Některá muzea začala využívat 3D tiskárny, aby přiblížila muzejní exponáty i nevidomým návštěvníkům. Ti se tak místo kochání očima mohou nechat unášet hmatem. Třeba Národní technické muzeum využilo zmenšené 3D modely na výstavě Stavitelství z dob Karla IV., kterou přizpůsobilo nevidomým dětem.
Za pomocí 3D tiskárny je vytištěna třeba část gotického okna z hradu Karlštejn. „Pro mě je to teda hodně zajímavý, tady si může ten, co špatně vidí, to i osahat,“ pochvaluje si Dominik Strniště, který chodí do Základní školy pro zrakově postižené. Díky tomu si líp představí, jak se stavělo ve středověku.
Aby byl na 3D modelu zachycen každý detail, musí se okno pečlivě naskenovat. Při samotném tisku se pak používá prášek, do kterého se vtlačuje speciální pojivo. „Nazývá se to kompozitní prášek a připomíná to v podstatě sádru,“ vysvětluje Ondřej Štefek z centra 3Dtisku 3Dees. Hotovo je zhruba za čtyři hodiny, přebytečný materiál se pak jen opráší a vysaje.
Další variantou je tisknout přímo z plastu. Používají se k tomu tato tenká vlákna, která jsou ze stejného materiálu jako třeba lego. V obou případech je výsledkem věrná kopie originálu.
Tisknout se dají různé exponáty – dotknout se tak člověk může třeba Věstonické venuše. Ještě větší výzvou jsou však pro muzea malby. Zprostředkovat slabozrakým zážitek ze slavných obrazů se rozhodli například ve Vídni, kde zpřístupnili ve 3D dílo Gustava Klimta.
Čt24
Přidejte odpověď