S roztroušenou sklerózou nebo po mozkové příhodě nemusí člověk hned skončit na invalidním vozíku. V Česku teď desítky pacientů testují speciální přístroj, který jim pomáhá při chůzi. Zařízení připevněné na noze vysílá elektrické impulzy, které stimulují svaly.
Ačkoliv není vhodný pro každého, některým lidem s neurologickými problémy může sloužit lépe než kolečkové křeslo. Jenže zařízení na dvě nohy stojí jako malé osobní auto a zdravotní pojišťovny zatím na něj nepřispívají…
„Já jsem onemocněla, když mi bylo 25 let, to znamená před sedmnácti lety,“ vypráví vysoká, usměvavá Klára Grammetbauerová z Prahy, která má roztroušenou sklerózu. „Začalo se to projevovat tak, že jsem měla náhlý nutkavý pocit jít na záchod a nedokázala jsem to ovládnout.“
Přestávají jí fungovat nervy, které ovládají svaly na nohou, a tak se jí zhoršila chůze. „Posledních pět let chodím tak vrávoravě. Předtím jsem chodila úplně normálně, lyžovala jsem, běhala noční orienťák…“
Klára totiž špatně zvedá špičky u nohou a vlastně o ně zakopává. To ale dokáže odstranit speciální zařízení, které začala před několika týdny testovat. Speciální krabičky s elektrodami má připevněné pod koleny. Vysílají elektrické impulzy a tak stimulují nervy odpovědné ze zvedání špičky chodila.
Rehabilitační účinky
„Pakliže mám ty pomůcky, tak ujdu větší vzdálenost, než bych ušla normálně. A normálně ujdu asi 300 metrů. Perón v metru je (pro představu) asi 250 metrů,“ vysvětluje Klára, „Ale s tímhle dokážu ujít víc. Mám i větší jistotu v těch nohách, takže člověk není unavený z toho, jak jde pomalu.“
Podle neuroložky Jany Krasulové z Centra pro léčbu roztroušené sklerózy ze Všeobecné fakultní nemocnice by takové zařízení bylo vhodné pro stovky pacientů, které postihla i třeba mozková příhoda. Přístroj má navíc rehabilitační účinky.
„Dochází ke zlepšení vedení signálu periferním nervem, a tím se neustále dává impulz svalu k určité činnosti. Stejně jako když s nohou rehabilitujeme a cvičíme,“ říká Jana Krasulová a dodává, že sval tak může zmohutnět a zesílit. Domnívá se, že by na takové zařízení měly přispívat zdravotní pojišťovny, protože usnadňují mladým pacientům návrat do práce.
Pomůcky stanovuje zákon
Oldřich Tichý z Všeobecné zdravotní pojišťovny říká, že by to bylo možné až po změně příslušných zákonů: „Kompenzační pomůcky a jejich úhrady jsou dány zákonem. Konkrétně jde o přílohu číslo 3 zákona 48 z roku 1997 o veřejném zdravotním pojištění. Zařazení zcela nové pomůcky by si tedy vyžádalo i případnou legislativní změnu, jejíž prosazení samozřejmě není v kompetenci VZP.
Klára používá stimulátory dva. Jeden stojí zhruba 130 tisíc. Ze svého invalidního důchodu si je ale nemůže dovolit. Zařízení by jí ale pomohlo vrátit se do plnohodnotné práce. Ačkoliv má doktorát z ekonomie, na plný úvazek teď pracovat nemůže. Chůze bez elektrostimulátorů ji příliš zmáhá.
Typický syndrom u roztroušené sklerózy je permanentní únava, zcela jiná než ta běžná. „My jsme úplně vysílení a pak to najednou zase hned naskočí, což je hrozně náročné pro všechny,“ popisuje Klára, „Chceme se normálně hýbat, chceme někam jít, chceme něco dělat, normálně žít.“
Vyšší zaměstnanost, vyšší příjem
Podle Hany Potměšilové z Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením se státu taková podpora hendikepovaných vyplatí spíš, než když zůstanou závislí na sociálních dávkách.
„Někdo, kdo má třeba berle, může dělat právníka, účetní nebo paní učitelku. Toto jsou profese, které často přinášejí vyšší příjem. To znamená, že za jeden měsíc, pokud pracuje, vydělá si průměrný výdělek, tak odvede státu téměř 18 333 koruny, což je poměrně hodně.“
V tuto chvíli se ale zdravotní pojišťovny s výrobcem přou o to, jestli jde o zdravotní prostředek, nebo o kompenzační pomůcku a které ministerstvo by o příspěvcích mělo rozhodnout. Pacienti si tak na elektrostimulátory musí zatím peníze sehnat sami.
Iveta Vávrová
http://www.rozhlas.cz
Přidejte odpověď