Ozonová díra se po letech zvětšování zřejmě začíná zacelovat. Vyplývá to z výzkumu týmu přední odbornice na tuto problematiku Susan Solomonové, podle kterého byla díra loni v září oproti roku 2000 menší o čtyři miliony kilometrů čtverečních, což je kupříkladu více než rozloha Indie.
Podle různých měření měla ozonová díra v září 2000 asi 28 milionů kilometrů, o patnáct let později pak byla menší o sedminu. V říjnu 2015 se sice ozonová díra zvětšila na rekordní hodnoty, k tomu ale podle Solomonové významně přispěly erupce chilské sopky Calbuco.
Vědci předpokládají, že na loňském zacelování díry má více než poloviční podíl snížení hodnot atmosférického chloru, který přispívá k rozkladu ozonu. Méně chlóru v ovzduší je výsledkem takzvaného montrealského protokolu z roku 1987. V něm se svět dohodl odstoupit od užívání látek, které vedou k poškození ozonové vrstvy.
Měření z loňského září tak přineslo vůbec první důkazy o tom, že situace se začíná pomalu zlepšovat. Několik studií již dříve ukázalo na úbytek škodlivých látek, ale práce Solomonové poprvé ukazuje na obnovu ozonové vrstvy.
Výzkum Solomonové nicméně ostře kontrastuje s rekordní velikostí ozonové díry v říjnu 2015. Vědci jsou ale přesvědčeni, že za tímto zvětšením je sopečná aktivita, kdy se do ovzduší dostalo velké množství vulkanické síry. To přispělo k tvorbě polárních stratosférických oblaků, ve kterých pak dochází k chemickým reakcím, při nichž vzniká chlor.
Ozonová vrstva chrání lidi a další živé organismy na Zemi před ultrafialovým slunečním zářením. Postupné narušování její tloušťky vedlo podle odborníků k růstu rakovinných, kožních a očních onemocnění i k dalších negativním důsledkům.
Přidejte odpověď