Před šesti lety mu za jízdy explodovalo auto na plyn. Dnes se neobejde bez invalidního vozíku. Ani tak ale neztratil chuť k životu a stále se snaží dostat k novým věcem.
Ještě před nehodou to byl solidně vydělávající podnikatel vyrábějící v Českém Těšíně nábytek, například do nemocnic. Nehoda však dnes pětapadesátiletému Stanislavu Náčinovi obrátila život zcela naruby. Nevzdal se a přestěhoval se do Zlína. Na život nerezignoval a i přes svůj hendikep se mnoho let věnuje řadě koníčků, především pak sportu.
V minulosti vyzkoušel sledgehokej, který má ve Zlíně tradici. V současné době působí při zlínském atletickém klubu handicapovaných sportovců s názvem AC Jaroslava Halvy Wozmeni, který vznikl teprve vloni. Jezdí i na zahraniční atletické mítinky, například do Dubaje ve Spojených arabských emirátech nebo do Itálie. Doma již vlastní řadu medailí v hodu diskem, vrhu koulí a nově i v hodu oštěpem. „Této disciplíně se ale věnuji teprve krátce,“ uvedl skromně Standa, který je i přes tu krátkou dobu od června mistrem republiky v hodu oštěpem. Stejným titulem se letos může pyšnit i v hodu kladivem.
V minulých týdnech jej Městské divadlo přihlásilo do soutěže o Nejlepšího zdravotně postiženého zaměstnance roku ČR, kterou pořádá Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Dostal se až do nejužšího finále, které se v polovině listopadu uskutečnilo v Praze na Staroměstské radnici. Na samotné nejvyšší ocenění nedosáhl, i tak ale sklidil spolu s dalšími finalisty potlesk za cestu, kterou se všichni vydali.
„Standa je člověk, který miluje život a nepřipouští si, že by mu mohl být vozík hendikepem,“ uvedla Veronika Jurčová z Městského divadla Zlín a doplnila: „Jo a miluje divadlo.“ K tomu však Standa dodává: „Vždycky tomu tak nebylo. Kulturou jsem dřív moc nežil,“ pousmál se. Nicméně realita je nyní jiná. V současné době jej mohou spatřit diváci nejen na vrátnici, ale také v inscenaci Prodaná nevěsta, kde zpívá s úvodním sborem slavnou árii Proč bychom se netěšili.
Aleš Fuksa
Právo
Přidejte odpověď