O vzájemném vztahu mezi zvířaty a lidmi toho hodně ví doc. Ing. Helena Chaloupková, Ph. D., z Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze. Zabývá se etologií zvířat a mimo jiné učí studenty oboru Zoorehabilitace a asistenční aktivity se zvířaty. Oboru relativně novému, ale zřejmě s velkou budoucností.
– Kdy vůbec padla na fakultě myšlenka vyučovat na akademické půdě pozitivní působení zvířat na člověka?
Nápad vznikl asi před 10 lety, nejprve vznikly samostatné předměty věnující se zoorehabilitacím a poté až samotný obor kolem roku 2012.
– Zemědělka vždy bývala spíš symbolem živočišné výroby a jatek než canisterapie…
Jenže zemědělka se změnila. Zájem směřuje stále častěji k tématu člověk a příroda, ke zvířatům. Když se na název univerzity podíváte v angličtině, najdete výraz „life science“. To je přesně to, co u nás probíhá napříč obory. Samozřejmě, že vlastní zemědělství je důležité, ale lidi dnes zajímá i chovatelství exotických zvířat, zoologické zahrady, kynologie, welfare…
– Z čeho vycházíte v oboru zoorehabilitace?
O využití zvířat v zoorehabilitaci se toho hodně ví. Že opravdu funguje, že bezpočtu lidem pomáhá. Nicméně neexistuje o ní příliš vědeckých poznatků, zejména u nás ne. Akademická půda je přitom symbolem toho nejen něco naučit, ale i symbolem vědy. To je pro nás velká výzva. Na jedné straně víme, že zoorehabilitace funguje, má výsledky, ale na druhé straně stojí exaktní data a fakta. Mezi tím existuje určitá mezera, ale už je mnohem menší než třeba před pěti lety, kdy jsme s oborem začínali. Posun je značný a nabírá na daleko větší dynamice.
– Jaké je u nás pro zooterapeuty uplatnění?
Jsme na začátku a všechno ještě ladíme. Naši studenti jsou zatím bakaláři, ale máme už nějaké zpětné vazby. Dnes už v nemocnicích obvykle význam zooterapie, respektive zoorehabilitace znají a jsou schopni si zooterapeuta zaplatit. Stejně tak různá sanatoria, domy pro seniory, speciální školy. Vědí, že zoorehabilitace přináší efekt. Hipoterapie už bude například hrazena pojišťovnou, ale pouze za určitých podmínek pro určité skupiny klientů. Uvidíme, kam se posune canisterapie.
– Co v zoorehabilitaci zatím nejvíc vázne?
Legislativní opatření. Patřičné vzdělání. V tom všem, doufáme, můžeme pomoci. Zoorehabilitace je už častá, ale ještě není dost dobře organizovaná. Chtěli bychom jí dát nějaký řád. A také nejen pomáhat lidem, ale i chránit zvířata. Pro zvíře je to totiž velmi vyčerpávající a náročná práce, zejména po psychické stránce, což má vliv na kvalitu jejich života. O tom už třeba máme poznatků dost.
– Uvědomují si toto zooterapeuti?
Člověk, který se zvířetem pracuje, to třeba ví, ale nemusí vše rozpoznat. Tam už hraje roli etologie, fyziologie, tedy to, co je naše parketa. Patřičně vzdělaní lidé mohou být užiteční ve všech zařízeních, která by zvířata v léčbě chtěla využívat, ale nevědí přesně, jak na to. Zooterapeut musí přijít s programem sám, musí vědět, jak často pracovat se zvířetem, jaké k práci potřebuje podmínky. Zatím se s tím každý vyrovnává, jak umí.
– Zmínila jste hipoterapii, která by mohla být hrazena pojišťovnou. Jde při ní o fyzickou rehabilitaci, nebo i tady hraje roli vzájemná síla vztahu?
Vztah je samozřejmě důležitý také. Lidé možná používají koně jako rehabilitační pomůcku, jenže ten efekt zvířete tam prostě je. I když strašně těžce měřitelný. Studie však existují i v téhle oblasti.
– Je schopen kůň stejné empatie jako kočka nebo pes? Komunikace mezi člověkem a zvířaty vůbec, ať už jde o koně, psa či kočku, je neskutečně intenzivní. Myslíme si, že zvíře daleko lépe vnímá člověka než člověk zvíře. Mnozí z nás dokážou číst, co si pes myslí, ale oni nás mají přečtené mnohem dokonaleji než my je. Samozřejmě záleží, jakou má kůň zkušenost s člověkem. Ale vlastně jakou má zkušenost s člověkem jakékoli zvíře.
Záleží na mnoha okolnostech – vnějších podmínkách, momentální bolesti, míře stresu, faktorech, které běžný člověk nemusí rozeznat. Zrovna kůň je velké zvíře a vzájemná komunikace by měla být zvládnutá. Naši studenti chodí například na praxi do Psychiatrické nemocnice v Bohnicích, kde mohou sledovat v reálu využití koně ve všech možných rovinách a naučit se, jak funguje organizace této práce.
– Mění se zemědělská univerzita i v kontextu vývoje společenského pohledu na zvířata? Třeba i ta hospodářská?
Jednoznačně. Tak to je. I když jde o hospodářské zvíře, které se porazí, jsme v moderní Evropě, která dnes tyto věci hodně zohledňuje. Už to není jen o „užitku“, ale i o ochraně. Nicméně snažíme se chránit nejen hospodářská zvířata, ale i ta v péči člověka. V televizi vidíme utýraného vyhozeného psa, což je strašné. Ale na druhé straně je týráním, i když nosíte psa v kabelce, nalakovaného, s nabarvenými drápky a navoněného parfémem. Žije v blahobytu, ale slouží jako hračka, nemůže se chovat jako pes, komunikovat po svém. To je taky týrání, i když ne tak dramatické, například i o tom máme přednášky.
– Která zvířata se u nás využívají k zoorehabilitaci?
Použít se dají snad všechna. Naše doktorandka například mapuje delfi noterapii a pokud se najdou finance, má domluvený kurz a seminář v zahraničí. Samozřejmě jsou u nás nejvíce využíváni psi a koně. V případě koček, které sama chovám, mám v tomto případě trochu rozporuplný pocit. Můžete zvíře naučit ledacos, ale já mám pořád na zřeteli jeho zájem. Nevím, jak je kočka stavěná na to, že na ni během pár minut sáhne 20 lidí. To je velký stres. Kočky podstupují zkoušky felinoterapie a musí prokázat, že nejsou ve stresu. Jenže to, že kočka stres nedává najevo, ještě neznamená, že ho neprožívá. Mnoho zvířat zůstává v pozici zamrznutí, ale to je jen způsob, jak se vyrovnávají se stresem – nebudu se hýbat, nic se mi nestane. V některých případech jim to třeba opravdu nevadí… Nevím, to je třeba posuzovat individuálně. I na to se studenty snažíme připravit.
– Spolupracujete s odborníky z jiných oborů? Jde přece o mezioborové téma.
Samozřejmě potřebujete psychologa, lékaře, fyzioterapeuta, kteří podchytí zdravotní stránku člověka. Speciálního pedagoga, který rozumí dětem. Naši studenti mají přednášky i na jiných fakultách – musí se naučit komunikovat s handicapovanými, umět navázat kontakt s neslyšícími, nevidomými…
– Jaké jsou vaše aktuální výzkumy v zoorehabilitaci?
Momentálně ve spolupráci s našimi studenty pracujeme na výzkumu efektu využití psa ve výuce u dětí s poruchou učení či ADHD na jejich soustředěnost. Také sledujeme, zdali cílený program se psem zlepší logopedické účinky u dětí, nebo jak působí canisterapie na pacienty, kteří jsou po nějakém úrazu upoutaní na lůžko. Máme nádherné zpětné reakce z Domova kněžny Emy v Neratovicích, kde naši studenti se svými psy nadchli seniory. Plánujeme výzkum, jaké jsou příčiny nežádoucích (agresivních) reakcí našich domácích zvířat na děti různých věkových kategorií, aneb jak dobře děti vnímají signály nejen u psa, ale i třeba u koček. To je velmi aktuální téma právě i pro zoorehabilitaci a využití zvířat ve školách nebo speciálních školách. Tedy témat a práce je mnoho a náš zatím malý tým se těší, že se naše řady rozrostou a nové poznatky budeme moci posunout o kus dál a k většímu počtu lidí.
—
Komunikace mezi člověkem a zvířetem, ať už jde o koně, psa či kočku, je neskutečně intenzivní… Známými propagátory využití zvířat v nemocnicích jsou Loreen Herwaldt, profesor medicíny na lékařské Univerzitě v Iowě, a Dr. Jean Pottinger, expert na prevenci infekcí ze stejné univerzity. Pottinger nedávno prohlásil, že se zatím nikdy nesetkal s infekcí, která by šla připsat na vrub přítomnosti zvířat v nemocnicích. „Samozřejmě jsou důležitá preventivní opatření, jako veterinární kontrola zvířat či převlékání prostěradel po odchodu zvířete.“
Květy
Přidejte odpověď