Danielu Herbstovou zná mnoho návštěvníků podatelny magistrátu v Hradci Králové. Jen málokdo však ví, že na radnici pracuje v programu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Přiznává, že kdyby tuto práci neměla, její zdravotní stav by byl mnohem horší. Trpí roztroušenou sklerózou.
HRADEC KRÁLOVÉ Je to nemoc, která začíná nenápadně a zpočátku na nemocném není patrná. Avšak postupně jeho život ovlivňuje čím dál víc. Lidé v České republice, kde tímto onemocněním trpí odhadem 20 tisíc lidí, si ho právě dnes připomenou Dnem roztroušené sklerózy.
„Nemoc mi diagnostikovali před osmi lety v necelých čtyřiceti. Začalo to tak, že jsem přestala vidět na jedno oko. Diagnózu mi řekli téměř ihned, zpočátku jsem se jim vysmála, protože jsem byla aktivní člověk, po práci jsem pravidelně sportovala a kromě problému s okem jsem nic nepociťovala,“ popisuje paní Daniela. V té době pracovala dvacátým rokem jako úřednice v pojišťovně. Když se po nemocenské chtěla vrátit do práce alespoň na částečný úvazek, tvrdě narazila. „Ředitelka mi tehdy natvrdo řekla, že v týmu potřebuje stoprocentně zdravé lidi. Zdravý člověk nepochopí, co to udělá s nemocným člověkem, který se srovnává s diagnózou. Teď už jsem s tím srovnaná, říkám, že jsem dva v jednom – já a moje ereska,“ směje se.
Po několika letech se dozvěděla o inzerátu hradeckého magistrátu, který hledal pracovnici na podatelnu. „Vedoucí odboru jsem řekla, co mi je, a prošla jsem i konkurzem. Začala jsem nejdřív na šest hodin a pak mě kolegyně povzbudila k tomu zkusit plný úvazek,“ popisuje úřednice a dodává, že život bez práce by byl mnohem horší.
„Tím, že chodím do práce, nemyslím na to, co mi je. Musím fungovat a soustředit se na to, co dělám. Máme bezva kolektiv a holky vědí, že když mi třeba zrovna nechodí nohy, nebudu u okénka, ale budu pracovat na počítači,“ říká.
Nemoc není na Daniele Herbstové vidět, až na pomalejší chůzi, únavu a občasné špatné koordinace pohybu. „S nemocí je spojená velká únava. Když jsem doma, celé dny spím. V práci se musím vyšponovat, protože mě to hrozně motivuje. Kdybych byla doma, utápím se ve své nemoci, byla bych nepotřebná a nohy by chodily pouze s oporou nebo vůbec,“ dodává
Hradecký magistrát zaměstnává hendikepovaných více. Jejich nasazení si pochvaluje i primátor Zdeněk Fink. „Náš úřad zaměstnává 17 lidí se zdravotním postižením a překvapivě mnozí z nich si své práce váží daleko více než lidé, kteří žádné postižení nemají. Nedá se to samozřejmě paušalizovat, ale dost možná právě tito lidé patří mezi spokojenější zaměstnance. Navíc mají velké zkušenosti s tím, že práci získávají velice obtížně,“ říká Fink, který je v občanském povolání lékař.
Michaela Rambousková
Mladá fronta Dnes
Přidejte odpověď