Státní podpory se řada vážně nemocných nedočká. Často zemřou dřív, než jim lékaři stihnou vypracovat zdravotní posudek.
PRAHA Šestapadesátiletého vdovce pana A. propustili lékaři loni v srpnu z onkologie s neúprosnou diagnózou. Chtěl alespoň dožít doma. Jeho dcera si vzala volno z práce a podala žádost o příspěvek na péči. Po měsíci se však musela do zaměstnání vrátit, protože docházely peníze a žádost o podporu zůstávala nevyřízena. A než úřady stihly přezkoumat, zda je na dávku nárok, pan A. na konci října zemřel.
Je to jenom jeden z mnoha autentických příběhů, za které podle kritiků může systém lékařské posudkové služby. Posudkoví lékaři nestíhají, pacienti se odvolávají kvůli nekvalitním posudkům a přeposílání dokumentů mezi úřady práce a sociálkou je zdlouhavé a drahé.
Situace se může zhoršit – kvůli služebnímu zákonu bude muset příští rok v červenci odejít z Lékařské posudkové služby 144 lékařů, kterým bude sedmdesát let. Je to více než čtvrtina z 448 posudkářů, kteří dnes pro stát pracují.
Noví doktoři se přitom do posudkové služby nehrnou. „Je to hodně administrativní práce. Lékaři chtějí léčit, uspět v oboru a ne sedět v kanceláři a posuzovat staré a nemocné,“ říká Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením. Zákon o státní službě navíc po nových posudkářích požaduje složit úřednickou zkoušku a první rok v úřadu nemají šanci dostat se s platem přes 20 tisíc hrubého. Plat zavedeného posudkáře pak může být zhruba 45 tisíc korun. V soukromé ordinaci si dokáže lékař vydělat víc.
Ministerstvo práce a sociálních věcí navrhuje nedostatek lékařů dočasně vyřešit novelou služebního zákona. Měla by „přestárlým“ lékařům umožnit pracovat až do roku 2021. K tomu ministerstvo přidá každému tisícikorunu měsíčně jako rizikový příplatek. A doufá, že mezitím najde přijatelné řešení. Poslankyně sociálního výboru Sněmovny Radka Maxová však takovému plánu nevěří. „Problém se tím jen oddálí. Je potřeba větší reforma,“ říká poslankyně, která se problematice posudkářů věnuje a za poslední rok kvůli tomu několikrát svolala odborníky k diskusi u kulatého stolu. Maxová nechápe, proč ministerstvo nechalo lékaře začlenit pod služební zákon a proč celý problém nezačalo řešit dřív. Už letos má totiž posudková služba podstav 53 lékařů.
Ministerstvo jako jedno z řešení zvažuje, že zčásti přesune neatraktivní administrativu na nelékařské pracovníky – referenty, asistentky, nejlépe vysokoškolsky vzdělané. Tuto možnost na jaře pilotně testovalo, ale závěry zatím nezveřejnilo. MF DNES se ptala, jak bude ministerstvo situaci do budoucna řešit, ale odpověď do uzávěrky nepřišla.
Jak jsou posudkoví lékaři pod tlakem, ukazují čísla. Na každého z nich loni připadalo udělat 1 216 posudků a toto číslo se zvyšuje.
Kromě posudků pro příspěvek na péči posuzují také invaliditu, prodloužení nemocenské při dlouhodobé nemocnosti, příspěvky na zvláštní pomůcky a na mobilitu nebo nárok na průkazku pro zdravotně postižené. Na jejich rozhodnutí v těchto případech čekají stovky tisíc nemocných či postižených lidí.
Náměstkyně ministryně práce pro sociálně pojistné systémy Iva Merhautová si přesto nemyslí, že by v posudkové službě hrozila krize. Nedostatek lékařů je podle ní dlouhodobý stav. „Není to jenom aktuálně vzniklá situace,“ uvedla v červnu ve Sněmovně před poslanci sociálního výboru. Náměstkyně také odmítá, že se posudky zpožďují – jen 2,4 procenta jich loni podle ní bylo vypracováno po zákonné lhůtě. Jenže i zákonná lhůta se kvůli úředním průtahům či odvolávání klientů může natáhnout i na několik let. A je pro nemocné a jejich rodiny často kriticky dlouhá.
To dokazuje další skutečný příběh – případ autistického chlapce Ladana a jeho matky (více v pod čarou).
„Problém je i při dočasném onemocnění, například při péči po úraze, kdy dotyčný potřebuje peníze na pomoc hned,“ říká praktická lékařka Jana Uhrová, místopředsedkyně Sdružení praktických lékařů.
—
Umírající matka s postiženým synem se dávek nedočkali
Příběh Heleny, která v 55 letech umírala na rakovinu, a jejího autistického syna popsala média koncem loňského roku. Ladanovi (22) úředníci po dosažení plnoletosti odebrali příspěvek ve výši 9 000 korun a nově mu přiznali jen dávku ve výši 800 korun. Posudkoví lékaři ho považovali za zázračně uzdraveného. Chlapec přitom potřeboval nepřetržitou péči, matka nemohla chodit do práce a se sníženým příspěvkem se synem nevyšli. Začala mít problémy platit nájem v městském bytě a během tří let se zadlužila – dluhy vyšplhaly na 180 tisíc korun. Dva a půl roku se pak Helena přetahovala s úřady, aby nárok na vyšší dávku vrátily. Nakonec vybojovala 4 000 korun, ale než se tak stalo, přišel do bytu exekutor. Nemocná žena se synem skončili v ubytovně. Poté, co byl příběh zveřejněn, poslali lidé Heleně a Ladanovi přes půl milionu korun. Z těch se po smrti Heleny Ladanovi platí chráněné bydlení.
Jitka Vlková
Mladá fronta Dnes
Přidejte odpověď