Honzík chodil do čerčanské školy rád, než jeho oblíbenou učitelku po jejím odchodu nahradil záskok. S poruchou vývoje řeči a jejích center v mozku chodil Honzík do druhé třídy základní školy, kde pro něj vytvořila jeho učitelka Petra Kaprálková individuální výukový plán.
Čerčany – „Do školy se těšil. Když dostal špatnou známku, učitelka mu říkala: Honzíku nebreč, zítra si to opravíš. Přišel domů, fakt se to naučil nebo se alespoň snažil,“ nastínila žákova matka Petra Vávrová situaci, která panovala vloni na začátku roku. Pak přišel zlom. Ve škole nové vedení obce vyměnilo ředitelku a s jejím odchodem začali odcházet i učitelé. Včetně třídní Petry Kaprálkové.
Místo ní převzala třídu na dva měsíce, které zbývaly do konce školního roku, bývalá učitelka. Vzápětí začal druhák s lehkým mozkovým poškozením a s poruchou verbálního projevu s pláčem nosit špatné známky. S novou učitelkou přestával komunikovat. „Chtěla jsem ve škole vysvětlení, co se vlastně stalo, když se Honzík z měsíce na měsíc zhoršil. Řekli mi, že ho učitelka Kaprálková nic nenaučila, že mu nadržovala a že vlastně Honzík ani v čerčanské škole nemá být,“ popsala Petra Vávrová osudové okamžiky, které donutily rodinu k zásadnímu kroku. „Dětská lékařka ho vyšetřila, mluvila s ním a doporučila Honzíka úplně vytrhnout ze současného prostředí, už ho do čerčanské školy neposílat,“ konstatovala matka.
Rodina vyměnila byt a přestěhovala se do Říčan, kde začal hoch chodit do praktické školy.
Petra Vávrová, matka někdejšího druháka, zareagovala na články v Benešovském deníku o situaci v čerčanské základní škole a podělila se o příběh jejího syna a celé rodiny, která se na doporučení dětské lékařky z obce přestěhovala.
– Jak byl Honzík ve škole hodnocený?
Od paní učitelky Kaprálkové maximálně do trojky. Věděla, že syna vzhledem k postižení, které je lehkým autismem, horší známky rozrušují. Nová paní učitelka ho známkovala hůře nebo ho neklasifikovala. Pak mu psala známky 0 s indexem 6 nebo 0 s dvanáctkou. Ptala jsme se ředitele, co to znamená? Říkal, že to není normální známkování, druhý den ale, že to je naprosto v pořádku. Ke konci školního roku jsme to už nevydrželi. Volala jsem inspekci, žádala o schůzku s panem ředitelem a paní učitelkou. Byla na ní výchovná poradkyně, paní z poradny, pan zástupce a budoucí Honzíkova učitelka. Pan zástupce, aniž by mě upozornil a věděla o tom, si mě nahrával. To jsem si všimla až potom. Já ubrečená, chtěla vysvětlit, co se stalo? Proč se Honzík najednou z měsíce na měsíc zhoršil? Tak mi řekli, že učitelka Kaprálková ho nic nenaučila, že mu za předchozí ředitelky Čabálkové nadržovala. Že Honzík na ty škole nemá být. Když jsem se ptala, ať mi to vysvětlí, řekli mi, že „to už řešit nebudeme“ a řešili jsme třetí ročník. Většinou mluvil pan zástupce, pan ředitel přitakával.
– Jaké má syn vlastně omezení?
Dysfázie je vlastně lehká forma autismu. Má mít u některých předmětů méně vyučování. Musí mít pravidelný režim.
– To by ve škole znamenalo co?
Museli by mu dát méně češtiny a pracovního vyučování. Znamenalo by to, že by ho strkali do první nebo druhé třídy. Tam, kde budou mít volno, když bude mít předmět, který nemá mít. Když jsem říkala, že to nezvládne psychicky, každou hodinu do jiného kolektivu, tak že se mám rozmyslet, jestli ho mám udržet na škole nebo dát do zvláštní.
– Honzík vyloženě nepotřeboval asistenta?
Zatím v druhém ročníku nepotřeboval. Teď už ano. S paní učitelkou Kaprálkovou se do školy těšil. Když dostal špatnou známku, učitelka mu říkala: Honzíku nebreč, zítra si to opravíš. Přišel domů, fakt se to naučil nebo alespoň snažil, a opravil si to. Ale pak s novou učitelkou nechtěl spolupracovat, nemluvil s ní, chodil domu smutný, brečel. Honzík řediteli říkal, co se mu nelíbí, že na něj paní učitelka křičí, že to nemá rád. Ředitel řekl, že udělá nápravu a stejně nic neudělal.
– Kdy došlo ke krizi?
Já jsem byla nervózní. Každý den, když přišel, brečel. Učitelka ho trápila tři dny před tabulí na jednom příkladu, protože jí to hned neřekl, což tyhle děti nedokáží. Tak jsem se ohradila, ať to nedělá, že ho psychicky deptají. Tak mi bylo řečeno, že to je normální práce a tak se to dělá. Kolikrát mi řekla, že na této škole Honzík nemá co dělat a kdyby bylo na ní, tak už je dávno v praktické škole. Jeli jsme s ním k doktorce. Vyšetřila ho, mluvila s ním. Řekla, že už ho vůbec do školy nemáme pouštět, abychom ho zbytečně nestresovali.
– Jak tedy školní rok zakončil?
Honzík si ani nechtěl pro vysvědčení jít. Bál se. Když jsme ho přesvědčili, že se s ním děti chtějí rozloučit, že pro něj mají dárky, tak souhlasil. Když jsme přišli do třídy, křečovitě mi stiskl ruku a klepal se. Učitelka na něho promluvila. On, že s ní mluvit nechce. Nechtěl si ani sednout do své první lavice, musela jsem si sednout s ním. Ani pro vysvědčení k ní nešel, jen mu ho podala. Nechtěl s ní mít nic společného.
– Tak jste se přestěhovali.
Vyměnili jsme byt a vše podřídili synovi. Naštěstí partner nemusel měnit zaměstnání. Zvolili jsme praktickou školu v Říčanech, protože jsme nechtěli riskovat, co se nám stalo v Čerčanech.
– Jak syn zvládal změnu?
V nové škole s nimi nechtěl komunikovat. Půl roku trvalo, než získal důvěru, že nedostane špatnou známku. Nyní dostane také špatné hodnocení. Na co si má dát pozor, v čem se zlepšit. Nebo samolepku špatného smajlíka, že to pokazil, ale ne známku. Chodí sice do třetí třídy, ale brali učivo z druhé. Musím říct, že jsme se s ním učili, ale málo, protože si všechno pamatoval. Nebo si to jen připomněl. Tak jsme se ujistili, že učitelka Kaprálková pracovala, jak měla a byla na svém místě.
– Jak bude pokračovat?
Od září nastupuje do běžné základní školy. Bude mít vytvořený individuální plán učiva. Takový, jaký mu v Čerčanech tvořila paní učitelka Kaprálková. Mohl by chodit dál v Čerčanech, kdyby byli ochotní mu individuální výchovný plán udělat. Přišlo mi, že nemají zájem. Teď, když jedeme kolem Čerčan, tak říká: Tady mě neměli rádi. Je fakt, že poslední měsíc, kdy chodil do školy, se mu děti smály, že je hloupý a nic neumí.
Dětská lékařka chlapce vyšetřila, mluvila s ním a doporučila ho úplně vytrhnou ze současného prostředí, už ho do čerčanské školy neposílat. Vývojová dysfázie je porucha postihující vývoj řeči. Postižení řečových center v mozku má velmi různorodý charakter a často ho nelze přesně lokalizovat. Postižená může být kterákoli složka verbálního aktu (senzorická, motorická, obě). Na základě poškození se pak u dětí objevují charakteristické rysy této poruchy zasahující v různé míře do všech složek jejich řečového projevu. U dětí školního věku se často objevuje propojení se specifickými poruchami učení (zejména dysgrafií, dysortografií, dyslexií). Problémy v mluvené řeči se tak přenášejí do čtení a psaní a nadále obtíže prohlubují. Vývojová dysfázie není primárně poruchou intelektu a není příznakem snížených mentálních schopností dítěte.
LADISLAV JERIE
Benešovský deník
http://www.benesovsky.denik.cz/
Přidejte odpověď