Touretteův syndrom je vrozené onemocnění, trpí jím asi jeden člověk z tisíce. Přichází obvykle v dětství kolem 6 až 7 let věku a projevuje se pohybovými a zvukovými tiky, během dospívání se zmírňuje, nebo zcela vymizí. Nemoc poprvé uceleně popsal v roce 1885 francouzský lékař Georges G. de la Tourette (na snímku). Syndrom je nevyléčitelný a patří mezi neuropsychiatrické poruchy, jejichž podstata není zcela jasná, ale předpokládá se vliv genetiky.
Tiky jsou náhlé, bezúčelné, opakující se nutkavé činnosti. Nemocný například vyplazuje jazyk, trhá hlavou i končetinami, může napodobovat masturbaci nebo třeba na eskalátorech dělá, že strčí někoho dolů. Tiky se vyskytují i mnohokrát za den, ruší normální aktivitu. Zmírňují se v klidu a při psychické pohodě, naopak při stresu se zhoršují. Postižený může cítit nutkání provádět je neustále, i několikrát za minutu, což mu velmi komplikuje život. Tiky mohou být na čas potlačeny vůlí, avšak při delším zadržování zesílí vnitřní napětí natolik, že je nelze déle potlačovat a dochází k intenzivnímu vybíjení.
Nemocní to ostatním popisují jako nutkání se podrbat. I to můžete oddálit, ovšem čím déle to trvá, tím je nutkání větší a nakonec si člověk místo drbe o to více a silněji. Zvukové projevy jsou různá pokašlávání, chrochtání, pískání, vykřikování slov či vulgarismů – tzv. koprolálie. Většina nemocných s Touretteovým syndromem nicméně koprolálii vůbec nemá.
Někteří lidé své projevy maskují tak, že je vtělují do zdánlivě účelných činností, například po trhnutí hlavou naznačují upravování účesu. Léčba závisí na tíži příznaků.
5plus2
Přidejte odpověď