Někdo se s největší sportovní událostí na světě loučí ve chvíli, kdy už jeho výkony nejsou, co bývaly. Belgičanka Marieke Vervoortová je zatím na dobré cestě obhájit dvě medaile z Londýna – v závodě na 400 metrů na vozíku už získala stříbro. Po Riu chce ale se sportem skončit a možná i z vlastního rozhodnutí zemřít.
Život hendikepovaného sportovce je jeden zvrat za druhým. Marieke Vervoortová třeba jednu dobu nevěděla, jestli vůbec má na Rio trénovat.“Ve vzduchu visela možnost, že moje kategorie v Riu nebude. Bála jsem se, že bych pak mohla být zklamaná. Ale řekli mi: ‚Jen trénuj. Když se pojede, budeš připravená. A jestli ne, nebudeš si moci stěžovat, protože jsi trénovala, a tvrdě‘,“ zavzpomínala Vervoortová
Kategorie T52 nakonec v Riu nechybí, za což je sportovkyně ráda. Její stav se ale neustále zhoršuje. Má degenerativní nervovou chorobu. Někdy nemůže spát, často nemůže trénovat. Léky nezabírají. A navíc se jí v Riu před startem přidaly momentální zdravotní potíže.
„Jeden den jsem přišla do jídelny a najednou jsem musela zvracet. Zvracela jsem celý den. Pak mě odvezli do nemocnice, dali mi kapačku a nejsilnější léky, které dávají lidem s rakovinou po chemoterapii. Chtěli mě převézt do větší nemocnice, ale naštěstí to neudělali,“ řekla Vervoortová.
Nakonec si sedmatřicetiletá Belgičanka, která vypadá jako blonďatý rozcuchaný uličník, dojela pro druhé místo na riodejaneirské ploché dráze. A jak říká novinářům, zlaté Kanaďance jednoduše poblahopřála: „Jasně, ona je zlatá, ne já!“
Vervoortová už má podepsané papíry potřebné pro eutanasii. Rio pro ni bylo poslední sportovní přání. I medaile – a je jedno jaká.
„Je to pro mě hrozně moc, byl to ohromný okamžik. Medaili mi předávala belgická princezna. Já měla na krajíčku, ona taky. To, že jsem tady, je tak trochu zázrak. Trénovala jsem velmi tvrdě. Byl to nejhezčí okamžik, jaký jsem si jen kdy představovala,“ dodala Vervoortová.
Teď ji čeká konec kariéry. Potom si chce užívat života a až budou bolesti úplně nesnesitelné, může se rozhodnout ho ukončit. Ale v Riu ji ještě příští sobotu čeká stovka. Doufá, že se jí taky podobně zadaří. Kdo by jí k tomu nepopřál.
Přidejte odpověď