Rozhovor s ředitelkou Nalžovického zámku Lenkou Mottlovou o sloučení s kamýckým Krokem
Nalžovice – Před nedávnem došlo ke sloučení kamýcké organizace Krok s Nalžovickým zámkem. Jak tato změna ovlivní hendikepované klienty a proč k tomuto sloučení došlo? Na to odpovídá ředitelka Nalžovického zámku Lenka Mottlová v následujícím rozhovoru.
– Co bylo důvodem k sloučení organizací?
Ke sloučení došlo na základě rozhodnutí zřizovatele organizace, tedy Středočeského kraje. Důvodem bylo zefektivnění provozu a optimalizace poskytování sociálních služeb ve smyslu sjednocení a optimalizace nákladů. Obě sociální služby poskytované v Kamýku byly dlouhodobě kapacitně nenaplněny. Pobočka v Kamýku je v současné době poskytována pro 15 uživatelů. Jednalo se tedy o malou organizaci.
– Co se změnilo po sloučení?
Organizace Krok k 30.6. 2016 zanikla. Služby bývalé organizace zůstaly zachovány, tzn. týdenní stacionář a odlehčovací služba jsou plně zachovány se stejnou kapacitou a personálním zajištěním. Bývalá paní ředitelka Mgr. Pučková dostala dvě pracovní nabídky odpovídající jejímu vzdělání. Nabízené pozice odmítla. Změna tedy spočívá ve vedení organizace, kterou se stává management Nalžovického zámku. Sídlo organizace je v Nalžovicích a bývalá organizace Krok se tak stala další pobočkou Nalžovického zámku.
– Nalžovický zámek proslul za vašeho vedení lidštějším přístupem ke klientům. Dá se říct, že jste se službou v Kamýku našli společný zájem?
Spojením s bývalým Krokem v Kamýku se rozšířila působnost Nalžovického zámku a nabídka služeb. Spojením organizací jsme získali i velmi profesionální a zkušené kolegy. Snažíme se sladit kroky všech poboček Nalžovic tak, abychom naplňovali cíle, které jsme si stanovili, tj. poskytovat kvalitní a profesionální službu.
– Jakých změn jste za poslední rok dosáhli? Myslím tím stěhování klientů do chráněného bydlení a podobně.
V tomto roce se do nového bydlení přestěhovalo z Nalžovic dalších pět uživatelů. Většina klientů chráněného bydlení našla uplatnění na trhu práce, z čehož mají klienti i my velkou radost. Je to pro nás takové zhodnocení vytrvalé práce. Velký úspěch přinesl projekt Dejme si šanci, kdy do středních škol v Příbrami docházeli naši klienti a hovořili o jejich životě dříve a dnes. Bylo úžasné sledovat, jak se sami klienti v průběhu projektu měnili. Z rozpačitého začátku se vypracovali až k sebevědomému přednesu bez nervozity. Tento projekt s sebou přinesl i různá přátelství se studenty a skvělou spolupráci se školami, která i po skončení projektu přetrvává.
– Jak se na klientech projevuje zapojení do normálního života, jako jsou například výlety, dovolené, kulturní akce?
Klienti si velmi užívají změny, které v jejich životě nastaly. Váží si faktu, že mohou žít jiným způsobem – sami si říct, co si dnes budou vařit např. k večeři nebo zda půjdou na koncert na náměstí v Příbrami nebo si zaběhat společně s ostatními Příbramáky maraton. Užívají si všeho plnými doušky. Často mi říkají: „Už nikdy na zámek nechci.“
– Zapojování postižených lidí do běžného života se neobejde bez nácviku v normálním provozu – doprava, nákup a podobně. Potýkáte se s netolerancí okolí?
S netolerancí okolí se nepotýkáme, spíše naopak. Do zařízení dochází cca 30 dobrovolníků, se kterými máme skvělou spolupráci. Dochází za klienty do domácností, kde si povídají, doprovázejí klienty na různé aktivity, pomáhají organizovat zámecké slavnosti atd. Máme z těchto setkání radost a těší nás, že další noví dobrovolníci právě z řad studentů přicházejí. Naší velkou oporou jsou kromě zřizovatele a Města Příbram i spolky a organizace jako je např. Triklub Příbram, se kterým máme nádhernou spolupráci. Zájem nás těší a já osobně mám velkou radost z faktu, že s naší občanskou společností to není tak zlé, jak je mnohdy prezentováno.
MARKÉTA JANKOVSKÁ
Příbramský deník
http://www.pribramsky.denik.cz/
Přidejte odpověď