Tomáš Vaněk z Teplic prodělal paranoidní schizofrenii. Dokázal se vrátit zpět do života, pro podobně postižené dnes pořádá aktivity, jež jim mohou pomoci, a celkově se snaží zlepšit stav psychiatrické péče u nás.
TEPLICE V dubnu roku 2011 nabral život Tomáše Vaňka z Teplic děsivý spád. Jeho duše se takříkajíc utrhla ze řetězu. Prodělal to, čemu odborníci říkají psychotická ataka. Diagnóza paranoidní schizofrenie ho ale v životě nezbrzdila, žije s ní naopak aktivněji než kdykoli předtím.
Tehdy v dubnu se naplno projevilo to, co u sebe pozoroval už několik let. Všechny jeho předchozí stavy úzkosti či naopak megalomanie dostaly smysl – byly projevem duševní nemoci. „Vygradoval můj mesiášský blud, že jsem Ježíš Kristus, že nastává konec světa a že mám všechny spasit. Žil jsem v Praze se svou přítelkyní, která spolu s mou rodinou zařídila převoz k psychiatrovi, kde tento blud dosáhl vrcholu,“ vzpomíná čtyřiatřicetiletý muž.
Následovala hospitalizace v bohnické léčebně. Byly to dva měsíce přemýšlení o tom, co se stalo, kdo vlastně je.
„Stejně se ale nevyhnete stavům apatie, utrpení nebo depresím. Po propuštění jsem se šel sice přihlásit do služby podporovaného zaměstnávání, ale byl jsem natolik dezorientovaný, že můj psychiatr usoudil, že se nedokážu zapojit na trh práce,“ popisuje návrat z léčebny. „Měl jsem ale výhodu v tom, že jsem nepadl z žádné výšky, protože už před atakou jsem žil poměrně bezcílně. Když taková nemoc postihne někoho ambiciózního, může to pro něj být mnohem větší šok.“
Vše se obrátilo k lepšímu na kurzu dramaterapie, kde jednou bezděčně začal vykonávat jakousi jednoduchou práci.
„Terapeut mě varoval, abych neblbnul, že mi to zůstane. A stalo se,“ usmívá se Vaněk. Krátce na to začal psát články o tématu duševního zdraví do časopisu Esprit, dnes tvoří autorské duo s Michalem Kašparem, s nímž napsal nejen řadu článků do časopisů, ale i knihu příběhů duševně nemocných lidí.
Právě setkání s člověkem, který řeší podobné stavy, může být pro duševně nemocné klíčové. Nejde však jen o vzájemnou motivaci k práci. „Michal tou nemocí trpěl dříve než já, takže mě provází mými těžkými stavy. Z prášků totiž člověk ztloustne a je jakoby otupělý, dostaví se pocity, že to nikam nevede, mohou se objevit i sebevražedné myšlenky. Je dobré o těch stavech mluvit, smířit se s tím, že k nemoci patří a že se dají nějak přečkat,“ říká Vaněk.
Loni společně představili nový projekt, jímž je Studio 27, které pořádá besedy se známými osobnostmi v pražské kavárně Liberál. A opět jde o téma duševního zdraví, ostatně i název studia odkazuje na pavilon 27 bohnické léčebny.
Účinkovali v něm například filozof Miroslav Petříček, herečka Táňa Fischerová či novinářka Jarmila Balážová, záznamy z besed jsou k vidění na YouTube. „Naši hosté považují za důležité, že otevíráme toto téma v klidné atmosféře. Téma schizofrenie se totiž otevírá jen tehdy, kdy se objeví nějaký útok, pak se o tom hovoří se spoustou emocí,“ poukazuje Vaněk na dva roky starý případ, kdy mladá schizofrenička zabila ve Žďáru nad Sázavou šestnáctiletého hocha. Tehdy se volalo po přísnější kontrole psychicky nemocných lidí. „Podle mě je u nás hlavně potřeba reforma psychiatrické péče, ale ne cestou zavírání nemocných do dalších ústavů. Podle statistik se totiž duševně nemocní nepodílejí na kriminalitě nějak víc než jiní lidé, ale jsou naopak častěji oběťmi trestných činů,“ podotkl.
Problém je podle něj v tom, že psychiatrie je popelkou medicíny a málokdo do ní chce dávat peníze. „Kolem duševních nemocí je navíc řada mýtů, třeba že si za ně člověk může sám nebo že je to charakterová vada, a takové mýty znemožňují i neziskovkám účinný fundraising, tedy shánění peněz. Průměrně má dnes psychiatr na nemocného 2,5 hodiny času ročně a to je žalostně málo.“
Reforma psychiatrické péče by prý naopak měla směřovat k tomu, že místo internace v léčebnách za městem by nemocní docházeli do center duševního zdraví, která by působila přímo ve městech, čímž by se zlepšil veřejný obraz psychiatrie. „Mohlo by se tak předejít rozvinutí vážnějších symptomů, o nemocích by se víc vědělo a obecně by se díky prevenci snížila četnost hospitalizací.“
Na besedách se Vaňka občas někdo zeptá i na jeho aktuální stav. Hovoří o něm bez potíží. „Poté, co jsem si našel nového psychiatra, se můj stav zlepšuje. Bludu o tom, že jsem inkarnací Ježíše, teď věřím třeba jen z pěti procent a stále se to snižuje,“ říká s tím, že neslýchá žádné hlasy ani se v něm nepere Jekyll a Hyde, což je častý mýtus o schizofrenicích. „Mám se dobře, dělám, co mě baví a co mi zároveň pomáhá. Mám pocit, že se teď můžu učit od druhých, co jsem zameškal, a sám jim zase můžu pomoci v tom, aby se nestyděli za svou zranitelnost,“ dodává Vaněk.
Michal Dvořák
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď