Nemoc »zpopularizovali« slavní, kteří ji mají. Patří k nim například herec Michael J. Fox, trpěl jí i Karol Wojtya čili papež Jan Pavel II.
Příčinu Parkinsonovy nemoci zatím nikdo nezná. Ví se jen, že jde o neurodegenerativní onemocnění centrální nervové soustavy. Buňky, které tvoří v jedné části středního mozku látku dopamin, nadměrně odumírají. Dopamin funguje jako přenašeč impulsů, a když ho není dost, projevuje se to mimo jiné na pohybu celého těla. Organismus nedostává z mozku dostatek podnětů. Typický je pak neovladatelný třes končetin, ale může dojít i ke »zmrazení« pohybu nebo těžké křeče. Parkinsonova nemoc se projeví, když člověku chybí kolem 70 % těchto buněk.
I když není známá přímá příčina parkinsona, víme, že svou roli hrají úrazy hlavy včetně opakovaného zhmoždění.
To jsou ty pověstné »hlavičky« při fotbale, o kterých se v poslední době začíná mluvit. »Parkinsonským« sportem je pochopitelně i box. Ke vzniku nemoci nepochybně přispívají drogy, především heroin. Zkoumá se vliv různých chemikálií, které nás běžně obklopují, ale zatím se vina žádné z nich stoprocentně neprokázala.
Londýnský lékař James Parkinson popsal chorobu už v roce 1817, ale zdá se, že ani po tak dlouhé době o ní ani lékaři samotní nemají vždycky dostatečné informace. Může je mást fakt, že v počátcích nemoci jsou pacienti ještě soběstační a příznaky nejsou nijak vyhraněné. Herec M. J. Fox vzpomíná, že se u něj choroba poprvé projevila neovladatelným chvěním malíčku při natáčení. Lékař měl jasno: Je to tréma… Nemocní sami nepřikládají zvláštní pozornost rychleji nastupující únavě, pocitu tuhosti a těžkým končetinám, křečím, zpomalení chůze nebo zvýšené tvorbě slin, slz a potu. Takové »maličkosti« nikomu nestojí za pozornost, příznaky se navíc u různých lidí liší. Ani vývoj nemoci nemá »stejný scénář«. Parkinsona proto zpravidla lékaři obvykle diagnostikují až potom, co vyšetření vyloučila jiné příčiny potíží.
Choroba má čtyři fáze. V první se projevují příznaky, zjišťuje se diagnóza, ale ještě se »neděje nic strašného«. Druhá fáze je dokonce »oddychová«, potíže ustupují. Pak ale přijde fáze třetí, kdy nastávají problémy s pohybem. Ve čtvrté fázi už to bez pomoci okolí nejde. Nemoc je ale zákeřná tím, že se střídají »funkce zapnuto/vypnuto«. V některých chvílích, obvykle když zaberou léky, pacient »funguje«, a vzápětí se třese a nemůže pořádně mluvit (vzpomeňte si na Karola Wojtyu). To má mj. praktické dopady třeba v případe uznání invalidity: Když se revizní lékař při pravidelném přezkoumání setká s pacientem ve fázi »zapnuto«, má dojem, že jde o celkem soběstačného člověka. Pak se může stát, že parkinsonika pošle do práce a má pochyby i o průkazce ZTP… „Za pár minut po přezkoumání komise se může pacient »vypnout« do té míry, že není schopný chodit či srozumitelně mluvit, nebo se naopak zmítá v mimovolných, nekontrolovatelných pohybech,“ říká zakladatelka organizace Parkinson-Help, z. s., Romana Skála-Rosenbaum.
Parkinson je prozatím nevyléčitelný. Léky a případná operace mozku ale mohou zmírnit příznaky nemoci. Se správnou léčbou mohou nemocní déle aktivně žít. A L. A. Kašparová
Rytmus života
Přidejte odpověď