BOCCISTA KAMIL VAŠÍČEK SE Z PARALYMPIÁDY VRÁTIL SE ČTRNÁCTOU POZICÍ, STIHL SE POROZHLÉDNOUT I PO RIU A ŘÍKÁ:
Brno – Velikost akce i města ho ohromila, ke konci se však už těšil domů. Hendikepovaný sportovec Kamil Vašíček obsadil na svých prvních paralympijských hrách čtrnácté místo. V turnaji v boccie, což je hra podobná pétanquu, nejprve prohrál s brazilskou sokyní 1:6, poté přehrál 4:1 soupeře z Portugalska.
Na postup ze skupiny to však dvaatřicetiletému rodákovi z Boskovic nestačilo. „I tak jsme si hry moc užili. Všechno bylo v Brazílii obrovské, město i sportoviště,“ povídá zástupce Sportovního klubu Kociánka Brno, který je od dvaceti let upoutaný po nehodě na motorce na invalidní vozík.
– Byla brazilská soupeřka nad vaše síly?
Známe ji teprve od letoška, kdy se objevila na několika vrcholných akcích. Když jsem se s ní však bavil, říkala, že hraje bocciu už šest let. Po třetí směně jsem prohrával 1:3 a s výsledkem se dalo něco dělat. Musel jsem poté riskovat, bohužel to nevyšlo.
– Převažuje s odstupem času zklamání z výsledku, nebo radost z prožitých her?
Po turnaji jsme byli všichni zklamaní. Teď už to neřešíme. Na paralympiádu jsme jeli poprvé v životě a už kvalifikovat se do Ria znamenalo velký úspěch. V Brazílii startovalo pětadvacet nejlepších a hrálo se buď, anebo. Hry jsme si i tak užili.
– V čem se paralympiáda lišila od ostatních soutěží?
Největší rozdíl spočíval v množství lidí a v halách, kde jsme soutěžili. Na sportovišti vládla neskutečná atmosféra, hala měla kapacitu deset tisíc diváků a o víkendu se zaplnila. V Riu bylo ohromné vlastně všechno.
– Nakopl vás výjimečný zážitek k dalšímu tréninku a případným příštím hrám za čtyři roky v Tokiu?
Určitě šlo o výjimečnou zkušenost. Uvažovat o Tokiu je nyní složité. V boccie potřebuji asistenty a peníze na přípravu a turnaje. Na tom vše stojí. Uvidím, jak se vše podaří zajistit. Jestli to půjde, o Tokio se pokusím.
– Při olympijských hrách šlo vidět, že brazilské publikum neumí moc fandit. Na cizí sportovce i pískalo. Dělo se něco podobného i při paralympiádě?
Zajeli jsme se podívat ještě na velodrom a tam ani u nás v hale k nějakému bučení a pískotu nedocházelo. Lidé samozřejmě fandili hlavně domácím, zatleskali však i ostatním.
– Navštívili jste v Riu známá místa?
Dostali jsme se na pláž Copacabana i k soše Krista. Doprava po městě byla hodně náročná, vzdálenosti mezi místy jsou dost velké.
– Jaký ve vás zanechalo Rio dojem?
Vedle velikosti je město také dost špinavé. Ulice byly neuklizené, stačí jen zabočit a hned se ocitnete v chudinské čtvrti. Ani vodní plochy ve městě zrovna nevoněly. (úsměv)
– Užil jste si přivítaní v České republice?
V Praze na nás po příletu čekala oficiální uvítací četa. Dostali jsme květiny a ministryně školství Valachová nás pozvala příští týden do Prahy. I na Kociánce bude nějaké přivítání až příští týden.
– Jak jste snášel dlouhý pobyt mimo domov?
Nyní jsem docela unavený. Nejhorší byly různé přesuny. Ať už letadlem do Brazílie, nebo cestování v Riu po městě. I ostatní čeští sportovci, kteří už startovali na předešlých hrách, povídali, že už je to pro ně dlouhé a těší se domů. Podobný pocit jsem měl ke konci taky.
—
Koblasa v Riu Druhý jihomoravský zástupce na paralympiádě Ivo Koblasa z Černé Hory startoval v brazilském Riu de Janeiro v cyklistických kláních na dráze i na silnici. Na velodromu obsadil šesté místo ve stíhacím závodě na tři kilometry, v kilometru dojel osmý. V dráhovém týmovém sprintu finišovali Češi na páté příčce. Na silnici si třiadvacetiletý Koblasa věřil hlavně v časovce. V ní bojoval dlouho o medaili, nakonec od ní zůstal na pátém místě vzdálený půl minuty. V závěrečném hromadném závodě mu pak odskočila vedoucí skupina, a i když se ji pokoušel dojet, nepovedlo se mu to a skončil osmý.
JAN PAŘÍK
Brněnský deník
http://brnensky.denik.cz/
Přidejte odpověď