Nedávno jsme byli se třídou na divadelním představení Louskáček, které nacvičili žáci a pedagogové ZŠ, MŠ a PŠ Vsetín. Velmi mě to zaujalo, protože všichni museli vydat hodně úsilí, aby takové divadlo nacvičili. První vystoupení měli v listopadu pro rodiče a další právě pro naši školu. A proto jsem se rozhodla, že tuto speciální školu chci navštívit.
A tak v pátek 1. dubna 2016 jsme já a mých 11 spolužáků navštívili Základní školu, Mateřskou školu a Praktickou školu speciální ve Vsetíně. Byli jsme rozděleni do 4 skupin. Moje skupinka šla jako první do smyslové místnosti, do které děti chodí především v pátky, aby si odpočinuly od náročného týdne a také aby rozvíjely své smysly, a to tím, že jim tety nebo strýcové (tak říkají svým učitelkám a učitelům) masírují nohy.
Na začátku každého dne mají ranní kruh, kde si říkají a ukazují, co je za den, měsíc, roční období. Ve třídách jsou rozděleni podle věku a typu postižení (autisté, děti s mozkovou obrnou, retardované děti, ale všechno to jsou spíš kombinovaná postižení). V každé třídě je 5 – 6 žáků a každý má podle typu postižení svůj vlastní učební plán. Učí se tu předměty, které máme ve škole (např. tělocvik, hudební výchova), ale také i speciální předměty, kterými rozvíjí své schopnosti.
Školu navštěvuje 45 žáků s různým postižením a mohou sem chodit 10 – 11 let. O děti se tu stará 30 „tet a strýců“, kteří musí mít vystudovanou speciální pedagogickou školu, a k tomu má každý svého asistenta, který jim s dětmi pomáhá a chová se k nim jako k vlastním. Pak některé děti mohou mít i svého osobního asistenta, ale to jen v případě, že je dítě silně postižené. Děti dělají pro nás možná malé, ale pro tety, strýce a rodiče velké pokroky. Na konci roku jsou děti ohodnoceny jen ústně.
Škola má i IPody, kde mají děti jak hry, tak i různé aplikace, které tety využívají při učení. Hry si na něm mohou zahrát za odměnu, když něco udělají správně nebo něco splní. Jsou to hry týkající se každodenního života (nakupování, starání se o někoho,…).
Každý tu má svůj denní plán, kterým se řídí, a když tety potřebují, aby něco udělali, tak jim to tam přidají. Ale když např. autistům zapomenou dát do denního plánu něco, co dělají pravidelně každý den, tak nastává peklo. Řekli nám, že si spousta lidí myslí, že děti s autismem si nedokáží za ničím stát, ale pravda je úplně jiná, stojí si zatím, dokud to nedostanou a dokáží to vydržet i celý den. Ke komunikování využívají tzv. komunikační bloky, kterými sdělují, co právě chtějí dělat, s čím si chtějí hrát, nebo se ptají, kdy přijde maminka.
Praktickou školu navštěvují nejstarší děti, které se učí např. vařit a další různé dovednosti do života. Výuka na této škole nás tak zaujala, že jsme se rozhodli tady zůstat další dvě hodiny. Než jsme odešli, navštívili jsme paní ředitelku, která nám víc přiblížila a vysvětlila všechny věci, které se ve škole dějí.
Tato škola mě velmi zaujala a byla bych ráda, kdybychom se sem ještě někdy vrátili.
O autorovi: Anna Pavlína Sedláčková, Studentka z MG Vsetín, kvarta A
Valašský deník
http://valassky.denik.cz/
Přidejte odpověď