětem během prvních šesti měsíců života, kdy nemůže nijak motoricky odpovídat, poslední a nejvyšší stupeň cvičení je tzv. »imitativní fáze«, kdy dítě zvládne cvičit samo a nepotřebuje žádnou pomoc.“
Cvičení zahrnuje stimulační masážní prvky, dechová a zraková cvičení, samotné asány (jógové pozice) a samozřejmě relaxaci. „Unikátnost tkví v tom, že metoda respektuje vývoj dítěte a jeho výsledné schopnosti. Nikdy se po něm nechce víc, než dokáže samo nebo s minimální pomocí. To dítěti pomáhá odbourat případný stres z pohybu, získat důvěru ve svoje tělo, úctu k němu. Jakmile stres zmizí, může se dítě rozvíjet fyzicky – být v pohybu jistější, umět samo získat zpět ztracenou rovnováhu a nové dovednosti,“ upřesňuje Petra Fridrichová, která se sama středně těžké obrny díky rehabilitaci pohybových omezení téměř zcela zbavila.
Nejdůležitější pro ni však bylo právě získat úctu k vlastnímu tělu, mít jej ráda a důvěřovat mu, nebát se zkoušet nové pohyby. Svým svěřencům tedy naprosto rozumí. Má zkušenosti s nejrůznějšími druhy postižení a způsoby, jak s nimi pracovat: „Před rokem jsem do péče přijímala tříleté děvčátko s genetickou vadou a rysy autismu. Zpočátku ani neregistrovala, že jsem v místnosti. Nezbylo mi než pochopit, jak děvčátko vnímá. Lehla jsem si na zem vedle ní, získala její zorné pole, její vjemy. Nechala jsem ji, aby mne tahala za vlasy, mačkala mi tváře, zkoumala mne po svém. Po několika setkáních mi dovolila dotknout se jí. Za další dvě lekce jsem ji směla navést do asán,“ vzpomíná Petra s tím, že po roce cvičení holčička uměla asány sama a velmi dobře reagovala.
Dalším úspěšným případem je motivace osmiletého chlapce s mozkovou obrnou. Z počáteční averze vůči cvičení se posléze stala naopak radost, a nyní mu nechybí ani vůle chtít cvičit poctivě, aby mohl postupně začít sám chodit.
Dobře na toto cvičení reagují také děti s ADHD, tedy poruchou pozornosti. „Zklidní se, udrží déle pozornost, a ty starší dovedou samy sebe zkorigovat, pokud cítí, že se pozornost vytrácí. Důvodem je to, že pracujeme s dechem, který je přímo spojen s emocemi. Jestliže vás něco rozruší, dech se zrychlí a je přerývaný. Pokud se naučíte dýchat správně, získáte vnitřní jistotu, o kterou můžete reakce opřít,“ podotýká terapeutka. Cílem terapeuta je odhadnout, že by mohly být jednotlivé pozice bolestivé, případně rozpoznat, zda se jedná o »správnou« bolest.
„Učím děti bolest pochopit, nebát se jí, a jsou-li dost schopné, naučí se, jak ji řešit,“ potvrzuje Petra Fridrichová. Na otázku, zda existují omezení pro toto cvičení, říká: „Myslím, že každý stav má řešení. I kdyby jediným přínosem terapie bylo, že dítě bude šťastnější, je to obrovský krok.“
—
Podstatné je naučit dítě mít rádo tělo
Časem nechybí vůle cvičit poctivě
ZAKLADATELKU INSPIROVALA JÓGA
Program Yoga for the Special Child sestavila jogínka Sonia Sumar, která sama vychovávala dceru s Downovým syndromem. V sedmdesátých letech neexistovalo moc cest, jak s takto postiženým dítětem pracovat, a jeho stav tak zlepšovat, a proto Sonia vymyslela vlastní metodu. Systém pak ostatní lidi oslovil natolik, že postupem času Sonia vypracovala celý unikátní koncept terapeutické jógy nejen pro děti s Downovým syndromem, ale i s poruchami pozornosti, autistického spektra a také s dětskou mozkovou obrnou.
M. Odvárková
Rytmus života
Přidejte odpověď