JAKO MALÁ HOLKA ZAČALA PŘICHÁZET O SLUCH. NIKDO JÍ NEDOKÁZAL VYSVĚTLIT, PROČ TOMU TAK JE. JULIE ŠVECOVÁ (32) Z VILÉMOVA U LITOVLE SE VŠAK ROZHODLA SE SVÝM HANDICAPEM BOJOVAT. A I KDYŽ SI NEMOHLA SPLNIT VŠECHNY SVÉ SNY – NAPŘÍKLAD BÝT LÉKAŘKOU–, VYSTUDOVALA OBOR FYZIOTERAPIE A PŘÍŠTÍ ROK BUDE KONČIT DÁLKOVÉ MAGISTERSKÉ STUDIUM OBOR MANAGEMENT SPORTU. PRÁVĚ SPORT JE JEJÍM VELKÝM KONÍČKEM.
SMYSL ŽIVOTA NAŠLA VE VZPÍRÁNÍ, DOKONCE SE MŮŽE PYŠNIT TITULY MISTRYNĚ REPUBLIKY. DÍKY JEJÍ INICIATIVĚ VZNIKL I KRÁSNÝ KALENDÁŘ, KTERÝ TUTO DISCIPLÍNU PŘIBLIŽUJE VEŘEJNOSTI. JAK SE MLADÁ ŽENA DOKÁZALA SE SVÝM POSTIŽENÍM VYPOŘÁDAT?
Julie vyrůstala jako každá jiná holka. Pak se jí najednou začal horšit sluch. „Na moje zdravotní problémy přišla máma. Myslela si, že když na mě volá, abych šla umýt nádobí, tak na to schválně nereaguji. Nebyla to pravda, a tak jsme se vydaly za lékařkou. Máma mě varovala, že pokud lžu, pěkně to schytám. Vyšetření ale prokázalo moji nedoslýchavost.
Když mi bylo devět, měla jsem ztrátu sluchu 60 procent,“ vypráví tu vye Julie s tím, že se jí po návštěvě lékařky paradoxně ulevilo. Byla ráda, že jí rodina věří, že neslyší. Na druhou stranu se za svůj problém
trochu styděla, zprvu odmítala nosit naslouchátko. Na základní škole Julii nedoslýchavost až tak moc nevadila. Seděla v první lavici a vystačila si s učením z knížek.
Sluch se jí ale stále zhoršoval.
í Její máma proto začala pátrat po někom, kdo by Julii pomohl. „Objely jsme snad všechny doktory v republice. Lékaři mi píchali uši, vytrhli nosní mandle, dávali infuze s cukrem do žil, protože někomu údajně pomohly. V nemocnici jsem takto na kapačkách strávila každým rokem kolem tří týdnů. Ale k ničemu to nebylo. Časem jsme doktory vyměnily za návštěvy léčitelů,“ pokračuje. Všechno ale bylo marné, lů,“
pouze jedna léčitelka jí doporučila dop poručila bylinné čaje, po kterých se Julie cítila lépe. Dokonce měla lie Dokon přislíbeno, že se jí vrátí až 30 procent sluchu! Tuto možnost však
možno překazila nemoc, Julie dostala angínu a opakovaně skončila opakovan na antibiotikách. čila a „Po uzdravení z angíny mi léčitelka sdělila, že antibiotika veškeré naděje na zlepšení z sluchu zničila a už mi nedokáže pomoci. Hodně jsem to oplakala,“ svěřila se Julie.
Problémy se studiem
Během základní školy se opakovaně hlásila na gymnázium v Prostějově, přijata však nebyla. A tak se vydala do Prahy na čtyřleté gymnázium pro sluchově postižené. „Původně jsem si vysnila střední zdravotní školu, ale nebylo to reálné, protože bych kvůli sluchu nemohla například poslouchat srdce. A tak jsem začala studovat na škole pro sluchově postižené v Praze. Zde jsem se poprvé setkala s odezíráním ze rtů. O tom, že něco takového vůbec existuje, mi nikdo před tím neřekl. Dnes mnozí spolužáci odezírají tak dobře, že na nich nedoslýchavost není poznat. d bř ž i h d lý h t í
To ale bohužel není můj případ,“ říká Julie, která nosí naslouchátko, ale odezírat neumí neumí. Z gymnázia zamířila Julie na 3 lékařskou 3.
fakultu Univerzity Karlovy. Na ní bojovala se svým handicapem dva roky. I když jí spolužáci hodně pomáhali a ona se velmi snažila, nakonec studium nedokončila. „Bylo mi to tehdy strašně líto,“ přiznává Julie. Lékařskou fakultu tak vyměnila za matematicko-fyzikální fakultu obor informatika. Ale i tady byl její handicap proti ní, teoretické předměty zvládala, ale praktické jí nešly, protože občas něčemu neporozuměla. A tak ji čekala další změna školy. „Spolužák se mi zmínil o tom, že začíná učit v Kladně na fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT, kde se zrovna otevíral nový obor fyzioterapie. Tak jsem se do studia n stu d vysoké školy pustila znovu, tentokrát už se šťastným koncem. Teorii jsem zvládla u l sama a praktické věci jsem odkoukala. Dokonce jsem dva roky měla prospěchové D stipendium. Nebylo to však vůbec snadné. Krušné chvíle jsem prožívala především při K ústních zkouškách, protože jsem dobře neslyšela ú zadané otázky. Musela jsem se tak na ně doptávat vícekrát nebo požádat, aby mi n je někdo napsal. A to platilo i o státnicích. j Jak já byla nervózní. Naštěstí to dobře dopadlo,“ J p usmívá se Julie, která nyní dálkově studuje Masarykovu univerzitu v Brně.
Sport jí dodal chuť do života
Se sportem dívka začala už ve třech letech, a to s moderní gymnastikou. Později ji rodiče t přihlásili na orientační běh. Když ale začala p ztrácet sluch, se sportem přestala. Časem se ale ukázalo, že vzdát se sportu žádný význam v léčení nemá, a tak se Julie rozhodla k pohybu vrátit. Nejprve se vrhla na judo. Vydržela u
vrátit judo něj až do chvíle, dokud měla ve své kategorii soupeřky. Pak opět stála před otázkou, co dělat dál. Rozhodla se nejprve pro silový trojboj a pak se vrhla na vzpírání. „Těší mě, když se v něčem neustále zlepšuji a úspěšně překonávám překážky. V jiných sportech bych tu správnou výzvu nenašla. Kolektivní sporty, kterým se nedoslýchaví většinou věnují, mě nikdy moc nebraly,“ vypráví nezdolná dívka. V současné době dává dohromady svoji vlastní vzpírárnu v Náměšti na Hané. Sloužit by měla i jiným zájemcům o tento silový sport.
„Protože jde o neziskovou organizaci, doufám, že budu schopna ze svého a z případných schop z členských příspěvků pokrýt náklady ných př jediného vzpěračského oddílu na střední Moravě,“ říká. Juliinou zásluhou také vychází Juliin kalendář, který ukazuje vzpěračky v celé jejich ukaz kráse. „Většina lidí vůbec neví, jak krásné mohou být, a vlastně se tomu ani nedivím. V vlastn televizi ukazují hlavně kategorie, kde se objevují hlav 160kilové sportovkyně, které vypadají jevují spo hrozně. Potom si ale mnozí myslí, že takové al postavy mají všechny vzpěračky,“ říká Julie, která vlastní trenérskou licenci I. třídy a může trenérsk se chlubit bezchybnou postavou.
Život bez sluchu není lehký
Julie je věčná optimistka, na všem se snaží optim vidět něco pozitivního. Na druhou stranu pozitivn přiznává, že život bez sluchu není vůbec jednoduchý. be „Například, když potřebuji kontaktovat noduchý. Napříkla doktora. Na stránkách má pouze taktovat N telefonní kontakt na pevnou linku. Na e-maily obvykle dotyční nereagují, takže do musím někoho požádat o pomoc. Nikoho
sím po nenapadne, že tady může žít někdo, kdo je neslyší,“ říká. Na svůj handicap ale nežehrá, prý jí pomohl se na sebe dívat trochu jinak.
„Možná neslyším proto, abych se dostala tam, kde jsem teď. Ale taky věřím, že se mi sluch jednoho dne vrátí. Bude to v době, kdy pomine ten důvod, proč tomu tak je nyní,“ uzavírá Julie Švecová.
Pokud chcete Julii a její projekt podpořit, můžete na transparentní účet: 2801022049/2010. Nebo stačí zatrhnout Vzpírání Haná z. s. při nákupu přes GIVT.
Julie (32) od dětství neslyší * Přesto vystudovala a vysokou školu a je mistryní republiky ve vzpírání
Petr PODROUŽEK
Aha! pro ženy
Přidejte odpověď