Česká republika v noci na úterý oslavila v paralympijském Riu první medaili. Postarala se o ni 40letá plavkyně Běla Třebínová, která ziskem bronzu na trati 50 metrů volný způsob navázala na své úspěchy z paralympiád v Aténách a Pekingu, kde vybojovala dvě zlata a další tři cenné kovy.
V jednu chvíli to dokonce vypadalo na zlato, ale nakonec jste doplavala jako třetí. Jak jste to cítila z vašeho pohledu?
Na zlato to určitě nebylo. Ráno mi start nesedl, takže jsem šla do finále až šestým časem. Moc jsem si nevěřila, nicméně se mi takzvaně podařilo chytit vodu a psychicky vydržet až do konce. Koncovky mám horší, protože mi dochází síly, takže se dá říct, že v posledních pěti metrech zastavím.
Co se dá představit pod pojmem „chytit vodu“?
To znamená vzít dobře záběr, neumlátit to, ale pěkně vytahovat ruce z vody, soustředit se na polohu hlavy a nedbat příliš na to, co vám dělají nohy.
Závod na 50 metrů je nejkratší plaveckou distancí. Má člověk vůbec možnost, aby vnímal soupeře a sledoval, jak se závod vyvíjí?
Jde to, ale já to na kraulové padesátce moc nesleduji. Není to pro mě dobře. Ta padesátka je opravdu velmi sprintová trať, takže se do toho musí během těch 38 sekund vložit úplně všechno.
Tato disciplína však není vaší nejsilnějším závodem. Je o to pro vás cennějším úspěchem?
Možná, ale nepředjímala bych, protože se tady obrovským způsobem zvětšila konkurence. Některé lidi, co jsou tady, jsem nikdy neviděla plavat, takže se s nimi musím srovnat. Musím se na ně připravit, abych je dokázala předjet.
Paralympiáda v Riu probíhá ve fantastické atmosféře. Zažila jste někdy něco podobného?
Takový kotel s tak obrovskou odezvou, kdy se tady fandí úplně každému, jsem nikdy nezažila. Musí říct, že jsem se bála toho, že se tady bude opakovat situace z normální olympiády, kdy se na některé sportovce dokonce bučelo, ale Brazilci se stali skvělými. Podporují nejen své sportovce, ale i všechny ostatní.
Přidejte odpověď