Běžné základní školy v posledních čtyřech letech otevřely dveře dětem se speciálními vzdělávacími potřebami.
Počet individuálně integrovaných žáků se v letech 2012 – 2015 zvýšil o pětinu, z 40 888 na 49 225. „Na základních školách představuje tento typ začlenění dětí do hlavního vzdělávacího proudu dominující formu, jde o 63 procent žáků z celkového počtu školáků s handicapem. Zároveň poklesl počet škol určených pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami o 5,1 procenta,“ uvedla včera Lucie Plešková z Nadace Open Society Fund Praha.
Díky této instituci vznikla odborná studie, která podrobně zkoumala přístup všech krajů v ČR k inkluzívnímu vzdělávání. Přinesla mimořádně cenné výsledky, a to jak vzhledem k tomu, že 1.září vejde v účinnost inkluzivní část novely školského zákona, tak k říjnovým krajským volbám.
Jak známo, parlamentem prošla úprava, podle níž získávají děti s lehkým mentálním postižením (LMP) a dalšími poruchami právo na podpůrné prostředky, ať už jde o asistenta, speciální pomůcky nebo individuální péči. Ministerstvo školství ve vyhlášce ovšem prodloužilo o dva roky lhůtu, během níž musejí všechny děti s diagnózou LMP projít komplexním vyšetřením. Na základě doporučení specializovaného pracoviště pak dítě zůstane ve speciální škole, nebo se přemístí do běžné ZŠ. Letos v září podobnou možnost využilo v celé republice na 200 rodičů. Potvrdila se tím slova ministryně školství Kateřiny Valachové (ČSSD), že spuštění novely nebude znamenat masový příliv dětí se zdravotním postižením do běžných ZŠ.
ZLEPŠENÍ NA JIHU ČECH
Důvodem je i fakt, že přes mizivou metodickou podporu státu v minulosti a zmatečné financování se kraje a obce, respektive jednotlivé školy posouvají pozitivním směrem, tedy k individuální integraci žáků. Nejlépe jsou na tom Jihomoravský a Plzeňský kraj. Přesto nelze vypracovat jednoznačné žebříčky míry začleňování.
„Způsob financování inkluzivního vzdělávání se liší kraj od kraje, chybí celková metodologie, podle níž by bylo možné regiony srovnávat, podpora probíhá jak formou příplatků k normativu, tak nabíráním asistentů pedagoga nebo pořizováním kompenzačních pomůcek. Celý systém je velmi netransparentní,“ řekla Barbora Zavadilová, jedna ze tří autorů studie.
V letech 2012 – 2015 se nejvíc zlepšil Jihočeský kraj (integruje o 47 procent více žáků), který má ovšem nejméně dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Přesto vykazuje 46 asistentů na 100 dětí s postižením. Naopak nejhůře je na tom Královéhradecký kraj, kde individuální integrace poklesla o 2,5 procenta. V Libereckém zase mají jen 18 asistentů na 100 dětí.
Prezentace studie se zúčastnily i maminky dětí s handicapem. „Moje osobní zkušenosti se třemi speciálními školami v Libereckém kraji nejsou dobré. Pokud to je možné, dítě se zdravotním handicapem připraví pro život ve společnosti rozhodně lépe běžná základní škola,“ svěřila se Kamila Mertová, matka postiženého syna a speciální pedagožka, která se angažuje v organizaci Rodiče za inkluzi. Stejně jako Kateřina Polišenská je přesvědčená, že úspěch inkluzivního vzdělávání do značné míry záleží na organizaci výuky, postoji vedení školy, spolupráci učitelů s asistenty a předávání pozitivních zkušeností mezi kantory.
24.08.2016
KATEŘINA PERKNEROVÁ
Olomoucký deník
http://www.olomoucky.denik.cz/
Přidejte odpověď