Táta mi říkával: Neber život tak vážně, stejně ho nepřežiješ

Před sedmi lety spadla z koně tak nešťastně, že skončila na invalidním vozíku. Leckdo by možná nad životem trochu zlomil hůl, ovšem u Marie Nahodilové to bylo přesně naopak.

JIHLAVA „Já jsem se vlastně od té doby mnohem víc rozžila,“ směje se sympatická sestřička z jihlavské nemocnice. „Je pravda, že mi vozík spoustu věcí vzal, ale hodně mi jich taky dal. Začínám si plnit svoje sny,“ přesvědčuje.

Konkrétně to znamená například i to, že se přihlásila do pěveckého sboru Melodie, s ním už čtyři roky vyráží koncertovat nejen po České republice, ale také do zahraničí.

„Navíc studuji hudbu, hraju na piano, učím se francouzsky, každý den cvičím jógu, chodím plavat a hrozně ráda čtu,“ sype ze sebe.

Až do sobotního večera ji znalo pouze její nejbližší okolí, přátelé, kolegové a známí. Od víkendu se ale všechno změnilo.

Na „vině“ je její vystoupení ve speciálním charitativním dílu taneční soutěže České televize StarDance, který byl už druhý rok za sebou věnovaný Centru Paraple – společnosti, která pomáhá právě vozíčkářům.

„Já jsem se o Parapleti dozvěděla dva roky po svém úrazu. Už pět let mi hrozně moc pomáhají. Jezdím k nim na pravidelné rehabilitace, ale i pro informace a inspiraci,“ prozrazuje Marie Nahodilová.

„A tak když se mě letos v srpnu zeptali, zda bych byla ochotná vystoupit ve StarDance, okamžitě jsem souhlasila. Brala jsem to jednak jako výzvu a pak také jako možnost, že jim tím budu moci oplatit jejich pomoc,“ vysvětluje.

Na první schůzce se dozvěděla, že svoje vystoupení pro přímý přenos České televize bude nacvičovat s italským kuchařem Emanuelem Ridim a profesionální tanečnicí Lucií Hunčárovou.

„Oba byli skvělí,“ nešetří komplimenty sestřička z kontaktního centra jihlavské nemocnice. „Emanuel je energický, vtipný, pozorný. A obrovský živel. Naopak Lucie je něžná, křehká a nesmírně starostlivá. Neustále Emanuela napomínala, aby mě nechytal tak prudce, že mi udělá modřiny,“ vybavuje si.

Nácvik se ale nakonec vydařil bez sebemenších komplikací a skvělé bylo poté i jejich sobotní vystoupení. Marii Nahodilové se tak splnil další sen. „Víte, já jsem optimistka. Životní optimismus a humor jsem zdědila po tátovi a jsem mu za něj strašně vděčná. To on mi vždycky říkal: Holka, neber ten život tak vážně, stejně ho nepřežiješ,“ směje se.

Snad právě proto o svém chystaném vystoupení v televizi nikomu dopředu neřekla. Možná si chtěla z okolí tak trochu vystřelit. A povedlo se jí to dokonale.

„Hned poté, co jsme náš tanec dokončili, mi přišlo nějakých 140 esemesek. Nestačila jsem na ně odpovídat. Jedna moje spolužačka mi volala a říká: ‚Já jím polívku a najednou tě vidím v televizi. Až mi z toho spadla lžíce do talíře‘,“ vypráví se smíchem Marie Nahodilová.

„Nejhůř to ale nese moje jednadvacetiletá dcera. Ta napsala dotčeně na Facebook, že celý svět ví, že její máma tancuje ve StarDance, jen ona nic netušila,“ dodává.

Eva Streichsbierová
Mladá fronta Dnes

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.