ČSSD po budoucím volebním vítězství pravděpodobně obsadí ministerský post práce a sociálních věcí. Avšak již neslibuje tučné sociální příspěvky. „ČSSD je často označovaná za stranu sociálních dávek. To už dávno neplatí. Sociální demokracie je stranou práce,“ říká exministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach (foto).
„Sociálně demokratická strana je často označovaná za stranu sociálních dávek. To už dávno neplatí. Sociální demokracie je stranou práce,“ zdůrazňuje bývalý ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach, který byl na sjezdu ČSSD opět zvolen místopředsedou strany.
– E15: Věnujete se sociální politice, ta před volbami vždycky hraje důležitou roli. Jenomže teď budete muset lidem říkat – ne, ne nemůžete od nás čekat roh hojnosti. Dokážete to voličům vysvětlit i vy osobně?
Mám zkušenost z role ministra práce a sociálních věcí. A v ní člověk musí dělat i nepopulární opatření. Jedna věc je být v opozici a líčit pouze světlé zítřky. Druhá věc je mít exekutivní zodpovědnost, v zásadě danou rozpočtovými limity. Vzpomínám si třeba na situaci, kdy se ve sněmovně hlasovalo o rodičovském příspěvku. Sociální demokraté říkali – nezvýšíme ho. Pak paradoxně přišli lidovci s ODS a požadovali jeho zvýšení. Dvakrát jsem vystoupil, aby to ještě zvážili.
– E15: Ale nakonec jste se k nim přidali.
Přidali jsme se, vlastně to bylo v souladu s naším programem. Je ale pravda, že čas ukázal, že je to jedna z nejvíc zatěžujících položek rozpočtu.
– E15: V součtu tehdy ono předvolební hýření přišlo na desítky miliard.
Přesto ale měl Miroslav Kalousek na volebním billboardu, že zvýšení rodičovského příspěvku zařídil on, i když to nebyla pravda. A jako ministr financí se pak snažil všechny tyto výdaje pro rodiny škrtat. Říkám to proto, že si myslím, že celý problém není jen v míře odpovědnosti. Ale také v tom, jaká vyvoláváte očekávání. Lidé ocení, když se jim na rovinu řekne, jaká je situace. Samozřejmě rozdíl mezi pravicí a levicí je v tom, že naše priority jsou jiné. My dáváme přednost tomu, že finanční prostředky budeme získávat od firem nadnárodních monopolů a podobně. A na druhé straně chceme ulevit těm lidem, kteří žijí z nízkých příjmů, a to i těm, kteří dnes mají řekněme průměrný výdělek. Zodpovědní budeme a sociální politiku budeme směřovat tak, aby byla aktivní.
– E15: Co myslíte pojmem aktivní?
Sociálnědemokratická strana je často označovaná za stranu sociálních dávek. To už dávno neplatí. A lze to porovnat i s kroky, které jsme dělali ve vládě. Sociální demokracie je stranou práce. Čili člověk by měl v první řadě mít možnost pracovat. A pokud pracuje, tak by měl mít zaručený nějaký slušný příjem, což jsme třeba garantovali rychlejším zvyšováním minimální mzdy. Zvyšovala se rychleji, než rostl průměrný výdělek. Skončilo to před sedmi lety. To má dopad jak na životní úroveň, tak na motivaci k práci. Za osm tisíc hrubého je problém uživit rodinu a takoví lidé jsou pak stejně závislí na nějaké sociální dávce.
– E15: Tvrdíte, že za současných životních nákladů existuje široká skupina lidí, která má existenční problémy. Předseda Sobotka ale mimo jiné přiznal, že nyní není v rozpočtu prostor k tomu, aby se snižovaly sazby DPH. Takže s případným nástupem vaší vlády asi není naděje, že se životní náklady sníží?
Nesníží se hned. To je potřeba říct. Jak jsme uvedli, uděláme pakt daňové stability. To znamená, že daně se změní po nástupu vlády a oznámíme přitom, i jak to bude dál. Pak se už čtyři roky nic měnit nebude. To je jednak signál vůči podnikatelské sféře, ale i vůči občanům. Pokud jde o DPH, nastavíme postupné snižování snížené sazby. Ale nelze to učinit z roku na rok, protože by to byl obrovský výpadek ve veřejných financích. Nebylo by ho možné nahradit z jiných zdrojů. Například zvýšení firemních daní se projeví v rozpočtových příjmech s ročním nebo dvouletým zpožděním. Takže musíme lidem říkat to, co je realita.
– E15: Takže ke snížení DPH každopádně mířit budete.
Pokud chcete udržet nějakou životní úroveň, obzvláště nízkopříjmovým skupinám, tak jejich zvyšující se náklady musíte kompenzovat ze státních výdajů. V takovém případě vám roste životní minimum a s tím výdaje na další sociální dávky. To všechno, o čem mluvíme, také souvisí s otázkou sociálního smíru. Udržet ve společnosti sociální smír je základem demokracie. V posledních letech se vyvolává, a dá se říct i záměrně, sociální neklid a nepokoje. Smír se mění v (ne)smír a hrozí nástup různých extremistických skupin a politických stran. Tady na sjezdu se novináři ptali na různé povolební koalice. Když se vyhrotí situace, tak by nakonec vládní koalici mohl domlouvat Babiš s Okamurou. Nespokojení občané mnohdy dělají zkratkovitá rozhodnutí. A nereálné sliby považují za zradu.
– E15: Zamýšlíte měnit valorizační schémata u životního minima nebo důchodů?
Musí se změnit. V zásadě není možné na jedné straně zvyšovat životní náklady třeba pro seniory a rodiny s dětmi a na druhé straně jim snížit valorizace, které růst životních nákladů mají kompenzovat. Roky jsme říkali, že senioři mají jistotu, protože svou životní úroveň mají garantovanou právě valorizací. Tedy že penze rostou o nárůst životních nákladů plus alespoň jednu třetinu růstu mezd. Když ve schématu mzdová část není, tak by senioři zůstávali na té úrovni důchodů, s jakou do penze odešli. Změna valorizačních podmínek u důchodu být musí, samozřejmě bude nutné na to zaručit příjmy.
– E15: A životní minimum?
Jeho výpočet také musíme upravit. Hlavně pokud jde o příspěvek na bydlení. Jsou dvě možnosti. Nájemné stát buď reguluje, nebo kompenzuje. Řeklo se, že se regulace postupně odbourá, a také končí. Takže stát doplácí. Snaha bývalého ministra Drábka tuto položku v podstatě zlikvidovat a společenskou dohodu o uvolňování nájmů ze strany státu porušit není správná.
– E15: Stoupal by za vaší vlády úhrn sociálních výdajů?
V absolutní hodnotě budou stoupat. V reálné hodnotě, ve vztahu k HDP by v zásadě růst neměly.
– E15: Ten růst je daný hlavně důchodovým systémem.
Za našich vlád byl růst důchodů vyrovnaný s příjmy. Bohužel poté se nastavila různá zvýhodnění. Bude nutné je zrušit. Důchodový účet je nutné dostat do rovnováhy. Navíc vláda zavedla druhý pilíř, který peníze z rozpočtu vyvádí. To je další zdroj, který musíme aktivovat. Pokud by druhý pilíř jako takový nešlo zrušit, tak snížíme nebo zrušíme příspěvek státu. Čili ona tři procenta. To je hlavní problém celého systému.
– E15: To by druhý pilíř ztratil smysl.
On nemá smysl. Tak jak byl zaveden, je to úlet. Téměř přes čtyři miliony lidí má důchodové připojištění se státním příspěvkem. To je systém, který je dobré rozvíjet, ne ho tlumit. Tato možnost je motivace i pro lidi se středními a nižšími příjmy. Státní příspěvek plus příspěvek zaměstnavatele výrazně zhodnocuje peníze, které do toho člověk vloží. Kdežto druhý pilíř to nezaručuje. A hlavně je zajímavý až pro lidi, kteří mají nadprůměrné výdělky.
—
O autorovi: Jana Havligerová, Martin Čaban Ostrava
E15
Přidejte odpověď