Praha. Vyšehrad. Jedličkův ústav. Tuto sobotu se právě tady uskuteční další ročník soutěže šikovných hendikepovaných dětí – abilympiáda.
Praha – Už tato sobota bude na Vyšehradě ve znamení setkání mladých lidí se zdravotním postižením. Lidí, kteří jsou šikovní. Popatnácté se zde uskuteční celostátní soutěž Abilympiáda pro děti a mládež. „On je to vlastně šestnáctý ročník, protože úplně poprvé, jako jakýsi nultý ročník, jsme si to zkusili jen v rámci Jedličkova ústavu a škol pro pár mladých. Protože se to vydařilo, za rok jsme jeli naostro,“ vzpomíná Martin Knapp, vedoucí abilympiády pro děti a mládež.
Za organizací stojí Nadace Jedličkova ústavu společně s Jedličkovým ústavem a školami a hlavními organizačními osobami jsou Martin Knapp a Irena Fodorová, ředitelka Nadace Jedličkova ústavu.
122 přihlášených dětí a mladých do 18 let bude soutěžit v nesportovních disciplínách. „Musím vyvrátit myšlenku, že se bude sportovat. Nebude. Soutěží se ve zručnosti. Na programu je řada soutěžních disciplín – aranžování květin, cukrářství, hry na počítači, keramika, korálkování, lego, malování, batikování, malování na sklo, práce se dřevem, puzzle, studená kuchyně, tkaní, vyšívání a také hry na počítači.“ Smyslem je, že se děti snaží dokázat, že práce se zdravotním postižením má stejnou hodnotu jako u těch zdravých“ říká Irena Fodorová. „Soutěžním hitem jsou hry na počítači. Kdybychom měli dvě stě počítačů, tak je všechny obsadíme,“ usmívá se Martin Knapp.
Už v pátek se do Jedličkova ústavu na Vyšehradě sjedou účastníci abilympiády, samotné soutěžení je na programu v sobotu. V 9.15 hodin se na nádvoří staré budovy původního Jedličkova ústavu a škol v ulici V Pevnosti, což je mezi Táborskou a Leopoldovou branou ve směru ke Slavínu, uskuteční slavnostní zahájení, slib závodníků i rozhodčích.
Moderátorem bude Martin Zach, muž roku 2009, který je po úrazu upoután na invalidní vozík.
Letošní soutěžení se ponese v duchu vrcholících oslav sedmistého výročí narození Karla IV., které připadá právě na sobotu.
„Karel IV. se svoji manželkou Alžbětou Pomořanskou přijedou už ráno na zahájení, vše vyslechnou, a přes den budou sledovat spravedlivý průběh všech disciplín. V pozdním odpoledni pak předají nejúspěšnějším medaile. Mnohé soutěže se ponesou právě v duchu doby Karla IV., ať jde třeba o aranžování květin, malování či studenou kuchyni,“ popisuje Irena Fodorová.
Martin Knapp stojí za mládežnickou abilympiádou od samého začátku. „Já ji ale nevymyslel, pochází to z Japonska. A tady ji poprvé zorganizoval pan vychovatel Oldřich Špecián, já mu jen pomáhal. Vzpomínám na první ročník, kdy jsme nevěděli, jestli vůbec někdo přijede. Nakonec dorazilo devadesát dětí a atmosféra byla úžasná. Ostatně ona je každým rokem úžasná. Pan Špecián těsně před čtvrtou abilympiádou pro děti a mládež zemřel, a tak to zůstalo na mně a na kolegyni Zuzaně Nyčové,“ popisuje dění Martin Knapp. Letošní dění bude okořeněné příjezdem již zmíněného královského páru, navíc v areálu budou k vidění ukázky dobových tanců i šermířských soubojů a střelby.
Irena Fodorová i Martin Knapp tři dny před akcí působí klidným dojmem.
„Většina věcí je zorganizována, navíc s Martinem je skvělá spolupráce. Udělali jsme si časový program příprav, vše funguje. V užším organizačním štábu je nás pět, v pátek, den před soutěžením přijede třicet dobrovolníků pomáhat vše stěhovat. V sobotu tu bude sedmdesát rozhodčích a technického personálu a dalších šedesát dobrovolníků,“ sumíruje blížící se chvíle Irena Fodorová. Ta, spolu s Martinem, zažívá na těchto soutěžích silné okamžiky. Martin Knapp říká, že dosud kvůli přípravám ještě neměl bezesnou noc. „Ale to ještě přijde, bezesná bývá ta poslední. Pro mě je abilympiáda především práce.“
Zároveň vzpomíná na patrně svůj nejsilnější okamžik ze soutěžení. „Nejsilnější okamžik je pro mě ale vždy předávání dárků. Před lety se mi stala příhoda, ze které mě i teď naskakuje po těle husí kůže. Před vyhlášením vítězů jsem vyslechl mladého chlapce, který povídal kamarádovi, že by si strašně jako cenu přál toho velkého plyšového medvěda, který byl připraven pro nejlepší. Přiznávám, že ten plyšák měl dostat jiný soutěžící, ale když jsem viděl v očích ty plamínky touhy mladého chlapce, doběhl jsem do zákulisí a tam vyměnil ceny. Ten klučina dostal onoho obrovského plyšáka. Jeho nevěřícně šťastný pohled a slzy štěstí vidím dodnes. Já brečel taky. Ale aby to ostatní neviděli.“
„Já mám nejprve slzy potu, že je příprava za námi a že začínáme. Slzy štěstí se objeví ale také,“ říká Irena Fodorová a dodává: „Vždy před každou akcí už mám jen drobet sil a melu z posledního. Jakmile ale uvidím ty mladé, najednou je to jako kdyby mě někdo napojil na nabíječku. Cítím, jak sil přibývá a najednou mám v sobě zvláštní energii. Ta radost dětí, jejich nadšení vše umocňuje. Jejich energie a radost dává zapomenout na všechny strasti v přípravách. A když odjíždí poslední výprava, poslední soutěžící, jen si povzdechnu: Tohle mělo smysl. A mám ze všeho obrovskou radost a jsem šťastná.“
JIŘÍ MACEK
Benešovský deník
http://www.benesovsky.denik.cz/
Přidejte odpověď