V sociálně terapeutických dílnách poskytují klientům i kontakt a poradenství. Představte si, že jdete po chodbě, po níž chodíte denně několikrát, a někdo vám do cesty postaví třeba kbelík s vodou. Většinou se mu vyhnete, protože ho včas zbystříte. Pokud je ale na chodbě tma nebo jste zaneprázdněni, do kbelíku nejspíš vrazíte. Podobné situace musí nevidomí řešit dnes a denně.
Chodov – Do sociálně terapeutických dílen v Chodově začala v dubnu loňského roku chodit i Jarmila Pobišová, která má právě s prostorovou orientací velký problém.
Paní Jarmila bydlí v Nové Roli a do Chodova jezdí třikrát týdně autobusem. Dopravit se na zastávku anebo domů jí vždy někdo pomáhá, manžel nebo kamarádka Milada. Prostorovou orientaci se učila už v karlovarském Tyfloservisu a právě tady jí doporučili chodovské dílny. „Jsem tady spokojená a šťastná, jsem ráda, že tu můžu být,“ říká. V pondělí odchází dřív a odpoledne se věnuje právě chůzi s bílou holí po Chodově a učí se zvládat překážky.
Paní Jarmila byla ze začátku hodně nedůvěřivá. „Postupně se vžila a získala důvěru. Naše služba by neměla poskytovat člověku jenom to, že tu získá určité dovednosti. Poskytujeme i kontakt s lidmi zvenčí nebo s těmi, co jsou tady. Při práci si hodně spolu povídáme,“ vysvětlila ředitelka Denního centra Mateřídouška Věra Bráborcová.
Jarmile Pobišové je 39 let a nevidí od narození. Je vdaná, její manžel je rovněž nevidomý. Jarmilka se snaží zvládat všechny domácí práce, uvařit, vyprat, vyžehlit. „I když to žehlení mi moc nejde, občas se spálím,“ přiznává. V životě používá řadu nezbytných pomůcek, mluvící mobilní telefon ovládá přímo bravurně.
Jak se svěřila, ráda se v televizi ´dívá´ na seriály. Film v televizi nebo v kině má prý radši než divadlo. „Divadlo mě nebere. Kino mluví, divadlo je spíš ukázkový,“ objasnila. Výborně ovládá Braillovo písmo, odebírá časopis Zora a píše si s nevidomou kamarádkou, která je navíc upoutaná na vozíček. Už víc jak deset let hraje soutěž Haló, tady Impulsovi. Zatím však neměla štěstí, i když v rádiu i v televizi už vystupovala.
V Chodově nabral život paní Jarmilky ještě další směr. Našla tu spoustu kamarádů, které má moc ráda. „V Chodově jsem si našla i kamarádku Miladu. Občas u ní i přespím. Chodíme spolu i po obchodech. Říkáme vždycky, že se jdeme cournout. A taky někdy zajdeme na Gambrinus,“ dodala s úsměvem.
Chebský deník
http://chebsky.denik.cz/
Přidejte odpověď