Dnes devětatřicetiletou Petru našel její přítel ráno vedle postele. Byla v bezvědomí, v noci totiž prodělala náhlé oboustranné krvácení do mozku. Teď už je 9 let upoutána na lůžko a zjišťuje, kolik radosti může přinést zdánlivá maličkost. Třeba když pod pod vedením fyzioterapeutky Vladimíry Pýchové otevře dlaň.
Právě rehabilitace je pro Petru zcela zásadní. Je cestou k návratu hybnosti. Aby se však nemusela kvůli cvičením přesouvat do nemocnice, jezdí fyzioterapeutka přímo k ní domů. „Navštěvuji lidi po mozkových příhodách i těžkých autonehodách, mnozí mají cévky či odsávačky. Cesta do nemocnice je pro ně nesmírně náročná, někdy i nemyslitelná,“ vysvětluje Vladimíra Pýchová.
Zatímco domácí sesterská péče zahrnující drobné úkony jako převazy nebo měření tlaku je dnes zcela běžná, fyzioterapeuti dojíždějí za pacienty v Česku jen výjimečně. „Byli jsme první, kdo tuto službu v kraji začal nabízet, dnes máme okruh 40 pacientů,“ podotýká Vladimíra Pýchová.
Petra a její přítel Pavel si nemohou domácí rehabilitaci vynachválit. Ušetří jim totiž spoustu času a námahy. „Je to pro nás neskutečná pomoc. Trvá skoro hodinu, než Petru dostanu ven z domu, abych ji převezl do nemocnice. Stejný čas pak zabere, než ji dostanu zpět na lůžko. To s domácí péčí odpadá,“ připomíná Pavel. Jeho přítelkyně nemluví. Svou vděčnost však plně vyjadřuje očima, jež se rozzáří, kdykoli oblíbenou fyzioterapeutku spatří.
Vladimíra Pýchová zajišťovala domácí rehabilitaci 22 let pro Hornickou nemocnici s poliklinikou v Bílině a navštěvovala pacienty po celém teplickém okrese. Letos na jaře ale z nemocnice odešla a služba jako taková zanikla. „Pracuji však na její obnově. V září mě čeká výběrové řízení na krajském úřadě a pak jednání s pojišťovnami. Doufám, že se budu moci k pacientům vrátit co nejdříve, protože mnozí jsou už čtyři měsíce bez rehabilitace a jejich stav se zhoršuje, na což mě upozorňují i jejich lékaři,“ říká.
Za Petrou však zajíždí nadále. Obě ženy se totiž za ta léta bolestivé spolupráce sblížily. „Staly se z nás kamarádky, takže si sem přijíždím pokecat,“ směje se fyzioterapeutka. Petra jí široký úsměv opětuje a natáhne k ní ruku. „Podívejte, na levé ruce už dokáže narovnat prsty. To je největší odměna za naše snažení,“ dodává Vladimíra Pýchová.
Michal Dvořák, redaktor MF DNES
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď