Stále více firem si uvědomuje, že i postižený člověk může být velkým přínosem. Mnoho společností rozběhlo speciální programy určené na nábor a zaškolování handicapovaných pracovníků. Firmy najímají slabozraké, autisty i jinak postižené a přizpůsobují se jejich handicapu.
Na první pohled by na ní člověk nic nepoznal. Pohledná blondýna s modrýma očima už od vchodu zdraví a vede návštěvníky centrálou Komerční banky v pražských Stodůlkách sebejistým krokem. Slepeckou hůl, kterou má v ruce, už tu skoro ani nepoužívá. „Protože tady už to dobře znám,“ usmívá se přes rameno a usazuje hosty. Ve skutečnosti je devětadvacetiletá Tereza Moravová téměř nevidomá, její zrak je velmi omezený. „To, co normálně člověk vidí na 60 metrů, já vidím na jeden metr. Všechno musí být mnohonásobně zvětšené a kontrastní, abych rozeznala třeba čísla či symboly. V cizím prostředí se příliš dobře neorientuji,“ vysvětluje Moravová.
Když se narodila, viděla téměř normálně, byla jen lehce šeroslepá. Před pěti lety se jí ale zrak začal zhoršovat, až se stala téměř nevidomou. Moravová má dvě vysoké školy – na Univerzitě Karlově vystudovala andragogiku a speciální pedagogiku. Se svým handicapem měla ale na pracovním trhu poměrně omezený výběr. Nakonec se rozhodla, že absolvuje stáž v Komerční bance zaměřenou právě na handicapované. „Přemýšlela jsem o svojí budoucí práci. Měla jsem v hlavě myšlenku, že bych ráda prosazovala téma zaměstnávání postižených,“ vzpomíná Moravová.
V Komerční bance má nyní na starosti nábor lidí, pracuje v oddělení lidských zdrojů a pomáhá s výběrovými řízeními. Dost často pracuje s životopisy uchazečů, které jí kandidáti posílají e-mailem.
A to je také téměř jediná situace, kdy je zřejmé, že má zrakový handicap. Speciální software, který jí banka pořídila, mnohonásobně zvětšuje písmena na monitoru a Tereze se objevují žlutá na černém podkladu, aby byla co nejvíce kontrastní. „S tímhle softwarem jsem stejně rychlá jako moje kolegyně. Dostávám přiděleno stejně práce jako ostatní,“ říká Moravová. Jediné, v čem se jí dostává speciálního zacházení, je výprava na oběd. „Kolegové mě doprovází, abych nemusela být pořád ve střehu,“ usmívá se Moravová.
Mladí s postižením jsou už více cenění
Sama se zevrubně věnuje problematice zaměstnávání postižených, a jak říká, lidé s handicapem začínají být na trhu „cenným zbožím“. Především s tím, jak podniky začínají nabírat a vyostřuje se boj o talenty. „Situace je určitě lepší než třeba před pěti lety. Firmám nedělá problém se postiženému člověku přizpůsobit, vytvořit mu vhodné pracovní prostředí. V mém případě to znamenalo nakoupit právě speciální software,“ podotýká Moravová.
Dodává však, že problém pro mladé lidi s handicapem je získat po škole praxi. „Udělat si brigádu při studiu je téměř nemožné,“ krčí rameny. V současnosti už Komerční banka zaměstnává 74 handicapovaných lidí, kteří zastávají nejrůznější pozice: pokladník, bankovní poradce, poradce pro hypoteční úvěry, obchodní analytik, systémový inženýr, specialista telesales a další.
SAP zaměstnává lidi s autismem
Že lidé s postižením mohou být pro firmu cennou pracovní silou, si uvědomuje například i softwarová společnost SAP. Od loňského roku spustila program na zaměstnávání autistů, a to nejen v Česku, ale i v zahraničí. Hlavním důvodem bylo využití jejich schopností precizního a exaktního myšlení především v inovacích a vývoji. V zahraničních pobočkách SAP lidé s autismem pracují na pozicích softwarových designérů, testerů, vývojářů nebo grafických designérů. V Praze nyní zaměstnává SAP osm autistů, kteří pracují hlavně na pozicích jako administrátoři, v personálním oddělení a v oblasti náboru a zpracování dat.
„Výborně se také uplatňují v procesu kontroly kvality dat,“ upozorňuje Andrea Hepnerová, ředitelka pražského byznysového a servisního centra SAP.
„Všichni zaměstnanci z programu se účastní teambuildingů, oslav narozenin, společných snídaní, výletů i jiných firemních společensky exponovaných aktivit stejně jako ostatní. Takže běžný pozorovatel zvenčí by ani nepoznal rozdíl mezi handicapovaným a nehandicapovaným zaměstnancem. Někteří z kolegů s autismem se dokonce již dobrovolně rozhodli fungovat také jako takzvaný ‚buddy‘ pro nováčky,“ přibližuje Hepnerová. „Jestli mám vyzdvihnout několik vlastností a schopností, které jsou pro kolegy s autismem typické, jsou to určitě upřímnost, rychlost, smysl pro odpovědnost a smysl pro detail,“ dodává.
VZP postižené záměrně vyhledává
Do zaměstnávání lidí s handicapem se pustila i Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP).
Na začátku bylo potřeba dodržet zákonem stanovený podíl zdravotně postižených zaměstnanců. „V roce 2012 jsme se rozhodli spustit nové programy Handicap a Trainee, které byly úzce propojeny. Na vybrané agendy jsme začali vyhledávat kolegy s postižením,“ říká mluvčí VZP Oldřich Tichý. Handicap programem prošlo v letech 2013 až 2016 celkem 114 lidí a z toho 22 je dnes v pojišťovně trvale zaměstnaných.
„Účastníky programu směrujeme do útvarů, kde mohou v případě potřeby plnohodnotně nastoupit za zaměstnance v důchodovém věku nebo za nastávající maminky. Zdravotně znevýhodnění kolegové jsou ale samozřejmě přijímáni i v běžných výběrových řízeních, není pravidlem, že prochází vždy programem Handicap,“ dodává Tichý. A tak se z původních dvou procent zdravotně postižených zaměstnanců v roce 2012 dostali až na dnešní 3,45 procenta a chtějí dosáhnout až na procenta čtyři.
Jednou z takových zaměstnankyň je ve VZP i čtyřiadvacetiletá Zuzana Grunová. Od dětství má zrakovou vadu a vidí velmi špatně na dálku i na blízko. V jihlavské pobočce VZP dělá administrativní práci, její místo je u informačního pultu, kde klientům pomáhá s obsluhou vyvolávacího systému a směruje je ke specializovaným pracovníkům. „Do VZP jsem se dostala náhodou díky inzerátu, který byl vyvěšen na webových stránkách pracovního úřadu, a tak jsem zkusila napsat,“ líčí Grunová. „Následně si mě pozvali na pohovor, který vyšel. Můj handicap nebyl problémem, poněvadž se jednalo o stáž pro lidi s postižením, které VZP takto podporuje,“ dodává Grunová.
Hlavně mluvit na rovinu
Organizace, které pomáhají zdravotně postiženým začlenit se do pracovního života, potvrzují, že situace se v posledních letech lepší. „Zejména velké firmy, které se cíleně snaží o rozmanitost pracovníků, velmi často nabízejí juniorské pozice a pozice na zkrácené úvazky, jež často využívají právě lidi se zdravotním postižením,“ hodnotí Hana Potměšilová, ředitelka Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (NFOZP).
„Z naší zkušenosti ovšem těchto míst stále není dostatek. V současné době je v Česku nejnižší nezaměstnanost, ale paradoxně počty nezaměstnaných lidí se zdravotním postižením hlášených na úřadech práce neklesají stejným tempem jako celková nezaměstnanost zdravých obyvatel,“ vysvětluje Potměšilová.
Podle jejích zkušeností jsou největší překážkou zejména tajnosti. Tedy když člověk se zdravotním postižením nepřizná na pohovoru, že mu něco dělá problémy, že třeba nemůže zvedat nic nad pět kilogramů. „V provozu už pak těžko může říci kolegovi, že mu nepomůže. To pak vede buď k tomu, že kolegové či nadřízený jeho chování interpretují špatně, nebo ještě hůř, daný člověk bude tak dlouho dělat něco proti svému zdraví, až danou práci přestane zvládat úplně. Prostě je nutné mluvit na rovinu o tom, co potřebují obě strany,“ podtrhuje Potměšilová.
—
„To, co normálně člověk vidí na 60 metrů, já vidím na jeden metr,“ říká Tereza Moravová. V Komerční bance má na starosti nábor lidí.
Víte, že…
průzkum švédské společnosti Universum je největší svého druhu na světě? Letos se ho zúčastnilo 1,3milionu studentů z více než 2200 špičkových akademických pracovišť v 60 zemích včetně České republiky. Několik tisíc firem tak získává přehled o tom,jak si u studentů stojí.
Jak se chovat k postiženým v práci ? Nejdůležitější je otevřená komunikace. K podřízenému s postižením je potřeba přistupovat rovnocenně a okamžitě reagovat na věci, které se líbí nebo nelíbí. ? Když má handicapovaný individuálně upravenou pracovní dobu nebo náplň práce, je potřeba to sdělit celému týmu a vysvětlit důvody, aby to ostatní pochopili a přijali. Uzavírání dohod typu „víme to jenom my dva“ vede k problémům. ? Požádejte svého podřízeného či kolegu, aby ostatním vysvětlil, jaký vliv má jeho postižení na danou pozici. Kolegové si musí zvyknout na odlišnosti v komunikaci či bezbariérovost. ? V zaškolovacím období je dobré ustanovit „důvěrníka“ – kolegu, se kterým může handicapovaný zaměstnanec řešit citlivé věci. ? Na rovinu se domluvte s daným člověkem, aby mu pomoc nebyla na obtíž, ale aby mu ani nechyběla. Zuzana Grunová Je jí 24 let, má středoškolské vzdělání a pochází z Práčů u Znojma. Kvůli práci na jihlavské pobočce VZP se ale přestěhovala do Olešné u Pelhřimova. Grunová je silně slabozraká, zrak se jí horší od jejích pěti let. Pracuje u informačního pultu, kde klientům pojišťovny radí, které tlačítko zvolit, podle toho, co potřebují řešit. Do VZP se dostala na inzerát, který nabízel pozici postiženému uchazeči. Až na jednu drobnou výjimku se nesetkala se žádnými problémy kvůli svému handicapu. U svého pracoviště má speciální cedulku s krátkým sdělením, že patří do programu Handicap.
Tereza Moravová Devětadvacetiletá vystudovaná andragožka a speciální pedagožka přišla do Komerční banky, která se tak stala jejím prvním a zatím jediným zaměstnavatelem. Do banky se dostala díky stáži pro handicapované a místo získala na stálo. Jejím úkolem je číst a třídit životopisy uchazečů o práci. Rozdíl mezi jejím a běžným pracovištěm je vidět hlavně na monitoru počítače. Speciální software, který jí banka pořídila, písmena textu zvětšuje až do velikosti poloviny monitoru a zvyšuje jejich kontrast. I v soukromí se zajímá o téma zaměstnávání handicapovaných.
Zuzana Keményová
Hospodářské noviny
Přidejte odpověď