Staré postupy v nových časech musí zatím používat Kateřina Kalovská, učitelka první třídy na Základní škole v Horní Moštěnici na Přerovsku. Mezi zdravými prvňáčky má i chlapce se sluchovou vadou.
HORNÍ MOŠTĚNICE I když od září platí, že děti se znevýhodněním mají nárok na konkrétní podpůrná opatření, na nový systém si tento žák bude muset ještě nějaký měsíc počkat.
„Nezměnilo se zatím vůbec nic, pracuji stejně jako dřív. Řídím se doporučením speciálně-pedagogického centra a také vlastní intuicí,“ řekla Kateřina Kalovská.
Problém je v tom, že chlapec se sluchovým postižením dosud nebyl na novém vyšetření v pedagogickopsychologické poradně, které by učitelce jasně řeklo, na jaké pomůcky, metody a postupy má žák nárok.
Kateřina Kalovská má ale oproti jiným učitelům velkou výhodu – sama je totiž matkou dítěte se sluchovým postižením. Její Ondra, přestože má ušní implantát, zdárně absolvoval už čtyři ročníky základky v Horní Moštěnici.
„Chlapec v mé třídě má jednostrannou lehčí sluchovou vadu. Protože mám zkušenosti, tak vím, jak s ním pracovat. Navíc naše škola byla vůči dětem s handicapem vždycky vstřícná. I tentokrát nám pan ředitel hodně pomohl. Prvňáčky, kterých mělo být letos třicet, rozdělil do dvou tříd. V té mé je jen 14 dětí, aby měl chlapec se sluchovou vadou lepší podmínky,“ popsala Kalovská.
Kantorka si myslí, že kde byla vůle, fungovala takzvaná inkluze už dřív. A také, že bez snahy všech zúčastněných nemůže ani zákonem stanovený trend děti s handicapy spasit.
„Aby se inkluze povedla, záleží na spoustě faktorů. Nejen na druhu a stupni postižení, ale také na tom, jak se k tomu staví rodiče, dítě, škola i školní poradenské centrum. Jakmile začne jedna složka pokulhávat, inkluze se začne hroutit,“ upozornila Kalovská.
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď