Centrum pro všechny letos opět otevřelo v Jizbicích brány svého letního tábora pro hendikepované děti a mládež. Jak se již stalo dobrou tradicí, přijeli i letos táborníky podpořit dobrovolníci ze všech koutů světa a přivezli s sebou spoustu báječných her a aktivit.
Jizbice – Rozlehlá stodola, v níž se cvičí, tančí, hraje i stravuje, krytá terasa se stoly, ideální pro výtvarné aktivity, členitá zahrada a sad, kde stojí stany a odehrávají se venkovní tábornické a sportovní atrakce.
To je jizbický areál spolku Centrum pro všechny, který se i letos v létě proměnil na týden na Divoký západ.
Na tradiční tábor sem dorazily hendikepované i zdravé děti a taky dobrovolníci.
„Tábor je pro děti od 12 let, zdravé i s postižením, ale právě těch je vždy mnohem víc. Jak vidíte, řada z nich je mnohem starších. Jsou to „naše“ děti, většina ze Speciální školy v Poděbradech, ale nejen odtud, které sem jezdí opakovaně. Tento turnus je již potřetí v duchu Divokého západu. Je to téma u dětí velmi oblíbené a téměř nevyčerpatelné svými možnostmi,“ seznamuje s koncepcí tábora Martina Kučerová, hnací motor Centra pro všechny, toho času šerifka.
Základem zajištění chodu tábora je dobrovolnická pomoc. „15 dobrovolníků z České republiky, Francie, Ukrajiny, Ruska, Itálie, Španělska, Maďarska a Japonska přijelo v rámci workcampu, mezinárodního dobrovolnického projektu pořádaného INEX – Sdružením dobrovolných aktivit. Všichni se starají o jedno až dvě děti od rána do večera a zároveň pro ně připravují nejrůznější činnosti. Povětšinou se jedná o studenty, ale máme tu i starší lidi. Všem je společné jedno: nadšení nezištně pomáhat druhým,“ vysvětluje Kristýna Králová, vedoucí dobrovolníků, jinak čerstvá maturantka mířící po prázdninách na univerzitu v britském Cambridge.
„Chtěla jsem získat novou zkušenost, dobrovolnictví je výzva. Práce s hendikepovanými dětmi je velmi obohacující a využiju ji ve své praxi,“ říká budoucí učitelka Marta ze Španělska.
Nadšené pobytem v Čechách a v táboře jsou i sestřenice z Ukrajiny Maria a Anna: „Studujeme český jazyk a literaturu, ale zatím jsme v Čechách nebyly. Taky milujeme děti, navíc se tu setkáváme se zajímavými lidmi z celého světa. Je to skvělé, určitě přijedeme zase,“ říká Maria i za Annu.
Tábornický program přináší pro děti s hendikepem spoustu zážitků často nových a nevšedních. Dopoledne si táborníci píší s pomocí asistentů deníček, cvičí a houpou se na barevných šálách visících od stropu stodoly, jako kdyby byli na pravém rodeu, tančí a vyrábějí lapače snů. Odpoledne bývá v režii dobrovolníků a aktivit, které si přinesli ze svých zemí nebo je vytahují z bezedného kapsáře šerifky Martiny.
Život v táboře se nezastaví ani v noci. Jestli si myslíte, že jsou děti ušetřeny nočních hlídek, tak jste na velkém omylu. Jsou přece na Divokém západě plném proradných banditů! Zrovna v noci na středu, kdy se na jizbický Divoký západ odvážil Nymburský deník, přepadli tábor bandité a ukradli táborníkům boty!
Nymburský deník také zjistil, jak se děti s cizími dobrovolníky domlouvají.
„No, často horko těžko!“ směje se Kristýna a pokračuje: „Spolu s některými kolegy překládáme, ale většinou je to veselá domluva rukama nohama.“ Pomocí je i ve stodole vyvěšený českoanglický slovníček čítající asi 20 užitečných slov, která se dobrovolníci hned naučili a používají je v komunikaci s dětmi.
Návštěvníkovi je při odjezdu z Jizbic jasné jedno: na takový tábor, který se tu v Centru pro všechny právě koná, se nezapomíná.
IVANA ŠMEJDOVÁ
Nymburský deník
http://nymbursky.denik.cz/
Přidejte odpověď