Očekávání Jana Krauskopfa, že si při expedici do Himálaje, sáhne na dno, se vyplnila. Osmatřicetiletý muž, jenž výpravu absolvoval na vozíku, se do úzkých dostal hned několikrát.
Plzeň – Bojoval s fyzickým i psychickým vypětím. Na část cesty se musel od většiny týmu odpojit a absolvovat jinou trasu. „Bylo to krásné, ale drsné. Mám rád adrenalin, takže bych si to klidně zopakoval,“ uvedl.
Jan zamířil do hor společně s dalšími deseti studenty plzeňských gymnázií v srpnu. Z výpravy, kterou vedl cestovatel Štěpán Pastula a učitel Antonín Kolář, se vrátili před týdnem.
První komplikace nastaly ještě před odletem do Malého Tibetu, Ladakhu. „Měl jsem moc věcí, a tak jsem je kvůli váhovému limitu rozdělil mezi ostatní. To nejdůležitější – léky – jsem předal klučinovi, který s námi ale nakonec nemohl odjet. Měl totiž problémy s vízy. A mně léky samozřejmě později chyběly,“ popsal Jan.
Ve městě Leh ve výšce 3,5 tisíce metrů nad mořem se skupina aklimatizovala. Poté se přesunula do Padamu, odkud je měl čekat asi 80kilometrový trek do Kargyaku. „Sedmý den přišla krize. Studenti tou dobou plnili mezinárodní program DofE – Ceny vévody z Edinburghu. Nastydl jsem a měl střevní potíže. V tu chvíli jsem nebyl moc soběstačný, takže se o mě ostatní museli hodně starat. I když všichni byli úžasní, v takové míře na to nejsem zvyklý,“ přiznal. Co Janovi v danou chvíli pomohlo? „Antibiotika a taky výhled na hory,“ doplnil s úsměvem.
Možná daleko horší situace na něj čekala vzápětí. Plánový trek totiž nemohl na koni absolvovat. „Cesta byla velmi úzká a nezpevněná. Před námi se dolů ze srázu zřítili koně,“ líčil Jan, jenž s doprovodem musel horu objet autem a vydat se bezpečnější cestou. „Byl jsem opravdu šťastný, že jsme se pak všichni sešli pod sedlem Šingola. A Himálaj?
Hory jsou opravdu monumentální a mají obrovské kouzlo,“ uzavřel dobrodruh.
KLÁRA MRÁZOVÁ
Liberecký deník
http://www.liberecky.denik.cz/
Přidejte odpověď