Markéta Pechová z Liberce navzdory handicapu závodí v dálkovém plavání se zdravými soupeřkami
LIBEREC Ve dvanácti letech přišla jako malá holka o nohu. O dvacet pět let později vyhrává Markéta Pechová z Liberce se zdravými soupeřkami dálkové závody v plavání. Do budoucna si Markéta vytyčila jeden velký sportovní cíl. „Ve čtyřiceti letech bych chtěla přeplavat kanál La Manche,“ tvrdí.
Pravou nohu jí lékaři museli amputovat ve stehně. Důvodem byl zhoubný nádor na kosti. Metastázy se Markétě později ještě jednou vrátily. Objevily se na plicích, ale jako mladá dívka je tehdy překonala s pomocí lékařů a transplantace kostní dřeně.
Pak vystudovala strojní průmyslovku a zvládla i vyšší odbornou školu právní. „Sportovat jsem začala na střední škole, nejdříve jsem dělala atletiku – kouli, disk a oštěp,“ říká Pechová. „V oštěpu jsem vyhrála mezi handicapovanými mistrovství Evropy. Atletika mě ale nebavila, a dala jsem se raději na plavání. Nejraději mám kraul, ale plavu také další styly.“
Zpočátku závodila Markéta s tělesně postiženými plavkyněmi na tratích 50, 100, 400 a 800 metrů. „Stovku jsem plavala pod minutu dvacet vteřin,“ prozrazuje. „Na mistrovství Evropy jsem skončila třikrát v první desítce. Na padesátce jsem doplavala čtvrtá, na stovce pátá a na čtyřstovce devátá.“
Navzdory úspěchům ale Pechová závody handicapovaných plavců opustila a účastní se jich už jenom výjimečně. „Vadí mi vztahy mezi nimi,“ vysvětluje sedmatřicetiletá Markéta.
Pechová se do Liberce přestěhovala letos v červnu z Českých Budějovic. Na sever Čech se vypravila za přítelem. „Trénuju pětkrát týdně, denně naplavu tři až pět kilometrů,“ uvádí Pechová. „V Liberci jsem pár měsíců a ještě jsem si nestačila najít plavecký oddíl, za který bych závodila.“ Pechová si občas připomene začátky kariéry a střetne se v bazénu na závodech s handicapovanými. Jasnou přednost však dává v současné době soubojům na pětikilometrové trati se zdravými plavkyněmi.
„Na závodech v Česku jsem byla jednou první, jednou druhá a dvakrát třetí,“ podotýká Markéta. „Pět kilometrů jsem nejrychleji uplavala za hodinu a jedenáct minut.“ Každou stovku tak Pechová zvládne zhruba za minutu a dvacet pět vteřin.
Na domácích závodech plave na otevřené vodě – tedy v řekách nebo v přehradách. „Letos v červnu jsme závodili v Praze ve Vltavě a voda měla jen čtrnáct stupňů,“ prohlašuje Pechová. „Prochladla jsem tak, že jsem nemohla málem vylézt na břeh. Ve studené vodě ale závodím raději než v teplé. Musím plavat rychleji, abych se co nejdříve zahřála.“ S přestěhováním z jihu Čech na sever nemá Markéta větší problémy. „Liberec se mi líbí, už jsem si našla partu holek a chodíme každý týden ve čtvrtek na pivo,“ svěřuje se Pechová. „Jezdím hodně na kole, i když kolem Liberce jsou oproti Českým Budějovicím skoro samé kopce. Ale přítel mě vzal ke Hrádku nad Nisou, kde jsme šlapali pěkně po rovině až k německým jezerům.“
Markéta hraje pátým rokem na klavír a letos v zimě zkoušela lyžovat v Peci pod Sněžkou. „Bohužel jsem spadla a zlomila si kyčel na amputované noze,“ dodává. „Asi se ne nadarmo jmenuji Pechová.“
MILOSLAV LUBAS
5plus2
Přidejte odpověď