Docela obyčejný den, řekl by člověk. Nejinak tomu bylo v Domově pro osoby se zdravotním postižením v Uherském Brodě, ve kterém se tuto středu slavilo 25. výročí jeho založení.
Již od časných dopoledních hodin zněly z jeho areálu melodické skladby, sluchem vnímaných nejenom okolím, ale především těmi, pro které se stal skutečným domovem.
Kolorit oslav v ústavu byl dán zelení pečlivě střižených trav, pohlednými červenolistými javory, ale i statnými smrky a ozdobnými keři. Před ústavem na lavičkách v pergolách seděly, anebo kolem nich postávaly desítky osob, které v ústavu tráví pod dohledem svých pečovatelů svůj běh života.
Spolu s nimi přišli oslavit významné výročí i mnozí další, ať už to byli rodiče klientů tohoto zařízení, pozvaní hosté, a vůbec všichni ti, kteří si uvědomují, jak důležitá je vstřícnost a ochota pomoci lidem odlišného zdravotního stavu.
Program oslav byl celodenní, vyplněný pestrými vystoupeními jak sesterských organizací obdobných zařízení, tak i pozvaných školních kolektivů a hudebních souborů.
Upřímným potleskem byla odměněna představení DZP z Kunovic a Velehradu, Základní školy Pod Vinohrady, ZŠ TGM z Bojkovic, Ženského sboru Šumice, Větrníku z Uherského Brodu a dalších.
Bylo až dojemné sledovat, jak se i samotní klienti ústavu snažili zapojit do jednotlivých hudebních skladeb, ať už zpěvem či pokusy o jednoduché taneční kreace.
Po celou dobu probíhajícího dění nebylo snad jediné tváře, která by zůstala bez úsměvu anebo povzbudivých posunků.
Všichni přítomní v těch slavnostních hodinách tak spoluvytvářeli harmonický celek, který se v průběhu plynoucích hodin stával zářným příkladem soucítění a vzájemného porozumění.
Součástí oslavy se stalo i vypouštění poštovních holubů přímo klienty ústavu.
Shodou okolností se svobody nabyvší ptáci rozletěli do všech světových stran, snad aby všem lidem dobré vůle zvěstovali nutnost otevřených srdcí a podaných rukou těm nejpotřebnějším. V přestávkách mezi jednotlivými představeními si mohli návštěvníci prohlédnout ubytovací zařízení, prostory pro kulturní i sportovní vyžití postižené mládeže, či pohovořit si s těmi, kteří mají klienty ústavu na starosti.
Ano, právě s pedagogy, kteří zde vykonávají povolání, spíše však plní poslání práce s jedinci, kterým osud postavil do života trnitou cestu. Jejich pečovatelská práce zahrnuje každodenní lidský přístup ke svěřencům, doprovázený jejich usměrňováním, současně však i laskavostí a nezbytným úsměvem.
Už proto je třeba speciálním pedagogům vzdát hold za jejich nelehkou, ale nepochybně obětavou práci.
Za jejich nezměrné úsilí směřující k tomu, aby se postižená mládež cítila v současném, složitě utvářeném světě co nejlépe a co nejpřirozeněji.
Člověk s mentálním postižením vždy byl, je a bude součástí lidské společnosti.
Má-li být tato nazývána společností humánní, je třeba, abychom my všichni k postiženým osobám přistupovali s láskou a pochopením. Neboť, jak se praví v jednom z citátů: „Nejlepší lidé jsou ti, kteří pomohou jiným vidět Slunce tam, kde donedávna bylo zataženo“.
„Staňme se proto, prosím, tedy těmito lidmi!“ Je třeba i nadále jít cestou, kterou nám tak názorně ukázal i středeční, jubilejní oslavný den.
Zaslal: Jaromír Slavíček
Slovácký deník
http://www.slovacky.denik.cz/
Přidejte odpověď