Bětku Novákovou, hipoterapeutku
1Co by měl umět správný hipoterapeutický kůň? Podle čeho je vybíráte?
Aby mohl kůň léčit, musí k tomu být speciálně vycvičen, což je časově i finančně velmi náročné. My se snažíme na roli koně-terapeuta připravovat každé hříbě, které se u nás narodí, i když v budoucnu se jich takto uplatní ani ne třetina. Předně musí mít pozitivní vztah k lidem, důvěřovat svému cvičiteli a poslouchat jeho povely. Zvíře musí být klidné a trpělivé a naučit se rozeznávat, kdy na něm sedí pacient a kdy zdravý jezdec. Dále potřebuje dokonale znát prostředí, ve kterém se při terapii pohybuje, aby se předešlo úleku z neznámých věcí. Totéž platí pro předměty, které pacienti běžně používají: hole, kočárky, vozíčky, auta, pláštěnky, deštníky apod. Zároveň musí zvládat dlouho v klidu stát, než klient nasedne. A samozřejmě musí být zdravé, hlavně po stránce pohybové.
2Jak vypadá běžná terapeutická lekce?
Každá lekce je individuální a liší se podle konkrétní diagnózy. Před jejím začátkem je třeba pro daného pacienta vybrat nejvhodnějšího koně – pro někoho je například vhodnější kůň s užším, pro někoho se širším hřbetem. V úvodu vždy od pacienta zajišťujeme zpětnou vazbu – jak se cítil po poslední terapii, jak se cítí obecně, a podle toho se odvíjí podoba lekce, jak její délka, tak i cviky, které se při ní provádějí. Potom je třeba dostat pacienta na hřbet koně. U malých dětí je to otázka chviličky, ale u dospělých pacientů s omezenými možnostmi pohybu bývá při nasedání zapotřebí asistence až tří lidí. Jakmile je klient na koni, začíná samotná lekce. Někteří sedí, jiní leží, některým stačí v rámci terapie pouze sedět, další provádějí různé cviky, které jim v kombinaci s pohybem koně pomáhají při potížích. Na začátku pacienty chvíli necháme, aby si zvykli na pohyb zvířete, pracujeme na jejich uvolnění a srovnání držení těla. Pak se mohou přidat náročnější podpůrné cviky, pokud to terapie vyžaduje. Celá lekce trvá přibližně dvacet minut.
3Terapie je pro koně asi dost náročná. Jakým způsobem po ní odpočívají?
Hipoterapie pro koně není náročná fyzicky. Kůň je zvíře, které v přírodě naběhá až kolem třiceti kilometrů denně, aby si obstaralo potravu, takže půlhodinka pomalého kroku mu nevadí. Náročné je to ale po psychické stránce. Pokud máte dobrého jezdeckého koně, snažíte se ho vycvičit tak, aby reagoval na sebemenší podněty od jezdce – hlas, tlak nohou, tlak udidla… Při hipoterapii však musí kůň všechny podněty, které na něj vyvíjí pacient, filtrovat, a to pro něj vůbec není jednoduché. Musí být schopen rozeznat, že má ignorovat jeho křik, kopání nebo údery j rukou, a nesmí se třeba rozeběhnout, což by jinak byla standardní reakce. Koně, který tohle zvládá, je třeba za náročnou práci, kterou odvádí, náležitě hýčkat a příliš ho nepřetěžovat. Hodina takové práce denně je víc než dost. My se snažíme naše koně co nejvíc střídat, abychom u nich předešli vyhoření. Celý den mají volný pohyb ve výběhu se svým stádem, které je pro ně nejpřirozenějším prostředím, v němž se cítí spokojení. Zkušenější jezdci je berou na vyjížďky, kde se mohou proběhnout a upustit páru. Jeden den v týdnu pak mají úplně volno, aby si mohli psychicky i fyzicky odpočinout od lidí.
4V čem je hipoterapie v porovnání s jinými rehabilitačními metodami výjimečná?
Její jedinečnost je v tom, že je nenásilná a motivující. Drtivá většina pacientů má koně ráda a těší se na ně. Nepřipadají si jako v lékařské ordinaci, a to má na terapii velký vliv. Nenásilnost spočívá v tom, že de facto stačí, že na koni pouze sedí a nechávají své tělo vyrovnávat koňský pohyb. Nemusí provádět obtížné cviky, což je velká výhoda zvláště u dětí, a většinou jim samotný pohyb koně po chvilce upraví držení těla, aniž by je terapeut musel násilně rovnat. Nezanedbatelný vliv má také teplota koňského těla – asi 38 stupňů. Pacient má při kontaktu s koněm pocit příjemného tepla.
5Pro které druhy postižení je hipoterapie ideální?
Hipoterapie funguje na principu přenosu pohybu koně na lidské tělo. Pacient, který na koni sedí, tento pohyb vyrovnává. Přitom se pravidelně zapojují a uvolňují svaly celého těla a stimulují veškerá nervová zakončení. Díky tomu je účinek terapie velice komplexní a lze ji využít u široké škály diagnóz: u lehké mozkové dysfunkce, autismu, dětské mozkové obrny, roztroušené sklerózy, vadného držení těla a z něho vyplývajících potíží, hyperkyfózy (kulatých zad), skoliózy, bolestivosti v oblasti bederní páteře, obezity, ale také při kardiovaskulárních potížích, chronické únavě, sklonech k depresím, schizofrenii, epilepsii, oslabení přirozené imunity atd.
6Proč hipoterapie stále není uznaná jako oficiální terapeutická metoda?
Co se uznání týče, neviděla bych to tak černě. Hipoterapie je, mimo jiné i díky činnosti českého Hucul Clubu, zavedenou a často využívanou formou terapie, ale problémy jsou spíš s její finanční podporou. Výcvik vhodného koně a samotná praxe jsou velmi nákladné a kdyby si to všechno měli pacienti hradit sami, nejezdil by na koni asi nikdo. Provozování hipoterapie je tedy velmi často ztrátová činnost. Pouze pro srovnání: pes vycvičený na canisterapii stojí od sto tisíc korun výše.
7Pomáhá tento druh terapie také lidem s psychickými problémy?
Rozhodně ano, i když v tomto případě spočívá obrovská práce spíš na terapeutovi a jeho přístupu k jednotlivým pacientům. Nicméně samotný kontakt s koněm má na lidskou psychiku příznivý vliv. Od prvotního překonání obav z tak velkého zvířete a pohlazení teplé hebké srsti až po mentální vliv uklidňující koňské psychiky.
HUCUL CLUB Hucul Club je organizace, která se od roku 1972 zabývá záchranou vymírajícího huculského koně a jeho využitím v moderním světě. Roku 1976 zde začal výcvik huculů pro zdravotnické účely pod odborným vedením prof. MUDr. Karla Lewita, DrSc. To dalo podnět ke vzniku účinné metody pro léčbu civilizačních chorob, nápravu civilizačních vad i nezbytnou rehabilitaci a prevenci, dnes známé jako hipoterapie, a to nejen u nás, ale i v okolních zemích (více informací na www.huculclub.eu).
Tina
Přidejte odpověď