Splnil si sen. Letí na paralympiádu

Dostal se na první paralympiádu, na kterou se zkusil kvalifikovat. Jednatřicetiletý Kamil Vašíček z Blanska odlétá v září do brazilského Ria de Janeira, kde bude bojovat o medaili v boccie.

Sport podobný pétanque začal hrát v roce 2009 ve třetí lize a každý další rok postoupil do vyšší soutěže. „A od roku 2013 se účastním mistrovství světa a Evropy, při kterých jsem se snažil kvalifikovat na paralympiádu,“ říká Vašíček. Patří tak mezi dvacet čtyři nejlepších na světě v tomto sportu, kteří z původní asi sedmdesátky aktivních hráčů získali v pohárových soutěžích nejvíce bodů.

Bocciu hrají sportovci ve čtyřech kategoriích. Tři jsou pro ty, kteří míčky házejí sami rukou. Kamil patří do té čtvrté, kdy pouští míček z rampy. „Máme asistenty, kterým přesně řekneme, co mají dělat. Nesmí se dívat na hrací plochu a mluvit na nás,“ vysvětluje. Při hře se pak snaží šesti červenými nebo modrými koženými míčky dostat co nejblíže tomu bílému. Oproti pétanque se boccia hraje v tělocvičně.

Kamil je po nehodě v roce 2004 odkázán na invalidní vozík a pomoc druhé osoby. Nejdříve jezdil na rehabilitace do Prahy, kde dělali všemožné sporty. „S bocciou jsem se setkal asi v roce 2007, to jsem ale ještě nezačal hrát. Neměl jsem se k tomu,“ vzpomíná. Vždy ale sportoval.

Hrával florbal nebo závodně lyžoval. „Byl jsem pak rád, že i na vozíku můžu něco dělat a navíc sportovat,“ popisuje sportovec svoji motivaci v začátcích.

Kromě boccii mohl hrát florbal na elektrickém vozíku, kdy je hokejka připevněná ke stupátku. Ten se sice hraje závodně, ale ne v Brně. Na tréninky by musel do vzdálenějšího Zlína.

Teď Kamil dojíždí třikrát až čtyřikrát týdně do Brna na tréninky. „Trvají asi dvě hodiny. Někdy máme i celodenní soustředění. Na tréninku procvičujeme různé situace, celou hru, podání, vyrážení nebo dorážení. A vzdálenosti,“ říká.

Jeden velký sen se Kamilovi splnil. Dostal se na paralympiádu. „Vyšší cíl je už jen přivézt domů medaili. S tím jede na paralympiádu každý sportovec. Když se zadaří, budeme jen rádi. Jedeme tam ale poprvé a nemáme co ztratit,“ dodává.

VERONIKA JELÍNKOVÁ
Blanenský deník
http://blanensky.denik.cz/

(4, 1)

Buďte první, kdo vloží komentář

Přidejte odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.