Kateřina Lesová (34) prodělala rakovinu a zůstala na vozíčku * Přesto je je špičkovou parajezdkyní
DO SEDMI LET TO BYLO NORMÁLNÍ ZDRAVÉ DĚVČE. PAK ALE PŘIŠEL ZLOM, KTERÝ JÍ RADIKÁLNĚ ZMĚNIL ŽIVOT. OBJEVILY SE ZDRAVOTNÍ POTÍŽE A RODIČE SI V JEJÍCH SEDMI LETECH MUSELI VYSLECHNOUT KRUTÝ ORTEL: VZÁCNÝ ZHOUBNÝ NÁDOR KOSTERNÍHO SVALU. ZDÁLO SE, ŽE JE VŠE ZTRACENÉ. PO SKONČENÍ LÉČBY JÍ TOTIŽ DOKTOŘI DÁVALI DVA ROKY ŽIVOTA. OSUD TO ALE CHTĚL JINAK. KATEŘINA LESOVÁ (34) Z OSTRAVY SE NEVZDALA A KRUTOU NEMOC PORAZILA. LÁSKU NAŠLA U KONÍ A DNES REPREZENTUJE REPUBLIKU V PARADREZUŘE A BYLA ŽHAVOU ADEPTKOU NA PARALYMPIÁDU V RIU.
Když Katce v první třídě lékaři diagnostikovali rakovinu, zhroutil se její rodině svět. Šlo totiž o vzácný zhoubný nádor kosterního svalu, rabdomyosarkom, který vyrůstal z kosti pánevní. Původně si lékaři mysleli, že má nádor na vaječníku. Situace byla vážná až natolik, že jí nedávali naději. „Bylo mi sedm, když mě otec vzal do jedné stáje, abych se povozila. Lékaři si tehdy mysleli, že mám před sebou maximálně dva roky života,“ vzpomíná Kateřina. Nikdo tehdy netušil, jak moc se mohou plést. Katka se nevzdala a prodělala řadu těžkých operací, které ale nezůstaly bez následků. Při jedné z nich jí byl poškozen nerv levé nohy, během další prošla klinickou smrtí a zdálo se, že ke všemu bude mít ještě poškozený mozek. Léčba jí poničila střeva, a tak je dodnes odkázaná na speciální výživu. A zanechala i další komplikace – artrózu i osteoporózu. I přesto, že je odkázaná na vozíček, bojuje dál a v červenci oslaví pětatřicítku.
Koně ji drží nad vodou
Hlavní věc, která Kateřinu drží nad vodou, jsou koně. „Nebýt jich, už bych tu nebyla. Dávají mi sílu každé ráno vstát, překonat bolest a jet do stáje,“ svěřuje se. Koně si zamilovala už od první chvíle, kdy se na ně, tehdy jako nemocná holčička, posadila. „Od té doby jsem u koní pořád. Je to má životní láska. Dávají mi nejen sílu, ale i pohyb a důvěru. V sedle mi pomáhají uvolnit svaly a udržovat kondici,“ vysvětluje Katka, která původně studovala na kadeřnici, ale po prvním roce ze školy odešla. Dostala se totiž na obor, který jí byl nejbližší – chovatel koní a jezdec. „Dva roky jsem studovala, ale do třetího ročníku jsem již ze zdravotních důvodů nenastoupila,“ dodává Katka. Mnoho potíží, které dodnes má, je vedlejším účinkem chemoterapie a radioterapie a také následků klinické smrti. Kvůli ní trpí poruchou paměti, má slabší levou ruku, je dyslektik a dysgrafik.
Pan Kůň s velkým srdcem
I když jí osud a zdraví nepřály, našla svůj smysl života – u koní. „Mám kobylku Enjoy, kterou jsem si v roce 2007 odrodila. I když nemá vlohy pro drezuru, je to můj miláček. Neustále mi připomíná, že stojí za to bojovat a nevzdávat se. A to jak v drezurním obdélníku, tak v životě. Druhou posilou je můj nový závodní kůň Salvátor. Jsme spolu od poloviny května 2015. Rozumíme si, je to pan Kůň s obrovským srdcem. Jsem nesmírně vděčná jeho původní majitelce, že se rozhodla mi ho prodat, i když měla jiné nabídky,“ říká. Tehdy vhodného koně hledala skoro rok. „Pak jsem přijela k domu, kde měli koně dva. Když jsem Saliho poprvé pohladila, zamrazilo mě po celém těle, prostě jsme si padli do oka. Paní majitelka mi ho na jízdárně předvedla a šla jsem hned do sedla. Sali má obdivuhodný charakter, je výjimečný,“ vypráví s nadšením Kateřina. I když chvíli trvalo, než k sobě našli důvěru, nyní jsou z nich nejlepší parťáci. „Je to můj učitel i fyzioterapeut. Dobře ví, zda jsme na tréninku nebo v závodu. Při závodech dovede podržet, ale na tréninku mi dává zabrat. Pozná můj stav a dá mi to jasně najevo. Jako by říkal: „Neflákej se, jen se snaž. Musím se srovnat jako první. Teprve pak mi naznačí: Tak to má být, teď to pro tebe udělám. A pak to jde,“ vypráví úspěšná parajezdkyně.
Našla se v paradrezuře
Před devíti lety se dozvěděla o paradrezuře, jedné z disciplín parajezdectví (sport pro hendikepované s využitím koní – pozn. red.). Tehdy nečekala, jak daleko to v ní dotáhne. Dnes totiž reprezentuje Českou – republiku! „Trvalo o mi pět let, než jsem m získala dost informací.
– Vhodného koně ě k závodění jsme ale e sehnali až v roce 2013, 3, kdy jsem dostala možnost ž jezdit na kobylce Viole,“ vzpomíná. Netrvalo to však dlouho, a Katka tak začala závodit a dostala se mezi naši špičku. Bohužel to, na jaké závody se dostane, závisí jen na financích – a těch se nedostává. „Vše je jen o tom, zda seženu sponzory. Na nejbližší parazávody to máme přes 370 kilometrů, ty přesuny jsou samozřejmě dost drahé,“ vysvětluje Katka, která do koní investuje i většinu svého invalidního důchodu. A v plánu měla letos i nejvyšší metu. „Bohužel na paralympiádu v Rio de Janeiru bylo potřeba nasbírat dostatek bodů v mezinárodních soutěžích. Sice jsme splnili kvalifikační S podmínku, ale kvůli nedostatku p financí jsme neodjeli s dostatek mezinárodních závodů, d kde bychom nasbírali v body do žebříčku. Takže tentokrát b naše účast padne. Mrzí t mě to, věřím, že výkonnostně m na to máme. Zkusíme to určitě n příště. Snad najdeme dostatečnou č podporu,“ vypráví s Katka.
Jde to i s hendikepem!
Katka i přes svůj nelehký osud K optimismus neztrácí a nevzdává o se. Naopak se rozhodla ukázat v všem, že i se zdravotním z hendikepem se dá žít plnohodnotný h život. „Je mi jasné, že nikdy nebudu mít známky jako jezdci bez hendikepu. Odmítám ale žít jen proto, abych zaplatila bydlení a léky. Za co by život potom stál? Chci ukázat všem hendikepovaným, že to jde. Že mohou dokázat mnoho věcí. A koně je mohou dokonce i vyléčit,“ svěřuje se. Koně Katce pomáhají nejen psychicky, ale i jsou skvělí i při rehabilitaci. Je přesvědčená, že také léčí. „Kdo viděl mé rentgenové snímky, ten nechápe, že se ještě pohybuji,“ říká s úsměvem Katka. Díky tomu, čím si v životě prošla, má i jasně srovnané životní hodnoty, nezná závist a sobectví. Na otázku, kdyby si mohla splnit tři přání, co by to bylo, totiž bez váhání odpověděla: „Hlavně aby koníci byli zdraví. Já se sebou se už nějak poperu. Pak bych si přála, aby lidé vyměnili ve svých srdcích závist za přejícnost a spravedlnost. A zatřetí musím najít finance, abychom mohli závodit,“ říká.
—
Jak se dostat k para drezuře?
– Nejlepší je obrátit se na Českou hiporehabilitační společnost, která je garantem kvalitní a bezpečné hiporehabilitační praxe, pod niž spadá i parajezdectví. Zde si vyberete středisko, které se paradrezurou zabývá a jež je zároveň nejblíže vašemu bydlišti.
– S lékařskou zprávou od odborného lékaře (anamnéza, zdravotní způsobilost k jezdeckému sportu, vyloučení kontraindikací) zájemce musí absolvovat speciální testy, které určí jeho klasifikační skupinu, tedy stupeň schopnosti zvládnout koně, případně stanoví možnost použití kompenzačních pomůcek (např. úchopné kličky na otěžích, poutka u sedla nebo jiné úpravy sedla, signalizátor písmen).
– Není třeba mít vlastního koně. Toho si můžete zapůjčit přímo v hiporehabilitačním středisku, kde se budete parajezdectví věnovat. Více na www.hiporehabilitace-cr.com.
Co je paradrezura?
Paradrezura je jezdecká disciplína pro hendikepované jezdce, během níž jezdec předvádí se svým koněm předem stanovenou úlohu s určitým počtem cviků, jejichž obtížnost je dána stupněm postižení jezdců a jejich výcvikem. Jednotlivé cviky v úloze hodnotí rozhodčí známkami od 0 do 10, kdy 10 je známka nejlepší.
Monika BRABCOVÁ
Aha! pro ženy
Přidejte odpověď