Nevidomý chlapec je všestranně nadaný. Ondra Krejča ve třech letech nastoupil a vychodil normální školku, chodil do školky Pod Lesem. Už tady se učil Braillovo písmo. Po ní byl přijatý na základní školu v Ruské ulici, kde momentálně bude nastupovat do sedmé třídy.
Litvínov – Jak to zvládá? „Letos byl Ondra vyhlášen nejlepším žákem třídy,“ řekne pyšně jeho maminka Jana. První stupeň společně zvládali především díky přepisování, Braillově písmu a Pichtovu psacím stroji. Na druhém stupni už Ondra funguje s pomocí počítače. „Má speciální počítač s odečítačem. Nainstalovaný program mu syntetickým hlasem čte z obrazovky to, co by si měl přečíst třeba za domácí úkol nebo kousky z učebnice. Tato možnost nám velmi usnadňuje život,“vysvětluje maminka.
Ve svém volném čase je Ondra také velmi aktivní. Rozhodně se ničeho nevzdává.
„Často se stává, že nevidomé děti mají problém v různých vzdělávacích institucích – nechtějí je přijmout, protože mívají strach, jak to zvládnou. Ondra měl v tomhle štěstí – chtěl chodit plavat, tak chodil. Chtěl dělat keramiku, přijali ho v pohodě. Chtěl navštěvovat uměleckou školu a tu možnost dostal,“ řekla dále paní Krejčová.
Ondra je hudebně velmi nadaný. Hraje na akordeon, saxofon, bicí a flétnu. Jako samouk se učí na klavír. Jeho maminka říká, že pokud slyší nějakou melodii, dokáže ji téměř okamžitě přehrát. Rád by pokračoval na konzervatoř, ale problém je v tom, že ve škole musí být učitel, který umí notopis pro nevidomé. Není to totiž úplně běžné a je to celkem věda. „Pokud by to ale nevyšlo, chtěl bych být IT pracovníkem nebo zvukařem,“ má o své budoucnosti už teď jasno Ondra. Ten je tak talentovaný, že měl dokonce loni možnost bubnovat na jednom pódiu s Davidem Kollerem, frontmanem kapely Lucie, na koncertu pro Světlušku, což pro něj byla velká čest.
Kromě hudby se ale Ondra věnuje i sportu – jezdí například na pobyt, kde se děti věnují speciálním sportům pro nevidomé. Mezi takové sporty patří třeba goalball, showdown, ale i plavání či atletika. Ondra se také věnuje běžkování a sjezdovému lyžování.
I přes nepřízeň osudu si svůj život umí skvěle užít. „Nejlepší pro mě je, když si vyjdu do města sám. Nebojím se. Když neznám cestu, zeptám se. To je moje výhoda. Nebojím se ptát,“ řekl Ondra, ale následně dodal, že moc často do města sám nechodí, protože maminka se o něj bojí.
V pátek se v Městské knihovně Litvínov konala pro Ondru benefice. Uspořádala ji seniorská cykloparta z Litvínova Klub 70. I přesto, že cyklisté mají průměrný věk sedmdesát let, pořádají jednou za rok velkou akci. Letos se rozhodli, že uspořádají cyklomaraton a pojedou 24hodinovou nonstop jízdu. Cyklisté jeli vždy ve dvojicích a střídali se. Za den celkem najeli 2000 km.
Přímo na jejich cestě vznikla myšlenka, že by částku dali právě Ondrovi. „Na to nás přivedla ředitelka litvínovské knihovny Marcela Güttnerová. Když se zmínila o tomto mladém šikovném litvínovském klukovi, měli jsme jasno. Rázem se naše motivace zvýšila a podali jsme lepší výkon,“ říká o tomto počinu Jan Endersch, jeden z členů této party.
Ondrovi v pátek předali pěknou finanční částku, kterou chlapec využije na pořízení telefonu pro nevidomé.
Ondra na benefici zahrál na akordeon a sklidil obrovský potlesk. „Připomínáš mi Raye Charlese, tvá budoucnost je v hudbě,“znělo od pana Endersche chlapcovým směrem.
„Když byl Ondra ještě malý, vůbec jsem si nedokázala představit, jak to budeme zvládat. Nakonec to dopadlo takto – a Ondra vystupuje, dělá přednášky o svém handicapu a přináší lidem radost. Chtěli bychom poděkovat všem, kteří nám v tom pomáhají a tohle všechno nám umožnili,“ řekla Mosteckému deníku téměř až dojatě paní Krejčová.
ALENA HERZÁNOVÁ
Mostecký deník
http://www.mostecky.denik.cz/
Přidejte odpověď